„Byl jsem svědkem toho, jak civilizovaný národ dostal šanci zlepšit své školy, vyčistit řeky, proměnit práci policie. Centrální banka byla dobře vedená, koruna stabilní, země šla kupředu,“ vzpomínal na časy prezidenta Havla a guvernéra Tošovského.

Základem úspěchu podle něj bylo „rakousko-uherské dědictví“, které dokázalo přečkat i čtyřicet let komunismu. Státní správa podle něj díky tomu fungovala v ČR výrazně lépe, než v ostatních postkomunistických zemích.

Všiml si však, že čeští politici nemají takovou úroveň jako místní lékaři či inženýři. „Druh lidí, který se v západních zemích veřejně angažoval, tu zjevně nechtěl mít s politikou nic společného,“ litoval.

VÍCE O JONATHANU LEDGARDOVI

Když se sem po letech vrátil, zjistil, že, i když se ledacos zlepšilo, země prý stále nenaplňuje svůj potenciál. Hlavní příčiny vidí v hlavách Čechů. Ti si prý myslí jednak, že jsou malí, a jednak že jsou chudí, přitom pravda prý není ani jedno.

A pak přešel rozhovor k tomu, co by globální ekonomický novinář Čechům poradil. „Kdybych mohl udělat jednu věc, tak bych vzal pušku a zastřelil Švejka,“ poradil. V české duši podle něj probíhá souboj mezi cynismem, představovaným Švejkem, a idealismem, představovaným Karlem Čapkem.

Ledgard se přiznal, že Švejka nesnáší a ve jménu čapkovského humanismu by měl být, s nadsázkou, zastřelen.

„Tenhle Švejk nepatří do 21. století. Nejlepší pro český národ by bylo zbavit se ho,“ doporučuje ekonomický novinář. Ještě více se zděsil, když od redaktora Respektu zjistil, že výtisk této knihy věnoval prezident Zeman kancléřce Merkelové. „Proboha, to ve mně vyvolává stejné pocity jako škrábání nehtů na tabuli. Vždyť ve Švejkovi je obsažena nechuť k odpovědnosti a rezignace na jakoukoli úroveň,“ chytal se za hlavu. Kdyby prý Češi zavrhli Švejka, byli by lepší, než jsou dnes.

PŮVODNÍ ROZHOVOR ZDE

Redaktor Respektu mu nahrál další otázkou, proč by Češi měli o takové zlepšení usilovat. A mezinárodní novinář to vyjádřil bez okolků: „Když chcete být součástí globálního společenství, sledovat hollywoodské filmy, dovážet věci z Číny, tak máte odpovědnost investovat do udržitelné budoucnosti lidstva jako živočišného druhu“.

A pokud chceme být odpovědnou součástí globálního společenství, musíme si prý klást „čapkovsky odpovědné otázky, jak mohou Češi prospět světu“.

„Samozřejmě že Češi nemohou změnit svět – jenže pozitivní posun planety probíhá jen formou řady malých rozhodnutí a kroků správným směrem. Každá země k nim může přispět, jinak nahrává tomu, že se planeta vyvíjí špatným směrem,“ dodal.

Co by tedy Češi měli dělat? Podle bývalého novináře Economistu „věnovat čas a peníze na budování značky Česka a pak ji představit světu“.

„Nemyslím teď reklamy na romantickou Prahu, ale něco hlubšího: Česko je domovem robota, rakousko-uherského inženýrství, to je hluboké dědictví,“ dodal.