Parkoviště jsou v pohraničních obcích plná českých aut. V pozdějších odpoledních hodinách nebo o sobotách – protože neděle jsou v katolickém Bavorsku zavíracím dnem i u velkých společností –, praskají ve švech. Dobré dvě třetiny aut přijely z Čech…

Za hranicemi je ráj…

Navštívili jsme market ALDI ve Fürth im Wald, jen pár kilometrů od hraničního přechodu Folmava, slabou čtvrthodinu autem z Domažlic. Češtinu slyšíte všude, i od pokladen. Majitelé a provozovatelé center totiž nasadili i českou obsluhu, aby se dorozumívání stalo ještě snazším, byť těch pár německých slov chápe a umí už opravdu skoro každý.

„Adventní kalendáře tady došly, musíme jet do Chamu,“ vykřikuje o sobotním odpoledni paní z českého auta a osádka startuje do zhruba dvacet kilometrů vzdáleného okresního města. „Je to láce, euro padesát, a u nás je skoro ke stovce!“ To už se ani nezmiňuje třeba o značkových velkých čokoládách, které u nás stojí kolem stovky, a zde tak polovinu.

„Je to strašné, podívejte se na ty rozdíly,“ konstatuje mladá rodina, hrnoucí věci do nákupního košíku. „Figurky Mikuláše nebo Santa Clause kolem jednoho eura! U nás dvoj, troj, čtyřnásobek,“ žasne hlava rodiny, asi tak v Kristových letech. „Ty nejlevnější čokolády jsou tady vyprodané, protože nestojí ani euro, to u nás není ani sójový šit!“ děsí se dál.

Další nevěřícně zírají na ceny papírových kapesníčků. Kolem dvacetikoruny jsou v balení po 120 kusech, třívrstvé. „U nás třicet, čtyřicet korun!“

Německo zírá

Prázdné regály, to Němci už pěkný čas neviděli. „Jo, po sametovce tady visely nápisy ‚Češi, nekraďte nám tady‘. A teď tady možná budou prosby, abychom jim nechali nějaké to máslo,“ srovnává situaci dobře oblečená dáma. „Jezdím sem z Domažlic i několikrát týdně, u nás už skoro nic nekupuji, protože máme vše předražené a ještě s odporným složením."

Mladí Němci nechápavě zírají, jaké „kobylky“ tady útočí, protože poloprázdné regály neviděli už desítky let. Výpadky jsou prý nahrazeny jiným zbožím, ale Češi mají rádi to, co milují i Bavoráci – značkové bavorské máslo, nikoliv irské nebo francouzské. I když cena originálního másla s mořskou solí za tři eura, značky Président, šokuje už pomalu i místní – a to šly ceny po celé Evropě nahoru. „Jenže o centy, ne hned eura, jako u nás! Tady to letí o dvacet, třicet korun,“ konstatuje paní.

Další si všímají, že zmiňovaná značka je z Francie, nikoliv z Polska, jako u nás. „To by si nepustili přes práh,“ konstatuje postarší muž. „A nám zbývá jen to nejlevnější evropské polské máslo nebo belgické, které je vyskladněno ze strategických rezerv někde v Beneluxu po pár letech zamražení. Tož dobrou chuť,“ pomrkává na nás.

„Kdepak je Nutelák, že by to tady obhlídl, kam to dopracovali,“ konstatuje další žena, opět s pořádně zaplněným nákupním košíčkem. „To, co tady utratím, je u nás minimálně jednou tak drahé, takže se mi vyplatí sem jezdit autem, i když to sem máme víc než stovku kilometrů,“ vykládá.

I ovoce je za láci…

Mezitím dochází další zboží. Češi vykoupili košíčky mandarinek za dvě eura. Vrhli se i na brambory, kde v akci kilo stojí necelých 80 centů, tedy řekněme dvacetikorunu. Razantní úbytek je však vidět třeba i u toaletního papíru, tekutého mýdla a tak dále.

„Takovéhle granátové jablko jsem u nás ještě neviděl,“ potěžkává si obdivně český VŠ student „úlovek“, nad kterým srdce plesá. „A ty ceny různých druhů kiwi – zlaté, červené, to je pár korun, a u nás musíte povinně koupit celou síťku třeba i za stovku. A tady je kus za pár centů. Strašné.“

Vánoce, svátky obchodníků

„Je to jako zlý sen a panoptikum,“ konstatuje další Čech. „Podívejte na ceny vánočních věnců, adventních kytic, to už jsou rozdíly ve stovkách korun, samozřejmě v náš neprospěch.“ „A data, to je neuvěřitelné,“ upozorňuje další návštěvník, tentokrát z Plzně. „Mobilní data! Tolik gigabytů za super cenu a ještě po celý rok,“ říká.

Jenže tohoto nákupního kolotoče mají dost i místní, kteří nejsou zvyklí na nedostatek, respektive na prázdné či poloprázdné regály, kde se schovává několik posledních másel, čokolád a dalšího zboží. Dlouhá léta se nic podobného tady nedělo. Zatím jen mnohdy nechápavě dávají přednost Čechům, kteří si berou hned tři, čtyři másla. Pravdou je, že když si místní počkají, za pár dní bude zas naskladněno, objednáno a ceny se drží tak, jak se píše v reklamních letácích.

Ceny i tady šly nahoru, jenže nikoliv tak horentně. „Máslo tady, řekněme, maximálně o desetikorunu za měsíc, dva. U nás za dvacku,“ srovnává muž středních let. „Jenže koupěschopnost je nesrovnatelná, i když i zdejší důchodci začínají mít hluboko do kapsy. Proto vyhledávají takovéto slevové akce. Jenže když sem vlítnou Češi, je po másle. A nejen po něm…“ A to prý už někde, snad v Praze, bylo TATRA máslo za 110 korun. Navzdory všem analytikům a odborníkům, že magická hranice 100 korun českých nebude překročena. Byla, a to ještě nejsou Vánoce…

Mizí ale všechno možné. Brambůrky, velké balení ALDI za necelé auro, tedy dvacet korun. U nás stejné množství rovnou dvojnásobek. A tak můžeme pokračovat vlastně donekonečna. Ceny při slevách jogurtů, tvarohových pomazánek, to už je evergreen, nad tím se už Češi ani nepozastavují. Šokují je ale další položky, které byly ještě před rokem zcela nedostupné pro obyčejného člověka z Čech. Třeba právě již zmíněná vánoční výzdoba. „Nu ale, to je tak si ten krásný košíček nechat doma před dveřmi nebo na balkóně. Na hřbitově vám to ukradnou během chvíle,“ slyšíme další češtinu v neutuchajícím proudu koupěchtivých občanů ČR.

Ach, ty ceny!

„Vždyť i ten alkohol je tady levnější,“ žasne další český občan. „Pěkné ceny, pěkné značky. A taky víno!“ Bere do rukou malou lahvičku červeného, rosé nebo bílého, která u nás stojí kolem padesátikoruny, a zde, v ALDI ve Fürth im Wald, necelé euro, a to bez akce! Ceny lihu u nás nedávno opět narostly, v Německu je cenový vývoj zcela odlišný. „Že je tady občas české pivo levnější, tak prosím, to přežiju. Ale že máslo, mléko, sýry, pečivo a všechno možné i nemožné je pod cenovou hladinou u nás, je pekelné,“ rozčiluje se český občan, který sem sjel rovnou z práce – proto je prý v těch modračkách, aby rychle vyjel z práce, než se dostane do kolony směřující na Domažlice a k hranici. 

Dvojí metr akcí

Situace o poznání klidnější je třeba na druhé straně Šumavy, kam je to přece jenom o něco dále a silnice není tak bezpečnější. Proto největší nápor právě dostává okres Cham a první městečko hned za hranicemi. Je tady i LIDL, PENNY, ale podle zájmu přece jen vede ALDI. I když i tam mají svoje akce, které se od těch českých diametrálně odlišují. „Nechápu, že tam, u nás, můžou mít akci jen do vyprodání těch deseti adventních kalendářů,“ říká žena, vykládající košík do auta. „Tady by si to nikdo nedovolil. A kolekci Orionu za pětistovku? Kdo to koupí? Pak to stejně zlevní anebo to vyhodí. Tak se u nás šetří…“

„Že těm našim není hanba,“ ukazuje mladá maminka na dětské příkrmy a ovocné přesnídávky. „Za ceny kolem eura! A u nás klidně za padesátikorunu. Že se nestydí, vydělávat i na dětech. Hlavně že pak mají plnou pusu, jak se má jíst a žít zdravě, ale když máte tři děti, z toho dva kluky, tak byste brzy splakali nad výdělkem, jestliže pořádně nešetříte. Tak já si tu nakoupím do zásoby, ať se jde Hamé a další bodnout!“