Lipovská s Bobošíkovou si kladou otázku, zda svým tvrzením také věří. Ve svém příspěvku píší: „Jediná tvrdá data, která máme k dispozici, vykreslují pokles HDP více než dvojnásobně hlubší. Ministerstvem financí zveřejněné daňové příjmy státního rozpočtu totiž klesly ve druhém čtvrtletí meziročně o 20 procent, což při hrubém propočtu odpovídá poklesu ekonomiky o 25 procent, nikoliv jen přijatelných 10,7.“ Vládní koronavirová politika je podle nich destrukční a na trhu práce vzniká nová kategorie občanů tzv. placení nepracující. Počet nepracujících je prý mnohem vyšší než deklarovaná nezaměstnanost 2,6 procenta a tento nepoměr mezi čísly a realitou umožňuje vládě vytvářet přehnaně pozitivní očekávání.

Lipovská s Bobošíkovou apelují na politiky, ekonomy a analytiky, aby se nenechali ukolébat přehnaným optimismem vlády. Jakýkoliv optimismus je podle autorek falešný ve světle nového evropského záchranného plánu. „Už nejsme ekonomikou ani tržní, ani sociálnětržní. Znovu se stáváme ekonomikou centrálně řízenou.“ To, co kdo dostane z Bruselu, bude záviset hlavně na propadu HDP v duchu hesla čím hůř, tím líp. Čím hůře na tom bude ekonomika, tím více uslyšíme o štědré bruselské dotační politice. Hodnota společného unijního dluhu momentálně činí 750 miliard a bude se pravděpodobně zvyšovat. Dluh má být splacen v roce 2058. V následujících letech se tedy musíme připravit na zvyšování cen.