„Hodně lidí tam chodí nakupovat. Čerstvé saláty, klobásky, zákusky a tak dále. Už od rána se u nich dveře skoro netrhnou. Taky tam občas zajdu,“ říká prodavačka v Polici nad Metují. Vinotéka a bar, kde pracuje, sídlí v ulici Tomkova a nachází se téměř naproti prodejně Potraviny, uzeniny z Polska. Podobných „polských potravin“ je u hranic nespočet a ParlamentníListy.cz se na ně zaměřily.

Buřty tučné anebo masité

Na na zahradě schovaný krámek nás upozornila i jedna téměř pohádková místní postavička, pan Tomáš. V kašně každý den nabírá vodu, zájemcům zalévá kytičky a rád si popovídá. „Mají tam moc dobrot,“ poznamenal. Prodejnu, která připomíná vesnické krámky první republiky, provozuje Kazimiera Czarnota a pomáhá jí dcera Ewa.

„Bydlíme na polské straně hranic nedaleko Broumova. Sem dojíždíme každý den s čerstvými potravinami. I proto máme otevřeno až v půl deváté. A ještě nám je občas přivážejí během dne,“ říká Kazimiera, které právě dodávkou přivezli ovoce, takže hned doplňuje přepravky v koutku s ovocem a zeleninou. Zvláště jablka, která jsme vyzkoušeli, jsou přímo ze stromů a plná sladké šťávy.

V obchodě, který si Polky pronajímají od místních, se mluví „českopolsky“. Sice po jednom či po dvou, ale zákazníci chodí pořád. „Dříve chodilo lidí víc, dnes si častěji jezdí do Polska sami nakoupit. Tady kupují hlavně zeleninu, ale i masné výrobky. Aby bylo jasno, nemyslím si, že jsou české potraviny špatné, ale když třeba kousnete do českého buřtu, je tam spousta tuku a kližek, kdežto v tom polském je maso. Když si namažete české máslo, je to jako margarín, zato polské máslo je domácí rovnou od krávy,“ dodala ještě Kazimiera s tím, že třeba cigarety, které jsou v Polsku o dost levnější, prodávat nesmí.

Mýtus o polských potravinách

U silnice z Police nad Metují do Žďáru nad Metují stojí Zemědělské družstvo Ostaš. Na hlavní budově visí hned několik protestních plakátů. Na největším se píše: „Nezemědělci ČR – podpořte nás. My vás svými protesty nechceme srát, my chceme jen bez vládní diskriminace pracovat a žít a s vámi společně české potraviny jíst!“

Jeho předseda Jaroslav Lád nám k rozdílným cenám polských a českých potravin sdělil: „Když mají polští zemědělci jiné dotační podpory než my a ministra zemědělce, tak se nedivte, že jsou některé jejich potraviny cenově výhodnější. Na jablka jim dá, na zeleninu taky a dostávají také peníze z rizikového fondu Evropské unie, kdežto čeští zemědělci nedostávají nic. Navíc zdejší politici dělají prasečinu, že rozdělují vlastníky v dotačních pravidlech a produkčním zemědělcům berou. Je to těžké. Kdyby nikde v Evropě žádná podpora nebyla, tak by se dobře vidělo, jaké zemědělství je ekologičtější a produkuje levnější potraviny. Při různých dotacích z EU, jednotlivých států, ale i krajských vlád jako v Německu to vždy bude nespravedlivé.“ Navíc dodal, že když jdou polští politici jednat ohledně zemědělství v Evropské unii, tak jsou zcela jednotní, čehož je česká politika úplným opakem, protože někteří čeští europoslanci v Bruselu na zemědělce i žalují.

Podle něj jsou řeči o lepší kvalitě polských potravin mýty, bájemi a pověstmi. „Třeba jejich masné výrobky bych nepozřel a jejich mléčné výrobky, pokud nejsou třeba od firmy Zott, taky ne. Třeba uzeniny z TORO Hlavečník nemají konkurenci a takové zboží neznám nikde v Evropě, aby bylo chuťově tak příznivé pro český jazyk. A to jsem zmlsaný masožrout. Když jsme měli vlastní mlékárnu, tak jsme jezdili na obhlídky do Polska a v tamních mlékárnách sami říkali, že kvalitou od soukromníků, co pasou krávy na ‚pešunku‘, nemohou konkurovat. Věřím českým výrobkům,“ dodal.

To nejlepší z Polska...

„Jen to nejlepší z Polska. Výborné klobásy 97 % masa, ryby, koláčky, bonbony,“ je napsáno na vývěsní tabuli v ulici Kamenice v Náchodě. Projdete podchodem a tam jsou takové tabule s podobnými nápisy ještě dvě, aby každý trefil do prodejny potravin s nadpisem To nejlepší z Polska. Na lístku s otevírací dobou je jako odpovědná vedoucí uvedena Katarzyna Grzegorczyk, ale když vejdu dovnitř coby novinář, prodavačka se zatváří zdrceně, jako by jí zrovna praskla voda a měla hned rodit.

„Já jsem tady jen zaměstnankyně. Nedokážu posoudit, jestli sem chodí hodně, či málo lidí. Nemám zkušenosti s jinými obchody. Nicméně se snažíme tady mít jen zboží, které si zákazníci žádají. Paní majitelka dováží sortiment, který lidem vyhovuje. Každý si tady něco najde,“ řekla nemastně neslaně žena za pultem.

Zákaznice, se kterou jsem se v obchůdku srazil, sdělila, že je z Náchoda a je zvyklá chodit sem nakupovat, kdežto do Polska jezdí plavat. Odnášela si spokojeně loveckou klobásu, dva větrníky, ruské pirohy, kousek krakovského salámu, klasické piškoty, mentolové bonbony a ještě pár dalších pochutin. To mléko v PET lahvi, co jsem si odtamtud odnesl já, chutnalo opravdu lépe než mléko v kartonech z českých supermarketů.