Luděk Frýbort v týdnu oslovil čtenáře ParlamentníchListů.cz a pohovořil o „rasismu naruby“ a dalších aktualitách německého „zvládání“ uprchlické vlny. Nyní sepsal komentář, který vyšel na web Neviditelný pes.

„Jako by věčnost překryla ten prostor času mezi zářím roku 2015 a dneškem, tak nepochopitelně, až i šíleně může současnému člověku připadat tehdejší dění. Vzpomínám si na proudy uprchlíků, jež povzbuzeny vlídným gestem paní kancléřky Angely Merkel táhly Německem, zanechávajíce za sebou roztahané tratoliště darovaného šatstva a hraček. Už to mohlo být upozorněním jak slitovným dárcům, tak i mnohému mistru politiky a cechu novinářského: nebozí uprchlíci nestojí o jupky, svetříky a plyšové medvídky, oni chtějí prachy. Doslechli se ve svých podvyživených domovinách, že Němci a jiní takoví rozdávají peníze jen tak, za nic, asi že jich mají moc a nevědí co s nimi, a přišli si je vyzvednout,“ zahájil svůj komentář Frýbort.

• Celý text naleznete zde

Poděkovat za to prý můžeme médiím, která jako první vítala uprchlíky s otevřenou náručí. Alespoň podle Frýborta. Lidi prý už tak nadšení z uprchlíků nebyli, ale politici tomu údajně tehdy nevěnovali pozornost. Věřilo se, že Němci poskytnou běžencům něco peněz do začátku, byt a vděční uprchlíci se rádi začlení do společnosti a budou pracovat pro blaho své i své nové domoviny. „Chacha, dere se nakyslý smích z hrdla mého, a nejspíš nejenže mého,“ napsal k tomu Frýbort.

Jenže tři roky poté se ukazuje, že občan je přece jen důležitý a raději věří vlastním očím než novinám. Názor mění dokonce i ti, kteří dřív uprchlíky vítali. Podle spisovatele je totiž zřejmé, že právě „díky“ uprchlíkům vzrostla v zemi kriminalita. Především muslimští mladící si prý bezstarostně kráčí německými městy s noži zavěšenými proklatě nízko. Současně Frýbort poukázal na to, že radikálové rádi vraždí ve jménu Alláha. Když se nějaký cvok v USA rozhodne střílet ve škole, nekřičí prý přitom „Kristus je veliký“, ale muslimští radikálové se Alláha dovolávají velmi často.

„Právní stát zajisté musí všechna náboženství měřit týmž loktem zákonů a ustanovení; my ale, co nejsme právníci, můžeme mezi nimi hledat a nacházet rozdíly, posuzovat je podle míry tolerance či nesnášenlivosti, útočnosti či nevýbojnosti. Islám, jak zjevno, nedopadá v tomto srovnání právě nejlíp, stejně jako v mase uprchlíků nedopadají před kritickými zraky veřejnosti nejlíp uprchlíci muslimští, inšalláh,“ podotkl k tomu Frýbort.

Poté Frýbort zopakoval, že migranti si jdou do EU jen pro peníze, ale nehodlají se přizpůsobovat evropskému životu a trvají na svých zvycích. Proto by měli zamířit do zemí, které jim jsou kulturně bližší. Nikoli do EU. Podle Frýborta je třeba zbavit se údajně falešné představy, že jsou si všichni lidé rovni. Podle Frýborta si rovni rozhodně nejsou. Dovolával se v této souvislosti Boha.

„Bůh učinil svůj svět velmi nerovným, a asi věděl proč. Byla by to otrava, kdybychom si všichni měli být ve všem všudy rovní, neřkuli stejní, jen si to zkusme představit. A beztak by hned vypukaly pranice o to, jak je třeba si tu rovnost vykládat, kdo si je rovnější a kdo méně rovný... dejte pokoj, ať svět raději zůstane, jaký je, i se všemi nerovnostmi a nespravedlnostmi. Nevznikly náhodou ani nedopatřením, jsouce částečkami nekonečně komplikovaného řádu, jehož pochopení do trojrozměrnosti uzavřený lidský duch nedosahuje, dosáhnouti nemůže,“ zdůraznil.