Připomněl také, že ministři vnitra v prosinci schválili vstup Chorvatska do schengenského prostoru. Nepodařilo se to kvůli postoji Rakouska u Bulharska a Rumunska, u Bulharska bylo proti i Nizozemsko. „Vnímám, že především v Rumunsku to nesou poměrně těžce, na druhou stranu je potřeba i v takto složitých otázkách mít velkou míru vytrvalosti,“ uvedl Lipavský.

„Není to o tom, že když unie nabídne nebo přislíbí, že vždy dodrží. Unie je dohodou jednotlivých zemí a procesy, které jsou do určité míry byrokratické a mají být plně transparentní, můžou být na konci zpolitizované. Jsme toho svědky poměrně často,“ konstatoval ministr. „Nicméně se ukazuje, že trend integrace, s výjimkou brexitu, je do určité míry jednosměrný. Je to otázka vytrvalosti,“ doplnil.

Některé vládou zamýšlené věci při předsednictví podle něj nepadly na úrodnou půdu. „Ale naše předsednictví bylo ambiciózní. Když máte ambice, tak věci zkoušíte, a něco vyjde, něco nevyjde. Myslím, že je potřeba se dívat hlavně na ty věci, které se podařily,“ míní ministr. „Například jsem usiloval o to, abychom svolali mimořádnou radu ministrů zahraničních věcí v rozvojovém formátu, abychom se bavili také o rekonstrukci Ukrajiny. Ale to jsou věci, kde buď objektivně realita nedovolila posun v těch agendách, nebo jsme to třeba řešili jiným způsobem,“ zmínil.

„Počítá se finální výsledek. Kolikrát vystřelíte na branku, ještě nevypovídá o tom, jak dopadne zápas. Ale v našem případě si myslím, že gólů jsme dali poměrně hodně,“ podotkl Lipavský.

Na rozdíl od některých jiných členů vlády, sám radě ministrů zahraničí EU nepředsedal, neboť tak činí vysoký představitel unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell. Lipavskému to umožnilo více akcentovat zahraničněpolitické postoje ČR. „Jednoznačně mluvíme k ruské válce proti Ukrajině, o odpovědnosti (ruského prezidenta Vladimira) Putina za zločin agrese,“ poznamenal.

Například při jednání o protiruských sankcích některé země přicházely s vlastními podmínkami, šlo nejen o Maďarsko. „Nenastal ale žádný konflikt s některou ze zemí,“ uvedl Lipavský. „To, že 27 států má různé názory, není žádné tajemství. (...) Jsou to různé skupiny států a je potřeba vždy s nimi citlivě pracovat a vysvětlovat naše postoje,“ dodal šéf české diplomacie.

Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek (STAN) se domnívá, že plné členství pro některou z kandidátských zemí bude možné až poté, co se uskuteční debata o rozhodovacích procesech a pravomocích klíčových institucí EU. Kandidátskými zeměmi jsou Albánie, Severní Makedonie, Turecko, Srbsko, Černá Hora, Ukrajina, Moldavsko a Bosna a Hercegovina.

„To je současný stav politické debaty v Evropské unii ohledně rozšiřování. Na druhou stranu vidíme, že rozšiřování EU má zásadní dopad na ty země, které se k EU přibližují,“ poznamenal Lipavský. Pracují na reformách, mění se tím jejich vnitřní chod, struktura a fungování. Například Ukrajina, ale i některé další země podle něj reformy dělají intenzivním tempem a nemají problém sladit svoji zahraniční a bezpečnostní politiku se zeměmi EU. V takovém případě je podle Lipavského možné, že do EU vstoupí i před reformou.

„Dneska není žádná země, která by byla plně připravena na vstup do EU, že by čekala doslova za dveřmi, jenom než ji vpustíme. Každá z těch zemí je různě daleko v tom procesu, ale nikdo nemá splněno na 100 procent,“ podotkl Lipavský.