Podle Mičánka je NATO stále garantem bezpečnosti i pro nás ve střední Evropě, protože NATO disponuje největší ozbrojenou silou na světě. „To působí jako odstrašení proti komukoliv, kdo by se mohl pokusit narušit mír v transatlantickém prostoru,“ prohlásil děkan hned na úvod.

Současně však konstatoval, že 45. prezident USA Donald Trump představuje pro NATO prioritu a výzvu. A dokázala by se Evropa za současné situace ubránit bez Spojených států? 

„Současně vidím Trumpovu určitou frustraci, protože on chce něco změnit, ale zjistil, že v NATO to všechno není o jednom člověku, ale je to o hledání konsenzu mezi dvaceti osmi partnery,“ konstatoval Mičánek.

Radar

Pár slov padlo také k radaru, který mohl stát v Česku. Děkan lituje, že se to v roce 2006 nepodařilo.

„Před deseti lety byl ve hře radar na českém území. Byla by s ním Česká republika bezpečnější?“ zeptala se Witowská hosta. „Já si myslím, že by nebyla bezpečnější, ale Česká republika by se více zapojila do akcí NATO a více by přispěla do fungování infrastruktury Aliance. Samozřejmě on ten radar dnes stojí jinde, my už jsme propásli svou šanci,“ posteskl si Mičánek.

„Ale naši vojáci jsou v Afghánistánu, jsou v Mali, v další rotaci by mohli být v pobaltských státech a v Polsku,“ dodal obratem.

Rusko nás nesmí rozložit zevnitř

Stranou jeho pozornosti nezůstalo ani Rusko, a pokud jde o evropskou armádu...

„Musíme se chovat tak, abychom nedali asertivnímu Rusku šanci rozložit Alianci zevnitř,“ konstatoval host. Před Ruskem ani před jinými hrozbami nás však neochrání společná evropská armáda.

„Evropská armáda by mohla existovat tehdy, pokud by existovaly Spojené státy evropské, čehož já se určitě nedožiji. Navíc by to bylo plýtvání prostředky, protože ani NATO už dnes není takové, jaké by mohlo být, a my najednou odkloníme prostředky ještě na evropskou armádu. To nedává smysl,“ varoval Mičánek.

Lepší podle jeho názoru bude urychlit některé rozhodovací procesy v rámci NATO, které je podle Mičánka poněkud zkostnatělé, rozhoduje se příliš pomalu. Prostě a krátce, klíčoví velitelé mají příliš málo pravomocí.

Došlo i na českou armádu a růst výdajů na obranu, který nejen po naši zemi požaduje americký prezident Trump. Česká republika je podle Mičánka jednou z mála zemí Aliance, která začala přidávat na obranu ještě dříve, než se to stalo velkým tématem Aliance. „Ale když máme více prostředků, tak nestačí je jen utratit, ale je třeba je utratit chytře a efektivně,“ vyjádřil se host.

Armáda teď sice dostává více peněz, a dokonce existují i projekty, jak je utratit, jenže údajně máme špatně nastavený systém, jak pracovat s penězi, které jsou na obranu. V letech 1933 až 1938 prý existoval jakýsi spořicí fond. To, co armáda v daném roce neutratila, šlo automaticky do tohoto fondu a ono to skvěle kopírovalo realitu.

„My dnes máme peníze, zadáme nějakou zakázku firmě, ale ona je Česká republika relativně malou zemí a její zakázka není pro zbrojní firmy tak lukrativní. Tak čeká čtyři až pět let, než se nahromadí více podobných objednávek. A právě proto bychom potřebovali, abychom mohli v armádním fondu peníze spořit, a ne je po roce až po dvou vracet do státního rozpočtu.“

NATO a Turecko

Nakonec došlo i na Turecko. Z vojenského hlediska je prý tato země i dnes důvěryhodným partnerem v rámci Aliance. NATO je v tomto unikátní, protože působí také jako diskusní klub, kde si političtí lídři mohou věci vyříkat. Díky tomu se několikrát podařilo zabránit konfliktům mezi členy Aliance.