Německá metalová kapela Rammstein aktuálně řeší kauzu, v níž byl dlouholetý frontman Till Lindemann nařčen ze sexuálního obtěžování nebo nevědomého podávání drog svým fanynkám na párty, které kapela pořádá po koncertech. Skupina Rammstein se kvůli tomu už obrátila na právníky a v rámci evropského turné byly zrušeny večírky po vystoupeních.  

Český velvyslanec v Německu Tomáš Kafka v komentáři pro Berliner Zeitung nehodnotí samotná obvinění, ale spíše poprask, jaký to v Německu vyvolalo, a fakt, že dráždivé texty a show této postmoderní kapely jsou najednou podrobovány kritice. „Jestliže jsme ještě v květnu hovořili o možnostech umění měnit společnost k lepšímu a využívat k tomu vhodné prostředky, jako je například gendering, červen je ve zcela jiném znamení. Je o něčem mnohem drsnějším – totiž o Rammstein!“ píše Kafka v úvodu svého komentáře.

Nechce se přitom pouštět na tenkou hranu diskuse aktuálně probíhající v Německu o samotné estetice Rammsteinu. „Koneckonců, Rammstein je už léta nejvýznamnějším německým exportním hitem na poli moderní popkultury. Chtít se zde jako Čech angažovat by se rovnalo domněnce, že budu vykládat Wagnerovo dílo v Bayreuthu ze sousedské perspektivy. V obou případech je člověk přinejlepším přijatelným pozorovatelem. Po vypuknutí skandálu kolem Tilla Lindemanna je to asi jen dobře,“ tvrdí Kafka.

Jde mu spíše o zamyšlení nad tím, co společnost od umělců vlastně očekává. „Často je slyšet stížnost, zejména v Německu, že je čas se konečně zamyslet nad uměním a jeho rolí ve společnosti. Mladší kritici chtějí, aby umělci byli radikální a zároveň pouční. Starší, uvolněnější kritici jsou naopak rádi, když je umění chráněno před jakoukoli formou ideologického přivlastňování a když jsou umělci posuzováni pouze podle svého uměleckého umění, nikoli podle své užitečnosti pro společnost. Tento, řekněme, generační spor nemá s debatou o Rammstein nic společného. Ale možná za něj bude člověk vděčný, protože ho připravuje na velké disputace o tom, jakou roli by měli umělci ve společnosti hrát,“ uvažuje Kafka.

Ten je totiž přesvědčený, že umění se musí brát jako umění, a ne jako osobní postoj umělce, byť jde o umění jakkoliv provokativní. „Spisovatel Oscar Wilde kdysi řekl, že umění je jediná vážná věc na světě a umělec jediný člověk, který nikdy není vážný. Snad jednou, po skandálu kolem skupiny Rammstein a jejího zpěváka, najdou lidé podobnou generačně neutrální kompromisní perspektivu a vyvodí pak pro sebe patřičné poučení, jak nejlépe přistupovat k umění a umělcům, aby nezničili ani umění, ani sebe,“ doufá Kafka.

Právě probíhající diskuse v Německu totiž ukázala, že po nařčeních frontmana Lindemanna začala společnost odlišně vnímat i samotnou estetiku Rammstein, která je přitom v Německu i ve světě dekády popkulturním fenoménem. V této souvislosti je Kafka rád, že se nakonec neuskutečnila spolupráce kapely a českého velvyslanectví, o čemž se před skandálem jednalo.

„Musím přiznat, že se mi ulevilo, že z mé korespondence se zástupci souboru před zhruba dvěma lety nic nevzešlo. Tehdy mě zdvořile požádali, zda by Rammstein nemohli využít interiér české ambasády v Berlíně jako kulisy pro focení v souvislosti s novým albem. Neškodná historka sama o sobě. Ale časy se mohou měnit a vnímání také,“ upozorňuje Kafka.

„To je mimochodem to, na co vlastně narážím, když jsem se v souvislosti s Rammstein ohradil. Na propastný rozdíl mezi tím, jak jsou Rammstein a jejich estetika vnímány před skandálem a po něm. Předtím šlo skutečně jen o postmoderní pop, kde je provokace hybnou silou jinak dusné fantazie a hravost sloužila jako matka odvahy. Se skandálem se však vše změní. To, co bylo dříve hrou, může být nyní vnímáno jako vážnost. To, co se dříve těšilo jako umění a hra na role, by nyní mohlo znamenat osobní postoj. Zatímco před skandálem platilo, že umělec je hráč, který nechává své fanoušky podílet se na svých fantazijních obrazech, po skandálu se vytváří atmosféra, v níž se od něj člověk jako fanoušek může chtít distancovat,“ píše velvyslanec, aniž hodnotí, zda je aktuální vnímání skupiny Rammstein založené na realitě, nebo ne. „Byla by škoda nevyužít příkladu Rammstein jako příležitosti k zamyšlení nad jiným chápáním umění: nad tím, co společnost od umělců očekává,“ uzavírá Kafka.