Poukazuje na to, že zatímco v roce 2015, kdy byla migrační vlna doposud nejsilnější, krajským soudům přibylo 586 nových případů souvisejících s takzvanou mezinárodní ochranou, loni jich bylo už bezmála 800. Dotýká se to běženců jak třeba ze Sýrie či Iráku, tak ve velkém i z Ukrajiny, kde je také ozbrojený konflikt.

List uvádí, že soudům přibyly například žaloby proti rozhodnutím o zajištění cizinců v zařízeních, jakým je třeba to v Bělé-Jezové. Při něm jde o omezení jejich svobody, protože do Česka vstoupili ilegálně.

„Tato agenda krajské soudy značně zatěžuje, neboť soud musí o žalobě rozhodnout do sedmi pracovních dnů, a to i když je třeba nařídit jednání. Její vyřizování tedy vyžaduje značně operativní přístup soudu a prakticky nepřetržitou ,pohotovost‘ soudců a soudního aparátu,“ cituje list pověřenou místopředsedkyni Krajského soudu v Praze Ivanu Švehlovou.

Někteří soudci se domnívají, že se situace zhorší, pokud se z Česka, které je zatím pro migranty tranzitní zemí, stane země cílová. Podle místopředsedy Nejvyššího soudu Romana Fialy je česká justice připravena na azylová řízení v řádu desítek případů ročně.

Jestli jich budou stovky či tisíce, kapacitně to bude obrovský problém, který předsedové soudů vyřeší tím, že budou přesouvat soudce z jiných agend na azylovou agendu, protože ta se musí řešit přednostně.

„Co to bude znamenat? Ostatní důležité agendy začnou výrazně váznout. Jestliže si už dnes lidé stěžují, že u odvolacího soudu čekají rok dva, pak budou čekat třeba tři až pět let. Stěží si můžeme představit, že přibude ze dne na den značný počet soudců,“ cituje list Romana Fialu.

Vznik podobných tribunálů odmítá podle listu například šéf Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. A rady si s nimi zatím nevědí ani ministerstva spravedlnosti a vnitra.