„Pálení knih jen málokdy bývá izolovaným případem barbarského jednání. Paliči knih podle zkušenosti z historie většinou postupují podle stejného plánu,“ uvedl Rozehnal pro server HlídacíPes.org. Podle něj totiž úterní spálení knih není trestným činem, ale Konvička se svým činem přihlásil ke stejnému barbarství a primitivismu, na který poukazuje u některých projevů islámu.

Jak Rozehnal následně konstatuje, první spálenou knihou byl Protagorův spis O bozích, na příkaz Augusta byla spálena veškerá řecká i římská proroctví, středověk byl poté přímo posedlý pálením heretických knih.

Původní text ZDE.

„Kniha se dá zničit různými způsoby, ale žádný není tak mocný jako její spálení. Veřejný rituál pálení knih je obzvláště důležitý pro paliče. Palič chce demonstrovat zničení knihy a jejího autora. Spojení knihy a jejího autora je obzvláště patrné z metonymického používání jmen autorů pro knihy,“ píše Rozehnal. Podle něj pálení nabízí archaický, komunitní zážitek sledování ohně a vnímání kouře. „Žádné jiné ničení knihy nenabízí takovou katarzi. Po staletí byl hrozný, očistný, magický a mocný oheň součástí mytologie a náboženství na celém světě,“ dodal s tím, že spálením knihy jsou slova redukována na popel.

„Je faktem, že muslimové musejí v České republice tolerovat a akceptovat popírání jejich náboženské víry, a dokonce i propagaci doktrín, které jsou k jejich víře nepřátelské. Právo na svobodu slova znamená, že v demokratické společnosti se může diskutovat o všem, co diskutující zajímá a týká se jich, a je nutné akceptovat i existence stanovisek, která jsou extrémní či útočná. Je tedy možné islám kritizovat či ostatní přesvědčovat o jeho škodlivosti. Svoboda slova chrání nejen obsah a podstatu informace nebo názoru, ale také formu, jakou jsou sdělovány veřejnosti,“ uzavřel.