Zpravodajské portály, televize i rozhlas vesměs převzaly tiskovou zprávu Českého statistického úřadu, podle které „příjmovou chudobou bylo vloni ohroženo 9,1 % Čechů“. Následoval dovětek: „Je to méně než v předchozím roce.“ Bohužel jasně nezaznělo, že statistici nepracují s příjmy získanými přímo lidmi, ale zahrnují do nich už i dávky od státu, které tak výsledný údaj o příjmu domácnosti „vylepšují“. Nebo i jídlo, které dostanete zdarma.

Mimochodem ale ani díky těmto „výpomocím“ například zhruba 340 tisíc lidí nedokázalo v roce 2017 platit včas pravidelné platby a splátky. Podobný počet osob měl problém si vytopit byt. Více než sedm procent Čechů si nemůže dovolit maso ani každý druhý den... Přesto jsme na tom podle čísel lépe než Němci. 

Dohledali jsme i další podrobnosti a metodické vysvětlivky k tomu, jak se příjmy a životní podmínky domácností vlastně přesně vyhodnocují. Kritika nepadá na hlavu kancelářských pracovníků: vyplývá totiž, že způsob, jakým se informace sbírají, prezentují a jak se obyvatelstvo kastuje na chudé a nechudé, ovlivňuje metodika Evropské unie.

Český statistický úřad na doplňující dotazy, až na výjimky, odpověděl. „Nalít čistého vína“ si tak můžeme v rozhovoru s Michaelou Jirkovou, která pracuje v oddělení sociálních šetření a mimo jiné objasní, jak je to se zmíněným porovnáním Čechů a Němců:

Překvapilo mě, že při zjišťování příjmů Čechů a Češek se do nich zahrnují i státní sociální dávky. Není tím závěrečný údaj o „příjmové chudobě“ zkreslený, když dávky samy o sobě již vlastně sanují materiální nouzi domácnosti, tedy tím stát příjmové chudobě preventivně předchází?

Ano, sociální dávky se samozřejmě zahrnují. 

Například nájem někdy zcela pokrývá jedna z dávek na bydlení. V podstatě to tedy není příjmem domácnosti, protože peněženkou rodiny ani nepropluje: Stát uhradí nájemné přímo majiteli bytu, ubytovně a podobně. Není zavádějící to zahrnovat do příjmu rodiny, když to nikdo nevydělal, ani s tím nedisponuje? Domnívám se, že pak v podstatě veřejnost nevidí realitu a to,  že bez státní pomoci – bez nezásluhových dávek – by tu v chudobě žilo podstatně více rodin, než říká ono jedno číslo...

Zjišťování děláme v souladu s jednotnou evropskou metodikou, která obecně veškeré transfery od státu (sociální dávky) považuje za příjem. Dovoluje to mimo jiné ukázat, jaká je účinnost těchto takzvaných sociálních transferů.

Chápu dobře, že v případě nepracujících rodičů se dvěma menšími dětmi, kteří pobírají sociální dávky přesahující 23 509 korun, se tedy o příjmové chudobě nemluví?

Jedná-li se o dva rodiče se dvěma dětmi do 13 let, hranice příjmů této domácnosti pro stanovení příjmové chudoby je 23 509 Kč. U nich je míra ohrožení příjmovou chudobou za rok 2017 na úrovni 6,2 %.

Existuje statistika, jak by situace vypadala bez zahrnutí těchto „příjmů od státu bez práce“?

Pokud by se do jejich příjmů nezahrnovaly sociální dávky, tato míra by byla na úrovni 13,0 %.V rámci mezinárodního srovnání jsou k dispozici jak údaje o příjmech před zahrnutím sociálních dávek, tak po něm.

Potvrzuje statistika, že u hranice chudoby nebo pod hranicí jsou často či častěji děti, tedy – vztáhneme-li to z pohledu na rodiče – samoživitelé/ky? Kolik to zhruba může být dětí?

Podíl osob ve věku do 18 let, které byly vloni ohroženy příjmovou chudobou, byl na úrovni 11,6 %. (Tedy více, než je průměr, který činí 9,1 % osob ohrožených chudobou. Pozn. red.)

Měla byste nějaká doporučení, jak od příjmové chudoby odvrátit ty nejzranitelnější skupiny obyvatel, tedy například právě ženy/matky – mají těžší pozici na trhu práce, často právě ony jsou častěji vdovami, neboť muži umírají dříve, a podobně?

Doporučení nejsou předmětem činnosti Českého statistického úřadu. Od toho jsou jiné instituce či organizace.

Víte, ony si třeba mnohé samoživitelky, které mají nárok být s malým dítětem na rodičovské dovolené musejí přibrat zaměstnání, přestože rodičovský příspěvek je „náhrada ušlé mzdy“, a měl by tedy pokrýt jejich potřeby. Někdy musí příbrat práce dokonce dvě, aby přežily a vyhnuly se chudobě. To ale žádná statistika neukáže, nebo ano?

Že jsou samoživitelky více ohroženy příjmovou chudobou, ze statistik jednoznačně vyplývá. Míra ohrožení příjmovou chudobou je u nich 31,4 %, zatímco průměr pro Českou republiku je 9,1 %. Zda samoživitelky mají, či nemají práci, v šetření Životní podmínky zjišťujeme. Podrobnější údaje o zaměstnání osob pak sleduje Výběrové šetření pracovních sil ČSÚ.

To jsou ale očividně „jen“ samoživitelky, které pracují běžně po uplynutí doby rodičovské dovolené. Existují ale statistiky o ženách na rodičovské (které pečují o dítě, a tedy by neměly či nemusely pracovat) a zároveň mají zaměstnání, případně i druhé zaměstnání?

Tyto údaje bohužel nesledujeme.

To je škoda, rovněž by to o něčem vypovídalo... Má Český statistický úřad přehled, kolik samoživitelů/ek nedostává výživné na děti, a tedy jim tento příjem v rozpočtu chybí?

Zjišťování je výběrovým šetřením. Odhad podílu domácností samoživitelů, kteří neuvedli jako součást svých příjmů výživné, činí 36,7 %.

Máte odhad, jak hodně neplacení výživného, které je častým důvodem propadu pod hranici chudoby, tento propad neúplných rodin nebo nutnost druhého zaměstnání ovlivňuje? Pokud ne, mělo by smysl vaše údaje pro tento účel „propojovat“ s dalšími ekonomickými daty?

Odhady typu „propad v důsledku neplacení výživného“ neděláme, ani k tomu nemáme relevantní informace. Případné přímé propojení s jinými administrativními daty je v současné době prakticky nemožné. Nepřímé propojování, respektive modelování neprovádíme, to je úloha pro akademickou sféru.

Pokud má někdo z rodiny exekuce, insolvenci, srážky ze mzdy, které automaticky „odejdou“, a v čistém příjmu domácnosti tedy nejsou, se v těchto výsledcích šetření projeví, či nikoli?

Šetření o životních podmínkách sleduje pouze příjmovou stránku českých domácností čili „dluhy“ se zde pravidelně nezjišťují.

Po těchto srážkách – tedy při uvažování o reálných penězích, které domácnosti zůstanou na výdaje – by číslo „chudých“, kteří nemají na maso ani každý druhý den a podobně, bylo vyšší... Dávky jako pohřebné, stipendium studentů a kapesné učňů, jednorázové odchodné a výsluhy, se na druhou stranu do příjmů zahrnuly?

Tyto sociální dávky se dle mezinárodní metodiky také zahrnují do sociálních příjmů, tedy spadají do disponibilních příjmů domácnosti, a to zcela oprávněně.

Je adekvátní, že zrovna pohřebné, které pouze pokryje jednorázový výdaj na pohřeb, se započítává do příjmu domácnosti? Nelze s ním přeci v rodinném rozpočtu disponovat, nic pro domácnost z něj hradit...

I v případě pohřebného, byť je vázáno na konkrétní a pevně stanovený účel (výdaj), s ním domácnost disponuje. Kdyby totiž tuto dávku neobdržela, musela by odpovídající částku vyčlenit z jiného zdroje svých příjmů, a tím by se jí disponibilní příjem snížil.

Pokud by se ovšem rozhodla uhradit pohřeb, což není povinnost – jednak existují i takzvané „sociální pohřby“, které hradí stát, a jednak se výdaje na vypravení pohřbu většinou odečítají z majetku zemřelého, tedy z dědictví... Přídavky na děti rovněž v podstatě „dorovnávají“ nedostačující příjem rodiny – můžeme je chápat jako stav pro „prevenci“ státu před ještě hlubší příjmovou chudobou, je to tak?

I přídavky na děti jsou klasické sociální příjmy, které má domácnost k dispozici.

Jak se ve statistice životních podmínek domácností projeví materiální situace vězňů, ať pracujících, či nepracujících?

Nijak se neprojeví, neboť osoby ve věznicích nejsou tímto šetřením sledovány; zjišťování probíhá pouze u osob žijících v bytech.

Vyplývá z vaší odpovědi, že situace těch nejnuznějších – bezdomovců – zahrnuta vůbec není?

Ano, je to tak.

U bydlení jste se ptali na rodinný nebo bytový dům. Je tu i položka „jiná budova“. Tím se myslí ubytovna? Nebo i lidé v ústavních zařízeních a domovech důchodců?

Do šetření se zahrnují jen osoby žijící v domácnostech, respektive v trvale obydlených bytech, nikoliv tedy osoby žijící v kolektivních institucích, jako jsou ubytovny, ústavní zařízení, domovy důchodců či vězení. Jiné budovy jsou blíže nespecifikované budovy, které běžně neslouží k bydlení, ale nějaký byt se v nich nachází: například administrativní budova, rekreační zařízení, škola nebo fara a podobně. Bydlí v nich pouze 0,6 % domácností.

Jak jsou na tom rodiny s vybavením domácnosti běžnými předměty? Je dnes již standardem, že má každá rodina ledničku, pračku, televizi, mikrovlnku, splachovací záchod a koupelnu? (Připomínáme, že v ubytovnách nebo lidí bez přístřeší se statistici – v souladu s metodikou – neptali. Pozn. red.)

Z vybavenosti domácnosti sledujeme předměty jako: pračka, sušička, myčka, telefon, televize, počítač, přístup na internet a osobní auto, dále koupelna a splachovací záchod. Pračku, televizi i telefon mají téměř všechny domácnosti. Stejně tak i koupelnu a záchod.

Více údajů je uvedeno v publikaci, viz tab. 1d).

Jak velký je podíl domácností, které si z finančních důvodů nemohou dovolit platit pravidelné platby a splátky, dostatečně vytápět svůj byt nebo jíst maso alespoň každý druhý den? Proč se vlastně sledují právě tyto záležitosti?

V rámci celé Evropské unie je stanovena jednotná mezinárodně srovnatelná metodika zjišťování „materiální deprivace“. V současné době se sleduje 9 položek, na jejichž základě se vypočítá podíl osob, které žijí v domácnostech, které si nemohou dovolit danou položku.

Podíl osob v domácnostech, které si nemohou danou položku z finančních důvodů dovolit, 2017:

Za rok 2017 podíl osob žijících v domácnostech, které si z finančních důvodů nemohou dovolit platit včas pravidelné platby i splátky, byl 3,2 %. V domácnostech, které si nemohly dovolit vytápět dostatečně svůj byt, žilo 3,1 % osob a v těch, které si nemohly dovolit jíst maso alespoň každý druhý den, to bylo 7,1 % osob.

Co dalšího „zajímavého“ se sleduje?

Dále se sleduje schopnost domácnosti zaplatit neočekávaný výdaj, schopnost zaplatit týdenní dovolenou všem členům domácnosti nebo vlastnictví automobilu. Mezi další sledované položky patří vlastnictví pračky, barevného televizoru a telefonu. Tyto přístroje jsou v současné době natolik běžné, že v domácnostech, které si je dovolit nemohou, žije mizivé procento osob.

Z vašich šetření mimo jiné vyplývá, že dobře jsou na tom „dvojice bez dětí“, ale je adekvátní nad takovou demografií jásat?

Českému statistickému úřadu toto nepřísluší hodnotit.

Co to vypovídá o společnosti, ekonomice, podpoře samoživitelek a rodin a jaký to má dopad na prognózu a stav důchodů? Dá se přeci vyjádřit ekonomický dopad bezdětných osob na jejich vlastní důchod: Podle studie M. Hiršla nám za posledních 20 let chybí milion narozených dětí. Bezdětní důchodci, kteří nevychovali děti, jsou v deficitu a údajně na ně ostatní na důchodech doplácejí skoro dva miliony, je to tak?

Prognózy nejsou předmětem činnosti Českého statistického úřadu.

Půměrné čisté peněžní příjmy domácností meziročně vzrostly o 4,4 %. Jak velký je ale skutečně ten růst při započítání inflace, potažmo růstu cen potravin a dalších nejběžnějších výdajů domácností?

Po očištění o vliv inflace činí reálný růst těchto příjmů meziročně 3,8 %. 

Růst příjmů zaměstnanců s nižšími příjmy je dán i tím, že se zvýšila minimální mzda... Také jde o to, jakým skupinám průměrné příjmy tedy vzrostly – zda spíše vysokopříjmovým nebo i těm, které jsou ohroženou skupinou na trhu práce (ženy), či pečují o děti. Narážím tím na paralelu s průměrnou mzdou: to je totiž číslo, na které ale větší počet lidí nedosáhne, než dosáhne...

Na průměrný příjem dlouhodobě nedosahuje kolem 2/3 osob. Proto se udává též takzvaný medián příjmů neboli částka, na kterou nedosahuje právě polovina populace. Pro loňský rok byl medián ročních čistých peněžních příjmů domácnosti na osobu na úrovni 159,7 tisíc korun. (Tedy polovina populace nedosahuje na částku 13 308 korun měsíčně. Pozn. Red.)

Jaký vliv na snížení podílu lidí v příjmové chudobě mělo zvýšení minimální a průměrné mzdy? Projeví se to vůbec u těch skupin, které jsou hranici chudoby nejblíže?

Takzvaná příjmová chudoba se vypočítává z příjmů celé domácnosti, přičemž záleží na počtu a struktuře osob v ní žijících. Poslední údaje v publikaci za loňský rok odrážejí příjmovou situaci v roce 2016, kdy byla minimální mzda 9 900 korun. Jak se projevuje zvýšení minimální mzdy (jakožto příjmů za zaměstnání jednotlivých osob) na příjmovou chudobu domácností, však nelze jednoznačně přímo určit.

Celkové vylepšení příjmové situace domácností má za následek zvýšení hranice příjmové chudoby. Ovšem záleží především na tom, jak významně se zvýší příjmy i osobám pod touto hranicí. Ukazatel do velké míry odráží nerovnost příjmů – čím jsou rozdíly v příjmovém rozdělení výraznější, tím by byl i tento ukazatel vyšší. Samozřejmě nejvíce se to týká domácností s příjmy těsně kolem hranice příjmové chudoby, u nichž je míra ohrožení citlivá jak na zvýšení jejich příjmů, tak na zvýšení hranice. V tomto smyslu jde především o nepracující důchodce, kteří se dlouhodobě se svými příjmy pohybují těsně nad hranicí příjmové chudoby.

Které regiony jsou na tom nejhůře?

Nejvyšší míra ohrožení příjmovou chudobou je dlouhodobě v regionech Moravskoslezsko a Severozápad.

Jak jsme na tom například ve srovnání se sousedním Německem?

Z pohledu evropského souhrnného indikátoru ohrožení příjmovou chudobou nebo sociálním vyloučením má Česká republika dlouhodobě jednu z nejnižších hodnot tohoto ukazatele v rámci zemí Evropy. Za rok 2016 byl tento podíl osob ohrožených příjmovou chudobou nebo sociálním vyloučením v ČR na úrovni 13,3 %, zatímco v Německu dosahoval tento podíl 19,3 % osob.

Nutno dodat, že tento ukazatel porovnává domácnosti v rámci dané země v kontextu jejich národních podmínek. Hranice pro výpočet míry ohrožení příjmovou chudobou se tedy pro ČR počítá z příjmů českých domácností, zatímco pro Německo z příjmů domácností žijících v Německu.

Tento souhrnný indikátor pak napříč jednotlivými zeměmi porovnává nerovnost příjmových podmínek domácností žijících v prostředí dané země. V ČR jsou stále rozdíly v příjmech (osob i domácností) relativně nízké, v Německu je nerovnost příjmů vyšší. Proto i hodnota souhrnného indikátoru za ČR je na nižší úrovni, než je tomu v Německu.

K čemu jinému by statistika měla jako podklad sloužit (aby nebyla pouhým číslem) než poukázat na to, v jakém stavu společnost aktuálně je, jaké stinné stránky předkládá, a tedy co zlepšit, nebo ne?

Statistika slouží k popisu určitých jevů ve společnosti a případně souvislostí mezi nimi. Cílem šetření o životních podmínkách je tedy postihnout ekonomickou a sociální situaci domácností. Vybrané ukazatele životních podmínek, například míra ohrožení příjmovou chudobou nebo míra materiální deprivace a mnoho jiných, pak popisují jednotlivé oblasti životních podmínek. Na základě nich lze hodnotit životní úroveň mezi jednotlivými typy domácností, a to i z časového hlediska. Statistice však rozhodně nepřísluší hodnotit, v jakém stavu společnost je, případně co a jak zlepšit.

Oni si to z těch čísel ale politici mnohdy sami nevyvodí... Jako například toto: Podle vašeho zjištění 42,6 procent dětí do 12 let bývá i v péči příbuzných nebo známých. Může to znamenat, že nám chybí místa v mateřských školách i družinách?

Ze speciálního modulu šetření v roce 2016 vyplynulo, že do školní družiny či podobného denního zařízení dávalo děti 29,3 % domácností s dětmi do 12 let. 5 % domácností s dětmi do 12 let by si však přálo dávat děti do družiny častěji. A pokud domácnosti s dětmi do 12 let své děti do družiny či podobného denního zařízení nedávaly, bylo to ve čtvrtině případů z důvodu absence volných míst v zařízení.

Ve vaší Metodice jsem nalezla větu „Osoba v čele domácnosti v úplných rodinách (manžel–manželka, druh–družka): je jí vždy muž, bez ohledu na jeho ekonomickou aktivitu.“ Není to statisticky nepřesné, když v mnohým rodinách či u dospělých dvojic není muž ve skutečnosti hlavním živitelem?

Toto šetření je zaměřeno především na životní podmínky celých domácností. Z hlediska typologie domácností existuje několik konceptů, z nichž si mohou uživatelé dat vybrat podle toho, k jakému účelu chtějí data analyzovat. Z nich dva tradiční přístupy (evropský a národní) používá Český statistický úřad ve své publikaci – viz tabulka 9 (Domácnosti podle druhu domácnosti EU) a 12 (Rodinné domácnosti podle typu a podle počtu nezaopatřených dětí).

V Česku jsou přes 4 miliony domácností. Kolik z celkového počtu českých domácností bylo osloveno?

Na základě náhodného výběru bylo osloveno 11,5 tisíce českých domácností, což je dostatečný vzorek pro výběrové šetření.

Jakou odhadujete statistickou odchylku od reality?

U těchto dat vždy uvádíme interval spolehlivosti. Je uveden i v dané publikaci. Co do počtu domácností se jedná o jedno z největších výběrových šetření v České republice.

Vybíráme z Metodických vysvětlivek: „Nejčastěji se okolo odhadu konstruuje tzv. 95% interval spolehlivosti (vynásobením směrodatné odchylky odhadu kvantilem normovaného normálního rozdělení, tj. hodnotou 1,96). Jedná se o interval, ve kterém s 95% pravděpodobností leží skutečná hodnota odhadované charakteristiky. V této publikaci jsou sledovanými ukazateli buď absolutní četnosti, resp. frekvence, výskytu nějakého sledovaného znaku, nebo průměry příp. součty nějaké příjmové položky.“

Jakým způsobem se informace od rodin zjišťují? Ptali jste se i na bezplatně získané potraviny. Jak se s tím dál ve statistice pracuje?

Informace zjišťujeme při osobním rozhovoru v domácnosti. Hodnota bezplatně získaných potravin se zahrnuje do takzvaných naturálních příjmů.

Jaká byla ochota lidí vypovídat o svých osobních poměrech? Co bylo v tomto směru nejčastější bariérou?

Z celkového vybraného vzorku nám poskytlo požadované údaje 79,8 % domácností. Některé domácnosti nebyly zastiženy, byly dočasně nepřítomny nebo jim v účasti ve zjišťování bránily například zdravotní nebo jazykové důvody.

Jaké problémy s bydlením lidé (nejčastěji) uváděli?

Více údajů je uvedeno v publikaci, viz tab. 1e).

Jak lidé hodnotili „subjektivní hodnocení zátěže domácnosti celkovými výdaji na bydlení“?

Pro domácnosti byly celkové náklady na bydlení velkou zátěží v 21,7 % případů, určitou zátěží 67,8 % a vůbec žádnou zátěž uvedlo 10,5 % domácností.

Děkuji za rozhovor a za ochotu odpovědět na doplňující dotazy.

Z materiálů Českého statistického úřadu:

• Hranice ohrožení příjmovou chudobou v roce 2017

Míra ohrožení příjmovou chudobou udává podíl osob v domácnostech, které nedosahují svými příjmy na stanovenou hranici příjmů. Tato hranice ohrožení příjmovou chudobou je odvozena z příjmového rozdělení v dané zemi a je definována jako 60 % mediánu čistého národního disponibilního příjmu. V roce 2017 činila tato hranice 11 195 Kč/měsíc (včetně všech dávek, jednorázových příjmů, výplat pojištění, odchodného a podobně). Tato částka představuje hranici ohrožení příjmovou chudobou pro domácnost jednotlivce. Oproti předchozímu roku se vlivem růstu příjmů ve společnosti zvýšila hranice ohrožení příjmovou chudobou o 500 Kč/měsíc – tedy o rok dříve šlo o hranici zhruba kolem 10 700 korun.

Měsíční hranice ohrožení příjmovou chudobou pro vybrané složení domácnosti v roce 2017: