Filozof Václav Bělohradský kandiduje na Praze 6 do Senátu mimo jiné i za Stranu zelených (společně s ČSSD). Nejspíš i proto se na sociální síti odhodlaně zastal předsedy strany Matěje Stropnického, kterého v Brně společně s podobně orientovaným náměstkem primátora Matějem Hollanem (jehož otec i matka jsou dlouholetí a dobře známí brněnští zelení) vyhodili z hospody, údajně kvůli jejich postoji k migrantům.

Bělohradský se nad tímto činem zděsil, připomíná mu totiž nejtemnější momenty našich národních dějin. „Vyhánění ‚jiných‘ z hospod a kaváren má u nás bohužel dost dlouhou tradici. Druhá republika byla také dobou nenávisti proti židům, masarykovcům, Karlu Čapkovi a demokracii. Dobou, kdy oni a jejich přátelé byli ‚vyhazováni‘ z hospod. Byla to doba, kdy se naše země fašizovala vlastními silami,“ připomněl levicový kandidát.

Navíc se obává, že to není pouhý exces, ale k hnědnutí společnosti dochází plošně. „Řeč se plní slovy jako čmoudi, cigoši, žiďáci, muslimáci, politici-vlastizrádci. Od slov k činům není nikdy tak daleko. Není třeba se bát, ale je dobré o tom vědět,“ uzavřel Bělohradský.

Reakci na jeho obavy sepsal na svůj facebook publicista Štěpán Kotrba. Ten mu připomněl, že česká politika má ještě zajímavější tradici účtování, a to defenestraci. „Tvrdím (a považuji se za demokrata), že každý politik ručí svým voličům za svou politiku v jejich jménu svým ksichtem. Za nic a nikoho se nakonec neschová,“ upozorňuje adepta senátorské funkce.

Proto by se nyní místo úvah o fašismu zamýšlel spíše nad tím, jak politici reprezentují zájmy svých voličů a jaká je odpovědnost těchto lidí vůči celé společnosti, včetně těch, kteří je nevolili. „Případně nad pojmem BEZMOC, plodící frustraci, a TEKUTÝ HNĚV. To jsou indikátory revoluční situace,“ varuje Bělohradského i všechny ostatní.

Upozorňuje jej, že jako politik by měl být schopen čelit plnému náměstí svých odpůrců, zatímco jako akademik si vystačil s vlastním světem myšlenek. „Budou vášnivě nesouhlasit a budou na své emoce mít plné právo těch, v jejichž rukou je opravdová moc. Čeština je jazyk bohatý na emoce i zlá slůvka, Václav Klaus by mohl vyprávět,“ připomněl. Tváří v tvář lidové nespokojenosti má podle Kotrby politik dvě možnosti. Buď dostát odpovědnosti člověka voleného lidmi, anebo jim suverénně a necitlivě vzkázat, ať místo chybějícího chleba jedí koláče, jako královna Marie Antoinetta posléze gilotinovaná. Pro začátek by se prý Bělohradský měl zamyslet, kam patří jeho prohlášení o fašismu.