Američané opouštějí Afghánistán, na jejich místo se tlačí Tálibán, který obsadil sever Afghánistánu, odkud utíkají provládní vojáci do Tádžikistánu, a Rusko se ozvalo, že bude chránit své spojence. V Černém moři probíhá cvičení NATO, ale zároveň zde jde i o cvičení ruských vojenských sil. Je zvýšený zájem o takzvané Indické Tichomoří. Zatím je to jenom politický zájem.

Takových ohnisek mezinárodního napětí je podle Zbořila ve světě samozřejmě víc, ale Evropa se zajímá zejména o tyto tři hlavní body na mapě. „Situace v Černém moři vypadá, jako kdyby se mocnosti rozhodly zase zahájit nějakou novou krymskou válku, kterou vedly v polovině 19. století, a zapomínají na to, jak ta válka dopadla, a že i dočasné vítězství na bitevním poli nemůže způsobit takový posun ve vzájemných vztazích zainteresovaných zemí, že se z toho Evropa bude ještě dlouhou dobu léčit,“ glosuje aktuální dění politolog.

Původní zdroj ZDE

„A to nemluvím o tom, jakou iniciativu projevuje Turecká republika, jejímž protagonistou je jmenovitě turecký prezident Erdogan,“ dodává k dění v Černém moři.

Situace v Afghánistánu je svým způsobem pro nás vzdálenější, ale měli bychom si podle něj vysvětlit výrok českého prezidenta, který si dovolil kritizovat odchod vojáků americké armády a Severoatlantické aliance jako zbabělost, jako rezignaci, když ale víme, že za posledních třicet let se tam fronty příliš nezměnily.

Ale situace tam je podle Zbořila neméně vážná jako v Černém moři, i když se nezdá, že by mohlo jít o konflikt, který se multiplikuje do situace v celé takzvané sovětské střední Asii. „Zmínka o Tádžikistánu je vlastně také zmínkou o Íránu a upozorněním, že do dnešního konfliktu jsou vtaženy všechny možné problémy, kterými tato oblast žije po staletí, včetně toho, že se tam budují vojenské základny, které mohou opakovat podobné téma jako v Sýrii,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Třetí téma – Tichomoří, které vypadá jako velmi široce koncipované a už se o něm mluví několik let, je prý také podobné. „V projevu amerického prezidenta Joea Bidena, hned v jednom z prvních projevů po jeho zvolení, byl zmíněn název Indické Tichomoří nebo Indický Pacifik, což do této doby nebylo zase tak časté,“ všímá si Zbořil.

Nejenom vláda Spojených států, ale i další země si časem uvědomily, že v oblasti ekonomických zájmů APECu začíná hrát nebo už delší dobu hraje dominantní roli Čínská lidová republika a zejména různé aktivity, jak my říkáme v uvozovkách, „Číňanů“. „Což, jak rád připomínám, to nejsou jenom aktivity Čínské lidové republiky, ale také Tchaj-wanu a Číňanů, kteří ovládají ekonomiku celé jihovýchodní Asie,“ zdůrazňuje politolog.

Najednou tak pohled od doby, kdy Spojené státy vedly svoji nekonečnou válku ve Vietnamu, ukazuje, že se rozšiřuje oblast amerických státních zájmů. „Začíná připomínat velké myšlenky německého geopolitika Karla Haushofera, který prorokoval, že 20. století a století následující budou století pacifické oblasti,“ připomíná Zbořil s tím, že se možná zmýlil jen o několik desítek let.

„Zdá se, že Tichomoří, a to od severní části po oblast ‚jižních moří‘ (jak ji nazývaly čínské císařské anály a japonská ideologie války v Tichomoří), a dnes tedy ještě západní a východní část Pacifiku, jsou jakousi prázdnou nádobou, kterou se snaží političtí plánovači a vojenští stratégové co nejrychleji něčím novým zaplnit,“ dodává Zdeněk Zbořil závěrem.