Jeden vzešlý z pražského magistrátu, druhý z okruhu poslance Viktora Paggia (LIDEM,  předtím Věci veřejné). „Padla vláda, a proto oba skončily v šuplíku,“ vysvětlila aktuální stav ParlamentnímListům.cz Lucie Šídová ze sdružení Rozkoš bez rizika.

V jiných zemích byli odvážnější. O desetileté zkušenosti z Německa a Nizozemska, kde byla prostituce legalizována, mimo jiné vypovídá kniha Ze sexbyznysu na trh práce? autorek Lucie Šídové, Hany Malinové a Jany Polákové. Vydala ji organizace Rozkoš bez rizika, na jejíchž stránkách si ji lze elektronicky stáhnout.

I sexuální byznys je ovlivněn krizí. Prostitutky se přesouvají z klubů do privátů. „V důsledku akutního nedostatku peněz přibývá stále více žen, které prací v sexbyznysu řeší svou minulost – dluhy své či svých partnerů. V práci v tomto odvětví vidí jedinou možnost úniku před totálním sociálním propadem, či dokonce vězením,“ píše se ve zmiňované knize.

Rozkoš bez rizika

Publikace mapuje stejnojmenný mezinárodní projekt, který se pokusil zjistit dopady legalizace prostituce v Německu a Nizozemí, kde mají v této oblasti v Evropě nejliberálnější zákony a rozvinutou síť pomáhajících organizací. „Shrnuje poznatky ze zahraničí a navrhuje náš postoj, jak by to mělo být u nás v České republice,“ upřesnila pro ParlamentníListy.cz spoluautorka publikace Lucie Šídová z organizace Rozkoš bez rizika.

Toto sdružení působí v Česku už 20 let. „Máme v celé republice terénní týmy skládající se ze sociální pracovnice a zdravotní sestry. Navštěvují noční kluby, priváty i ulice. Kontaktují ženy a nabízejí jim testy na HIV a syfilis. Poskytují jim i sociální poradenství. Případně i terapeutické služby v našich centrech v Praze, Brně a Českých Budějovicích,“ ozřejmila jejich činnost.

Prostituce není povolena, ani zakázána

Provozování prostituce u nás se pohybuje v jakémsi právním vakuu. Není ani povolena, ani zakázána. „Celonárodní předpis, který by definoval pojem prostituce a její provozování, neexistuje. Osoby, které poskytují sexuální služby, nemohou být za tuto činnost trestně postiženy,“ uvádí se v publikaci tří autorek. Maximálně se dopouští přestupku, když sexuální služby poskytují v místech, kde je to zakázáno obecní vyhláškou.

V loňském roce se prostituci snažily řešit dva návrhy zákonů. První byl z dílny pražského magistrátu, připravil ji radní Lukáš Manhart (TOP 09). Podle ní by se prostituce provozovala na základě povolení od obecního či městského úřadu. Sexuální pracovnice by musely odvádět daně a platit sociální a zdravotní pojištění. A každé tři měsíce absolvovat povinnou zdravotní prohlídku.

Zdravotní prohlídky raději na základě dobrovolnosti než povinně

„Placení daní a sociálního a zdravotního pojištění je v pořádku, chrání ty ženy i do budoucna. Jsme ale proti povinným zdravotním prohlídkám. Ukazují na to zkušenosti z Německa a Holandska, kde se od této praxe upouští,“ uvedla Šídová. Lepší než nařízení je podle ní doporučení. „Učíme je, aby se pravidelně ochraňovaly a chodily na vyšetření, což je lepší, než aby to měly nařízené,“ myslela si.

Druhý návrh vyšel z dílny poslance Viktora Paggia (LIDEM, předtím Věcí veřejné). „Ten jsme podporovali a připomínkovali, protože byl liberálnější. Nenutil ty ženy vystoupit z anonymity, nekriminalizoval je tolik. Vznikl i na základě zkušeností ze zahraničí,“ sdělila Šídová ParlamentnímListům.cz.