Podle ní sehrávají klíčovou roli dvě skupiny novinářů, kteří „dlouhodobě pomáhali utvářet kult udatného bojovníka proti korupci Roberta Šlachty a odvážných státních zástupců Pavla Zemana, Lenky Bradáčové a Iva Ištvana, neméně odvážně Šlachtu dozorujících a vedoucích“.

První skupinou jsou podle Zlámalové média patřící Andreji Babišovi. Ten se prý na policejní reformě rozhodl rozjet novou vlnu antikorupční hysterie.

Celý text je ZDE

Druhou skupinou jsou prý specializovaní policejní novináři, kterým se často říká, prý zavádějícím způsobem, investigativní. Úspěch policejních novinářů podle Zlámalové záleží na tom, že mají informace od policistů a dalších bezpečnostních složek. „Zároveň v mnoha případech se svými zdroji souzní tak, že od nich ztrácejí jakýkoliv kritický odstup a fungují jako jejich marketingoví manažeři. Z tohoto mediálního podhoubí vyrostl kult neohroženého bojovníka proti korupci Roberta Šlachty,“ myslí si Zlámalová.

Podle ní existují dvě výjimky. „Redaktor magazínu Reportér Jaroslav Kmenta a reportér Českého rozhlasu Janek Kroupa mají často z policejních a bezpečnostních kruhů exkluzivní informace, ale na rozdíl od jiných jsou schopni přinést kritické investigativní pohledy na Šlachtu i žalobce,“ podotkla.

„Elitní“ policisté a někteří žalobci už si prý na PR, které jim dělají novináři, zvykli a berou ho skoro jako automatické. Zlámalová se pak svěřila s jedním svým zážitkem: „Když se objevila zpráva, že si olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan pozval policejního prezidenta a jeho náměstka kvůli reorganizaci ještě před jejím zveřejněním k podání vysvětlení, dala jsem textu titulek Ištvan vyhrožoval policejnímu prezidentovi kriminalizací. Chvíli po zveřejnění mi volal velmi rozladěný Ištvan, co si to dovoluji. Na moji námitku, že je to moje interpretace jeho kroku, mi odpověděl, že ‚většina mediální veřejnosti‘ to vidí jinak.“