Na přelomu roku byl v médiích propírán Zdeněk Ondráček za své působení v Pohotovostním pluku Sboru národní bezpečnosti a zásahům proti demonstrantům. Jak se teď ukazuje, po jeho prvním nezvolení do poslanecké komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů jeho apetit po funkci zesílil. Oznámil, že se chystá kandidovat na předsedu KSČM. Dalšími aspiranty na víkendovém sjezdu v Nymburku pak jsou opravář aut, a jak o sobě sám říká, politický pracovník Oldřich Duchoň či poslanec komunistů Stanislav Grospič. Nebo pražský zastupitel Ivan Hrůza a severomoravský zastupitel Martin Juroška. Dalšími v řadě pak jsou známější europoslankyně Kateřina Konečná, poslanci KSČM Leo Luzar či Daniel Pawlas. Kandidaturu pak ohlásili i dosavadní předseda Vojtěch Filip, který původně naznačoval, že post šéfa strany po volebním debaklu z loňského podzimu obhajovat už nebude. A místopředseda a představitel tvrdého jádra komunistů Josef Skála.

Posledně jmenovaní mají vyjma svých manažerských aktivit v jedné z mála stran ze států někdejšího komunistického bloku, která ze svého jména komunismus nevytěsnila, společné ještě jedno. Před rokem 1989 je ve svých evidencích vedla jako spolupracovníky komunistická rozvědka. Josef Skála i Vojtěch Filip byli evidování Státní bezpečností jako ideoví spolupracovníci rozvědky.

Josif vítá sovětská vojska

Josefu Skálovi rozvědka přidělila krycí jméno Josif (většinou je uváděno v této podobě, v přiloženém dokumentu StB je ale uvedeno krycí jméno "Josef" –  pozn. PL). Tajná služba podle dostupných dokumentů s angažovaným studentem žurnalistiky, zapáleným pro marxismus-leninismus, dokonce počítala jako se svým budoucím důstojníkem. „V roce 1968 jednoznačně odmítal nástup pravicových a antisocialistických sil. Nezúčastnil se žádné pravicové akce a nepodepsal žádnou rezoluci. Často zcela osamocen a proti většině žáků a učitelů bojoval proti hanobení socialismu v naší zemi,“ lze se dočíst v takzvaném Memorandu, v němž Státní bezpečnost popisovala získání spolupracovníků. „Internacionální pomoc SSSR a ostatních socialistických zemí v srpnu 1968 přivítal s nadšením a ulehčením. Sovětská vojska vítal 21. srpna za úsvitu na ruzyňském letišti,“ lze se dále dočíst v archivních dokumentech. Řídící důstojník Josifa František Vaniš pak počítal s tím, že Josif mohl být legalizován jako budoucí důstojník rozvědky v Československém rozhlasu nebo televizi. Termín legalizace obnáší vytvoření krytí pro práci pro tajnou službu, tedy například vytvoření pracovního místa s legendou, která by možnost jeho provalení před spolupracovníky co nejvíce eliminovala.

Státní bezpečnost Josefa Skálu jako spolupracovníka podle svých dokumentů získala na sklonku června v roce 1973. Jak praví archivy, Skála měl podle podle řídícího důstojníka spolupráci StB přijmout s nadšením a podepsal i vázací akt,“ popsal verbovací setkání schůzku za StB František Vaniš.

Spolupracovník, pojmenovaný krycím jménem Josif, se ke kooperaci s rozvědkou stavěl pozitivně. „Bylo s ním uskutečněno několik pohovorů, na kterých předal poznatky k některým studentům na fakultě žurnalistiky,“ napsal dále řídící důstojník František Vaniš. A popsal i jeho úkoly. „Po vytěžení Josifa ke spolužákům jsem ho úkoloval k prohloubení poznatků a typování dalších lidí z jeho fakulty,“ napsal Vaniš.

Josef Skála po srpnu 1968 začal pracovat pro rozhlasovou stanici Vltava a týdeník Zprávy. Prookupační a prorežimní stanice Vltava vysílala z Německé demokratické republiky. Krátce po sovětské okupaci se dala tato stanice identifikovat dle hlasatelů, jejichž čeština a slovenština měla silný zahraniční akcent. Hlasatelé vysílající z Berlína vystupovali anonymně, a tvrdě vystupovali na adresu reformních komunistických politiků i oficiálních médií. Sovětští vojáci pak byli Vltavou vykreslováni coby hrdinní spasitelé socialistického zřízení v tehdejším Československu. Ve stejném duchu vydával zpravodajství také týdeník Zprávy. Ten se tiskl rovněž v Německé demokratické republice.

• SPIS AGENTA "JOSIFA" SI PROSTUDUJTE ZDE

Skála se nakonec oproti předpokladům StB příslušníkem tajné služby nestal. Vzhledem k jeho důležitému angažmá v Komunistické straně Československa to nebylo možné. Skála se totiž stal ideologem Městského výboru KSČ v Praze. „Vzhledem k tomu, že v budoucnosti není možné uvolnění Josifa z uvedeného místa, jeho náborování do služeb Federálního ministerstva vnitra nepřipadá do úvahy,“ vysvětlil Skálův řídící důstojník, proč nebylo možné nadějného kádra do služeb rozvědky získat.

„Ve školním roce 1972-1973 jsem v souladu s potřebami fakulty přešel na nově zřízenou katedru propagandy. V současné době začínám externě spolupracovat s Ústavem marxismu-leninismu Ústředního výboru KSČ v otázkách antikomunismu a ideologické diverze,“ popsal se sám Skála ve svém životopise.

„To jste mě rozesmál. Prosím vás, bylo mi šestnáct let,“ řekl Skála v září roku 2016 redaktorovi Hospodářských novin, když se ho ptal na spolupráci s StB. O záležitosti se nechtěl déle bavit a naznačil, že si příslušníci Státní bezpečnosti mohli vymýšlet. „A mohl jsem to vědět? Přišel jsem do kontaktu s lidmi, o nichž jsem věděl, že pracují pro různé služby, západní, východní i třetího světa. Nikdo z nich mi jménem té služby nedal žádný úkol, nikdo z nich mi nedal ani korunu, ani dolar, ani rubl, ani leva. Za socialismu jsem měl na starost otázku prezentace Československa v zahraničí. Když jsme chtěli uspořádat něco v západním Německu, tak byli povoláni hoši od rozvědky, aby nám prověřili, jak to je s vydavatelským domem XY. Bylo to tedy přesně obráceně. Oni přišli a dostali úkol,“ prohlásil Skála o dva měsíce později v rozhovoru pro týdeník Euro.

Falmer pochopil a podepsal

Vojtěcha Filipa komunistická rozvědka naverbovala v půlce dubna roku 1986. Dostal krycí jméno Falmer. StB si ho vybrala  jako takzvaného typaře či prověrkáře. „Falmerovi byl předložen závazek o spolupráci, který si pozorně přečetl. Spolupracovník pochopil, o co je žádán a závazek o spolupráci vlastnoručně podepsal,“ stojí ve spisu, který si StB na Vojtěcha Filipa vedla. Podle řídícího důstojníka bylo na Filipovi znát, že „si váží skutečnosti, když byl vybrán ke spolupráci s československou rozvědkou, a prohlásil, že se vždy vynasnaží veškeré úkoly dle svých schopností a možností splnit,“ popsal schůzku, na které se měl Filip zavázat ke spolupráci, jeho řídící důstojník Lubomír Antal.

Filip byl tehdy zaměstnán v národním podniku Sfinx v Českých Budějovicích. StB měl pomáhat rozpracovávat Čechy, mířící do vízového zahraničí – česky řečeno na Západ. Státní bezpečnost však Filipa vedla jako takzvaného kandidáta tajné spolupráce už necelý rok před jeho naverbováním. „V listopadu 1985 mu byla udělena odměna 500 korun za předání využitelných informací, které získal v zahraničí,“ napsal například Filipův řídící důstojník do jeho svazku.

Z necelý rok od podepsání spolupráce se měl Filip se svým řídícím důstojníkem sejít pětkrát a měl mu předat sedm využitelných zpráv. „Plní uložené úkoly zodpovědně, na schůzky se dostaví včas a vždy písemně připraven,“ popsal průběh schůzek jiný řídící důstojník František Hanzalík. Stejný muž shodou okolností nařídil i skartaci nedochované části Filipova spisu.

• DOCHOVANÉ ČÁSTI FILIPOVA SPISU ZDE

StB Vojtěcha Filipa využila například v rámci operace Lora. Jak vyplývá z písemností StB, Vojtěch Filip se měl při cestách za hranice se Socialistickým svazem mládeže snažit získat ke spolupráci s rozvědkou majitelku nočního klubu v západním Německ Jarmilu Vidlákovou, provdanou Wiesmannovou. Wiesmannová byla kamarádkou manželky Vojtěcha Filipa a se svým německým partnerem provozovali noční klub nedaleko Stuttgartu, který navštěvovali američtí vojáci z nedaleké základny. Plán na získávání informaců od amerických vojáků ale nezafungoval a operace Lora byla zastavena. Z archivních dokumentů vyplývá, že Vojtěch Filip se měl se svým řídícím důstojníkem scházet vícekrát než desetkrát do roka. V jeho spise také stojí, že v určité době měl předat StB 11 využitelných zpráv. V jeho svazku, jak ParlamentníListy.cz zjistily, lze nalézt mimo jiné několik potrvzení o převzetí hotovosti. Jako například: „Potvrzuji, že jsem od pracovníka čs. rozvědky převzal částku 500 korun jako částečnou úhradu nákladů, které jsem vynaložil při plnění úkolů v zahraničí.“

Vojtěch Filip se po takzvané sametové revoluci po roce 1989 kvůli své evidenci u StB soudil. Spor vyhrál také díky svědectví svých řídících důstojníků. „Já jsem s tajnou policií nic nepodepsal, já jsem podepsal závazek mlčenlivosti v podniku,“ tvrdil Filip například v roce 2006 deníku Mladá fronta Dnes. Svého řídícího důstojníka Františka Hanzalíka později zaměstnal ve své advokátní kanceláři.

Na otázku MF DNES, zda se tedy svého zaměstnance alespoň zeptal, proč ho při podpisu spolupráce s rozvědkou obelhal, když u soudu svědčil pro Filipa, zareagoval prý šéf komunistů podrážděně. „Co je vám do toho, co řeším se svými zaměstnanci? Je to soukromá osoba, je to můj zaměstnanec a moje advokátní kancelář není věcí politické scény,“ prohlásil Filip.