Pražský městský soud původně poslal Dalíka na pět let do vězení a odsoudil jej k pokutě pěti milionů korun, pražský vrchní soud pak původní rozsudek zmírnil o rok na čtyři a na stejnou sumu snížil i pokutu. Policisté začali Dalíka vyšetřovat na základě svědectví bývalého zaměstnance firmy Steyr Stephana Szücse. Ten na jaře roku 2011 uvedl, že lobbista požadoval 18 milionů eur – zhruba půl miliardy korun – za pokračování v nákupu transportérů Pandur. Podle vyšetřovacího spisu si měl o peníze říct na neformální schůzce v listopadu 2007 v pražské restauraci U Malířů. Podle žalobce předstíral blízký vztah k představitelům české vlády a to, že může ovlivnit jejich rozhodování, ačkoliv podle konstrukce žalobce nemohl. Zároveň podle obžaloby předstíral, že má vliv na zakázku samotnou.

Nákup pandurů v celkové hodnotě 20,8 miliardy korun schválil v roce 2006 kabinet Jiřího Paroubka. Koncem roku 2007 Topolánkův kabinet od zakázky ustoupil kvůli porušení smluvních podmínek ze strany dodavatele – firmy Steyr. O půl roku později ale rozhodl o nové zakázce, kde Česko koupilo 107 transportérů za 14,4 miliardy korun. Dalík tvrdí, že si o úplatek nikdy neřekl, měl jen potvrdit pokračování kontraktu, příjemcem provize měl být podle náznaků slovenský zbrojař Miroslav Výboh.

Dalík se ve svém dovolání zabývá i legitimní byznysovou disciplínou – dovoleným lobbingem. A ukázal na to, kdo z České republiky měl na uzavření kontraktu benefitovat. „Pozoruhodný je způsob, jak se soud vypořádal se čtvrtou variantou skutkového stavu, tedy s variantou, kdy protiplnění obviněného, které měl za požadované plnění vykonat, nebylo protiprávním jednáním, ale mělo spočívat v určitých lobbistických službách,“ začíná Dalík vysvětlovat, jak to bylo v minulosti s nákupem pandurů. „Soudy se ani nezabývaly pozadím projektu Pandur II ze strany společnosti Steyr, která zaměstnávala pro tento akviziční proces lobbisty, kteří působili v České republice. A to Jiřího Šedivého a společnost Pamco Int. Jiřímu Šedivému byl vyplácen za získávání informací v dané lokalitě měsíční fixní plat a společnosti Pamco měl být přislíben podíl na výsledku ve výši 2,65 procent z ceny zakázky,“ tvrdí Dalík.

To, že bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý působil při sjednávání armádní akvizice jako poradce, se veskrze ví. Že měl ale podle Dalíka od americko-rakouské firmy měsíční fixní plat, už ne. „Pravděpodobně nebudete spokojen, ale nejsem oprávněn poskytovat informace o smlouvách. V žádném případě jsem ovšem neměl nic společného s aktivitou pana Dalíka a nechci být účasten jeho ‚hry‘,“ uvedl k Dalíkovu tvrzení generál Šedivý. „O vztazích společnosti Pamco a společnosti Steyr nic nevím a nikdy jsem nebyl konkrétně informován. Je veřejně známé, že jsem byl technický konzultant. Podrobné vysvětlení jsem již podal, naposledy v případě soudního řízení s panem Dalíkem. Bylo to, pokud se nemýlím, veřejné slyšení,“ dodal.

Zbrojařská společnost Pamco pak měla dostat podle Dalíka 2,65 procenta z celkové výše kontraktu. Tato částka se pak zhruba rovná 18 milionům eur, o které si měl Dalík říci jako o úplatek. Pamco, respektive její zakladatel a majitel Pavel Musela, byl vždycky velmi blízko někdejšího ministra vnitra a později premiéra Stanislava Grosse. O jejich spojenectví se v politických kuloárech vedly léta rozsáhlé řeči a „na každém šprochu bylo zajisté pravdy trochu“. Pavel Musela po nehodě při lovu, která významně omezila jeho život, fakticky předal firmu dceři Karolíně. Společnost se k otázkám ParlamentníchListů.cz nevyjádřila.

Zbrojař, lobbista a nadšený nimrod s kontakty do nejvyšších pater politiky Musela měl mimo jiné podle švýcarské prokuratury získat provizi za privatizaci mosteckých dolů vládou Miloše Zemana v roce 1999. Z ní pak údajně rozděloval úplatky. Lobbing byl až do osudného lovu v roce 2008 Muselův denní chléb. Policie zpočátku vyšetřovala jeho zranění, po kterém ochrnul, jako nehodu. Na lovu v lese byl se zbrojařem jen jeho kamarád Luboš Novotný, který uvedl, že jeho šéf nešťastnou náhodou spadl z posedu. Musela utrpěl vážná poranění mozku a otevřené zlomeniny lebky. Přerazil si také osm žeber a krček kloubu nohy. Znalec z oboru forenzní biomechaniky Jiří Štraus vyloučil, že by se Muselovo tělo mohlo dostat na místo nálezu pádem z posedu. Štraus navíc uvedl, že pádem by si zbrojař nezpůsobil najednou tak masivní zranění hlavy a hrudníku. Případ policie vyšetřovala jako pokus o vraždu, Novotný byl podle dostupných informací osvobozen. S tím se ale nevyrovnal Muselův bratr Karel, jenž stejně jako rodina upozorňoval na chování Muselových společníků, kteří od samého počátku všechny přesvědčovali, že to musela být nehoda. Společníky pak Musela zastřelil na konci roku 2011 v letecké firmě Aircraft Industries v Kunovicích a nakonec zbraň obrátil proti sobě.

Ale vraťme se zpět k pandurům. Marek Dalík například v rozhovoru pro týdeník Euro uvedl, že se vyjednávání kolem pandurů také účastnili jeho někdejší poradce Miroslav Šlouf a jeho pravá ruka, dnes poradce prezidentské kanceláře, Martin Nejedlý. „Já doufám, že minimálně Mirek Topolánek, Miroslav Šlouf dosvědčí tu verzi, kterou podávám já. A o těch ostatních, to je otázka, jak se k tomu oni postaví. Já bych jen připomněl, že v té době byl Miroslav Šlouf nadřízený Martina Nejedlého, dnešního poradce prezidenta. Mirek Šlouf ty informace měl a toho počátku vyjednávání se osobně účastnil, těch dalších věcí už osobně ne, ale jeho společník nebo zaměstnanec, nevím přesně. Každopádně tehdy vystupovali tak, že Mirek je šéf a Martin jeho zaměstnanec nebo minoritní společník. Doufám, že třeba oni se k tomu nějak postaví. Pokud ne, na mé situaci to prakticky nic nemění, jsem dnes pravomocně odsouzen,“ řekl Dalík týdeníku Euro s vidinou, že Nejvyšší soud jeho proces otevře.

Dalík se cítí nevinen a tvrdí, že si o žádný úplatek neřekl. „Obviněný namítá, že i kdyby se skutek stal přesně tak, jak tvrdí odvolací soud a do určité míry i soud nalézací, nemohl by být trestným činem, a to ani trestným činem podvodu. Namítá také, že se skutek nestal a opačný závěr je výsledkem nesprávného postupu soudu. Namítá také extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich dovozovanými,“ uvádí v dovolání právník Tomáš Sokol.

Popis skutku tak, jak jej formuloval vrchní soud, je podle Sokola nepřesný a nekoresponduje s popisem trestného činu podvodu, ale je i v rozporu s odůvodněním rozhodnutí. Vrchní soud tvrdí, že Dalík uvedl v omyl účastníky schůzky, kteří jednali za dodavatele a výrobce pandurů tím, že má blízký vztah k vrcholným představitelům české vlády, především k tehdejšímu premiérovi Mirku Topolánkovi, a disponoval takovými vědomostmi o projektu a měl takový vztah k vládním představitelům, aby byl schopen ovlivnit jejich rozhodování. Dalík proto doufá, že další lidé, kteří se účastnili vyjednávání kolem pandurů jeho verzi podpoří. Otázkou je, zda tak učiní. Není vyloučeno, že z obavy z možného stíhání radši na schůzky s Američany a Rakušany navždy zapomněli.