Správce daně, tedy stát, přistoupil k centralizaci finančních úřadů, čímž by měly být omezeny rozdílné výměry daní podle místní příslušnosti. „Nelze vyloučit lidský faktor,“ připomíná Jiří Nesrovnal, avšak odvolací instance, centralizovaná, bude postupovat jednotně. Odvolání je možné k soudům, přičemž vrcholným stupněm je Nejvyšší správní soud, připomněl v Hyde parku České televize.

Největší daňové úniky, na příklad s ropnými produkty, nepřipadají podle Nesrovnala pod „klasickou daňařinu“, nýbrž jde o kriminální jednání na úrovni organizovaného zločinu. Vzhledem k nestabilnímu daňovému prostředí na druhou stranu dochází občas k neúmyslným chybám daňových poplatníků. Ty by Nesrovnal nerad označoval za daňovou kriminalitu. V praxi se prý ukazuje jako chyba, že někdejší ministr financí Kalousek zrušil možnost prominutí daně, protože „nechtěl mít pravomoci krále“. V obecné rovině některé specifické drobné problémy nelze řešit, neboť se jedná o individuální kauzy. Právě individuální prominutí daně by v těchto případech velmi pomohlo rozřešit komplikované životní situace.

Argument, že institut prominutí daně vytváří korupční prostředí, Nesrovnal odmítá. „Je to práce s lidmi a o lidech, vzato do důsledků bychom pak daně mohli přestat vybírat vůbec, neboť právě výběr daní sám může být podle podobné logiky prostředím pro korupci."

Daňové úlevy nesmí být diskriminační

Jiří Nesrovnal již dříve v souvislosti s daňovými reformami přirovnal situaci k počátku pádu říše římské. „Probíhají neustálé změny pro změny a reformy pro reformy, aniž by kolikrát vstoupily v platnost,“ povzdechl si. Připomněl, že podnikatelé se musí změny nejen naučit, ale i na ně nastavit systém podnikání, což nejde učinit stisknutím zázračného tlačítka.

Čert podle Jiřího Nesrovnala je skryt v detailu. Za každou z kritizovaných výjimek stojí ve skutečnosti někdo konkrétní a jejich plošné zrušení je dnes z různých důvodů, i sociálních, dost dobře nepředstavitelné. Odmítl se vyjadřovat k jednotlivým slevám, výši jednotlivých daní včetně DPH a paušálů, když všechny označil za politická rozhodnutí.

Upozornil však, že zrušení slevy na manželku a děti při užití vyššího odpočitatelného paušálu či základní slevy na důchodce může být neústavní, protože je zřejmě diskriminační. Připomněl výrok Ústavního soudu, podle něhož je věcí správce daně, tedy státu, jakou daň zavede, ale nesmí být diskriminační. Pro dokreslení uvedl příklad, že daň může být vypočtena z počtu oken, což již z dějin známe.

Podle Jiřího Nesrovnala se Komora daňových poradců snaží, aby daňové předpisy byly jednoznačné, přehledné a neměnily se. „Současný systém nemůžeme zrušit a vytvořit úplně nový, nemůžeme jej měnit ode zdi ke zdi, neboť právě tento přístup vytváří nestabilní prostředí a diskontinuitu." Komora se ve svých připomínkách k návrhům zákonů snaží pracovat pro stabilitu systému a jeho přehlednost, dodal.