„Podle mě ta základní tendence v jakékoliv přirozené společnosti musí být obrácená. Ti úspěšní jsou úspěšní z jakéhokoliv důvodu. Dokázali nalézt cestu. A myslím si, že neúspěšní by měli naslouchat, místo toho, aby se vytvářela ideologická označená jako pražská kavárna. Přišlo by mi to mnohem logičtější. My to plebejství máme ale historicky zakořeněné. Ten střed, co jsou ti úspěšní, má sledovat ten okraj – to je na hlavu. To může přeci fungovat jen tehdy, převrátí-li se ty způsoby,“ podotkl Bílek.

Když se frustrace léta neřeší, může to mít dle profesora dopad. „Je otázka, jestli ti úspěšní jsou úspěšní natolik, aby kromě té prokázané schopnosti postarat se o sebe dokázali se postarat i o ostatní. Tu úspěšnost, myslím, trochu démonizujeme,“ sdělil. Pražská kavárna je dle něj de facto defenzivou v plebejské společnosti. Její název vnímá metaforicky; byl přejat a může působit „nepříjemně“, protože kavárna působí povalečsky.

„Stát by měl mít nějakou vizi. Chybí sdílené hodnoty,“ pomyslel si také Bílek. Vadí mu například to, že stát generuje zvrácené hodnoty, kdy fotbalista, který dvakrát vystřelil na fotbalovém mistrovství Evropy, má větší prémie než učitel. „Nejde chtít po všech, aby všichni říkali, takhle je to dobře,“ dodal. Jedinou šancí je podle něj sofistikovanější role těch, kteří určují ty společné hodnoty. „A to jsou v největší hierarchii ti státní činitelé,“ podotkl. Rozčílen je také nad ironizací vzdělávání. „S údivem zírám, že u nás si podřezáváme pod sebou větev. Všechny společnosti z těch primitivních vznikly tím, že stanovily tabu. My žijeme ve společnosti, která nejen že nepodporuje dál tyto absolutní hodnoty, ale že útočíme na ty nedotknutelné hodnoty typu role práva, role vzdělávání. A z toho není cesta ven,“ řekl s tím, že řešením situace je osvícený panovník. „Pokud má ta demokracie fungovat tak, jak funguje u nás v posledních letech, je třeba zkoušet něco jiného,“ uzavřel.