Jak chcete získat nové voliče, když se zdráháte odpovědět na to, co je zajímá? Přesně takový dotaz přistál Ondráčkovi na jeho profilu, v němž čtenářka ParlamentníchListů poukazuje na to, že je dost voličů, kteří KSČ nepamatují, ale stále jsou dost slyšet ti, kdo na minulý režim nadávají. „Došlo vám to vůbec. A když se vás někdo zeptá na vaši minulost přímo, tak odmítáte reagovat,“ napsala a zmínila, že je pak logické, že věří tomu, co se dozvědí jinde. „To vám nevadí? Já se přiznám, že na plno věcí ze svého mládí bych také nejraději zapomněla, ale beru to tak, že z chyb se člověk učí,“ uvedla s tím, že nechápe, že spousta komunistů minulý režim oslavuje, část se snaží s minulostí nějak vyrovnat a pak se najdou tací jako Ondráček, kteří dělají, že žádná minulost není.

Ondráček je ale prý toho názoru, že jsou zkrátka lidé, kteří žijí v minulosti a minulostí. Od nich nic zásadního pro současnost ani budoucnost nelze očekávat. On sám podle svých slov takový není a kromě přítomnosti jej zajímá hlavně budoucnost jeho nejbližších, přátel a vlasti. „Proto pracuji a snažím se, aby budoucnost byla lepší než minulost. Je hezké, jak se mi snažíte sdělit, že máte nějaké hříchy mládí, ale já nejsem ani farář, vrba ani nejlepší kamarádka, a tak vašemu svědomí neulevím. Co jsem chtěl a považoval za důležité, to jsem o sobě sdělil a nemíním na tom nic měnit,“ uvedl Ondráček, podle kterého je to jeho právo, a pokud se to někomu nelíbí, je to pouze jeho problém. „Možná že právě to tajemno je něco, co Vás přitahuje k PC a psaní podobných zpráv,“ dodal.

Další ze čtenářů nezapomněl hned v úvodu svého dotazu Ondráčkovi připomenout, že byl na jeho straně, dokud si však nepřečetl několik Ondráčkových odpovědí ohledně jeho minulosti před listopadem 1989. „Já osobně bych od Vás přijal jakoukoliv odpověď kromě té, kterou jste uvedl Vy – tedy žádnou ve smyslu, že do toho nikomu nic není,“ vyčítal mu. „Nemám hlavu v písku a nemám ani tmavá místa ve svém životě. Ten obraz o mně vytvářejí dobře organizovaná skupina a samozřejmě média, která jsou hlásnou troubou DemoŽumpy,“ odpověděl Ondráček a doplnil, že po přečtení čtenářova příspěvku přemýšlí, jaké mohly být jeho ideály, když je tak snadno opouští.

To si ale dotyčný nenechal líbit a ohradil se proti obvinění, že čerpá z DemoŽumpy a opouští své ideály. „Nejsem sice volič KSČM, ale to neznamená, že jsem si Vás nemohl vážit. Oceňoval jsem Vaši odbornost, postoje a držel Vám palce při volbě na předsedu komise, ale moji důvěru jste si zklamal sám svými odpověďmi zde na PL,“ zopakoval s tím, že jemu by osobně bylo úplně jedno, jestli se za své působení u VB Ondráček stydí, nebo je na něj hrdý. „Ale hodně jste mě zklamal, když jste se k tomu odmítl vyjádřit. Já oceňuji lidi, kteří si za svými postoji stojí, a to i v případě, že s nimi třeba nesouhlasím,“ uvedl.

Následujcí dotaz se týkal šíření Koránu na českém území. Tazatel se pozastavoval nad tím, že na jednu stranu jsou lidé stíháni za podněcování k nenávisti, když vyjadřují názor, že lidé budou potřebovat vidle a cepy proti muslimům, jsou stíháni za hanobení černochů, když jim nadávají do opic, ale šíření Koránu stíháno není. „Přitom je to trestý čin,“ zdůraznil tazatel. „Kde jste přišel na to, že šíření Koránu je v ČR trestným činem? Korán stejně jako Bibli můžete koupit téměř v každém knihkupectví nebo na internetu. To, že jsou v něm uvedené věty, je pravda,“ odpověděl Ondráček s tím, že pokud by člověk chtěl naplnit to, co je kde psáno, museli bychom zakázat asi i Bibli, a dokonce i některé pohádky.

Původní zdroj ZDE.

„Zakázat i Bibli, jak uvádíte ve své odpovědi. Vždyť Starý zákon se ve svých dogmatech o nadřazení židovského etnika, včetně zabíjení gojímů, od Koránu téměř neliší,“ nenechal se odbýt čtenář. „Jako ateista nejsem znalec náboženství, ale mé všeobecné znalosti říkají, že násilí najdeme téměř v každém z nich. Nejde o to, co obsahuje Písmo svaté, ale jak je víra praktikována,“ uzavřel Ondráček s tím, že on sám s většinou věřících nemá žádný problém a klidně ať si věří, v co chtějí, ale jen do té doby, než začnou zasahovat do jeho práv.