Populističtí politici si moc nelámou hlavu s pravdou. Platí to o 45. prezidentovi USA Donaldu Trumpovi, nizozemském politikovi Geertu Wildersovi a dalších politicích. Je to problém? Jak se to vezme. Voliči by měli vědět, že politici někdy lžou. Někdy záměrně, někdy nechtěně. Neměli bychom však zapomínat na to, že pro voliče populistických politiků pravda nebývá důležitá. Zásadnější je pro ně schopnost daného politika lidi přesvědčovat nebo jednoduchost receptů, které nabízí k řešení problémů.

„A jejich protivníci z tradičních stran jsou nešťastní. Jenže si za to, že proti nim povstali populisté, můžou sami. Oni s tím totiž začali, zbytečně přikrášlovali a bagatelizovali problémy spojené s migranty, nedokázali vysvětlit, proč EU směřuje tam, kam směřuje, či proč mají být USA tolik liberální a multikulturní. Otevřeli tak stavidla pro lidi, kterým jen stačilo ukázat na tyto nešvary,“ napsal Struha.

A teď se tradičním politikům jejich reputace těžko napravuje. Mohou proti populistům bojovat jen fakty a neměli by se uchylovat ke lžím. Od populistických politiků jejich voliči očekávají, že budou sem tam lhát. Tradiční, „čistí“ politici by si to dovolit neměli. A jsou-li přistiženi při lži, měli by rezignovat, jak to ostatně učinil nizozemský ministr zahraničí Halbe Zijlstra, který odešel ze svého postu, neboť lhal, že slyšel ruského prezidenta Vladimira Putina mluvit o velkém Rusku, které by zahrnovalo i Ukrajinu a řadu dalších zemí. Zijlstra okamžitě rezignoval, aby zachránil čest vlády i celého Nizozemska.

Takhle by se měli chovat všichni tradiční politici. Současně s tím, by měli vzít vítr z plachet populistům a začít řešit problémy frustrovaných občanů. Měli by si ovšem dát také pozor na to, aby nespadli do pasti, která se před nimi může otevřít.

Teď máme ekonomický boom, na všech frontách se přidává, takže se snáze krotí stesky rozhněvaných, kteří nejsou spokojeni se zajetým rituálem západních demokracií. Jenže přilejte do toho větší počet imigrantů, tradiční strany přejímající jazyk populistů, nepopulární politické kroky a pak stačí jedna velká ekonomická krize a nakonec může být mnohem hůř, než si teď všichni myslíme.