Weiglovi vadí, že drastická opatření jsou zaváděna na základě statisticky nevýznamných čísel, jako je celkový denní přírůstek pozitivně testovaných lidí. „Devět tisíc pět set čtyřicet čtyři – dnes jako v posledních týdnech téměř každý den na nás z médií křičí další děsivé číslo údajně potvrzující nezadržitelnou explozi covidové pandemie. Říkají tomu počet nově nakažených z minulého dne, někteří dokonce počet nemocných. Většinu lidí toto trvale rostoucí číslo děsí a zřejmě je děsit má. Panika sílí,“ všímá si Weigl a poté vysvětluje, co mu na tomto čísle vadí.

„Ve skutečnosti je toto číslo – náš hlavní indikátor vývoje situace – naprosto nesmyslné. Samo o sobě téměř postrádá vypovídací hodnotu. Jednak nejde ani o počet nově nemocných, ani nakažených, ale o počet pozitivních testů zjištěných metodou PCR. To znamená, že obsahuje duplicity (lidi opakovaně testované) a pozitivita testů automaticky neznamená nákazu, natož stav nemoci. Devadesáti procentům pozitivně testovaných lidí vůbec nic není a mezi nemocné být počítáni nemohou,“ tvrdí Weigl z Institutu Václava Klause, kde je jeho text zveřejněný. 

Weigl také upozorňuje, že by se počet nových nakažených měl dávat do souvislosti s počtem testovaných lidí. „Testů se dnes provádí cca 30 000 denně, což znamená, že pozitivních je dnes asi třetina. To je samozřejmě hodně, ale vůbec nám to nic neříká o vývoji nákazy v čase. Jestliže nám říkají pouze, že předevčírem bylo 6,5 tisíce pozitivních, včera 8 000 a dnes 9 000, vypadá to, že nákaza prudce roste, ale dodáme-li, že první dva dny se provedlo 20 000 testů a dnes o třetinu více, znamená to, že se nárůst počtu pozitivních zpomaluje. Takto však situaci nikdo zřetelně neinterpretuje,“ upozorňuje Weigl.

V čísle testovaných podle Weigla také chybí informace o testovaném souboru obyvatelstva. „Pokud jsou na testy orgány hygieny posíláni převážně lidé s příznaky nemoci a jejich blízké okolí zjištěné trasováním, poměr mezi celkovým počtem testů a počtem nakažených bude vysoký. Pokud do hry vstupuje větší počet náhodných osob, které nemají příznaky a nežijí s nakaženými, poměr se bude logicky snižovat. Jak se mění kompozice testovaného vzorku v čase, nám ale nikdo nesděluje,“ pokračuje v kritice Weigl s tím, že proto hlavní publikované indikátory epidemie, o něž jsou argumentačně opřena přijímaná drakonická opatření, nejsou seriózní a ve vážné diskusi nemohou obstát.

Jedinou statistiku, která by podle Weigla měla smysl, je nárůst počtu hospitalizovaných, hospitalizovaných v těžkém stavu a především počty zemřelých. Jedině vývoj úmrtnosti, respektive její radikální zhoršování, může podle něj ospravedlnit karanténu, lockdown a enormní ekonomické a finanční ztráty.

I tady ale Weigl upozorňuje, že ve skutečnosti statistiky úmrtnosti nejsou relevantní. „Počty úmrtí, které jsou publikovány a připisovány covidu, jsou absurdní nesmyslná čísla. Vyplývají z oficiální definice Ministerstva zdravotnictví, že se za oběť covidu považuje každý pozitivně testovaný zemřelý, ať byla příčina jeho smrti jakákoliv. Nesmyslnost tohoto přístupu je tak evidentní, až je děsivá. Znamená, že pozitivně testované oběti dopravních nehod nebo sebevražd jsou vykazovány jako ti, jež zahubil koronavirus,“ nechápe Weigl a přidává příklad, že všichni zemřelí vlastně touto optikou umírají na střevní bakterii escherichia coli, na kterou je pozitivní každý člověk.

Skutečně jediným ukazatelem závažnosti situace tak podle Weigla může být pouze celkový vývoj úmrtnosti v zemi. A i tato data podle něj ukazují, že situace není tak závažná, jak nám podsouvají média a vláda. „Podle posledních zveřejněných údajů ČSÚ nejen že celková úmrtnost v ČR neroste, ale oproti relativně příznivému loňskému roku (mírná zima, slabá chřipková epidemie atd.) se dokonce snížila a za posledních pět let zůstává druhá nejnižší. Nikde se také běžný občan, který je k smrti hysterizován výkřiky, že na covid již zemřelo přes tisíc lidí, nedozví, že za tři čtvrtiny každého roku zemře u nás mezi 80 a 90 tisíci lidmi, denně v průměru přes 300,“ píše Weigl s tím, že toto měřítko v mediálním hodnocení situace chybí.

„Pokud nedochází k dramatické změně celkové úmrtnosti, znamená to, že covid fakticky nic podstatného nemění, pouze možná koncentruje běžné fatální případy způsobené jinými chorobami do kratšího období v průběhu roku, což může krátkodobě zahlcovat zdravotnický systém nebo jednotlivé nemocnice,“ upozorňuje Weigl, podle nějž přijímaná drakonická opatření nemají oporu v datech a jsou přehnaná.

„O absurditě a nesmyslnosti publikovaných údajů a na nich založené propagandy vědí nejenom laici, ale vědí o ní samozřejmě především odborníci, příslušné státní orgány i politici, kteří již na to byli navíc mnohokrát upozorněni. Přesto s námi tímto nehorázným způsobem stále manipulují a vědomě šíří strach a hysterii. Ptejme se jich, proč to dělají,“ uzavírá Weigl.