„Když jsem slyšel poprvé, že nenávistné projevy a dezinformace budou postaveny mimo zákon, myslel jsem si, že jde o vtip. Copak někdo může poctivě považovat za uskutečnitelné rozeznat, co je dezinformace a co je projev nenávisti a co ještě ne?“ napsal ve svém textu Střet zájmů v postpravdivém světě publicista Vlastimil Podracký. PL.cz se ho zeptaly, kdo je tedy dezinformátor? „O tom byl dokonce pořad Fokus na ČT1. Podle vybraných osob, do diskuse připuštěných, je dezinformátor ten, kdo se liší ve svém názoru od České televize. Kdo hlásá stejné názory jako ČT, dezinformátorem není, protože ČT mluví jen pravdu. Připouštěli sice další podmínku, že dezinformátor uveřejňuje informace z neověřených zdrojů,“ vysvětluje.

„To ČT sice nedělá, ale zve do pořadů lidi, kteří to dělají. Vyrovnanost diskusí je jistě obtížná, ale i ČT se stává dezinformačním médiem proto, že vybírá vhodné lidi do rozhovorů, takové, které šíří určité názory a jiné do pořadů nepustí. Také výběr témat je důležitý. Třeba z bombardování Jugoslávie uveřejnila ČT jen několik šotů, aby se neřeklo, ale vzhledem k významu této události jen odváděla pozornost. To se samozřejmě opakuje stále,“ konstatuje.

„Dezinformátorem může být nazvána osoba v širokém záběru mediální činnosti. Už ten, který vynechá ve své zprávě některé prvky, ten, kdo si domýšlí na základě jednostranné kauzality, potom v horším případě ten, kdo fabuluje, kdo přehání a dává věcem odlišný význam. Obvykle je dezinformací i neúmyslné pochybení, nesprávně pojmenované skutečnosti. Pravda se hledá pouze otevřenou diskusí ve svobodném prostředí. Dezinformaci musí být příležitost vyvrátit. Ale musí být právo ji uvést a dezinformací se stává až je vyvrácena, pokud ne, stává se součástí obecné pravdy,“ je přesvědčen Podracký.

Právě největší dezinformátoři se budou vydávat za pravdomluvné. Samozřejmě že největší zloděj vždy křičí: Chyťte zloděje!

Ve svém článku k tomu píše: „Právě největší dezinformátoři se budou vydávat za pravdomluvné a můžeme dokonce dnes ukázat na ty, kteří o druhých tvrdí, že lžou, a přitom tím odvádějí jen pozornost od svých lží. Nenávistný projev je nakonec všechno, co obviňuje druhého, do důsledku by se tedy nemohlo nic vyjádřit a řeč by skončila jako rozplizlé nic. Kdo bude nezávislý posuzovatel rozhodující o tom, co je ještě pravda a co už je dezinformace a co je ještě projev slušný a co už nenávistný? Takoví lidé neexistují, soudy by neměly argumenty k odsouzení, vše by se neustále jenom dokola přežvýkávalo a výsledek by se stejně jednoznačně nedal vyjádřit.“

A ještě k tomu dodal: „Pravda se vždy dokazovala pouze diskusí, soutěží argumentů nebo alespoň zdravým úsudkem podle základních faktů. Taková diskuse stále ještě probíhá, a pokud může existovat (díky nezávislým webům), žijeme ve svobodné společnosti. Pokud by lidé nemohli vyjádřit svůj názor, sklouzáváme pomalu do totality,“ myslí si. Jak by nakonec vypadala společnost bez nepravd a nenávisti? „Byla by to společnost jedné pravdy a jedné nenávisti (k nějakému nepříteli). Dnes vidíme různé zásahy proti nezávislým webům a cenzuru na některých portálech a zablokování profilů na Facebooku, že taková společnost se blíží. Je jedna pravda, která je určující, to není nějaká Boží pravda, ale je to informační soubor mocných, kteří jej za pravdu vyhlásili a postupnou cenzurou jiných informací pomalu postupují k bolševismu,“ domnívá se publicista.

Nejsou největší bojovníci proti dezinformacím také často dezinformátoři? „Samozřejmě že největší zloděj vždy křičí: Chyťte zloděje! To platí i o lháři. Největší lhář se pozná, když začne obviňovat druhé ze lži. Každá informace se dá znehodnotit jako lživá tím, že se hledá tak dlouho nějaké formální pochybení, třeba nedostatečně přesný název jevu, až se najde a potom je možno zařadit do propagandy, že tato informace není pravdivá. Pravdivost informace můžeme posuzovat pouze podle obsahu, podle esence, podle podstaty zprávy, nikoliv podle formy,“ objasňuje.

„Součástí propagandy je odvádění pozornosti od obsahu k formě. Příkladem je třeba vyjádření prezidenta ke kauze Vrbětice. Zeman řekl, že jsou dvě vyšetřovací verze a zároveň sdělil, že důkaz o zavinění ruskými agenty zatím chybí. Esencí této informace je, že chybí důkaz o podstatě věci, ostatní je cvičení v rétorice, jestli je jedna nebo dvě vyšetřovací verze je nezajímavé, nepodstatné, protože policisté stejně musí brát na zřetel i možnost samovznícení a nedbalostního jednání. Zeman tedy v principu věci nelhal. Našla se chybička v jeho nedisciplinovaném vyjadřování a ta se rozmazala do grandiózní lži,“ všímá si.

Kdo tedy chce určovat, co je dezinformace a nenávistný projev? „Jen totalitně myslící člověk. Samozřejmě předpokládá, že by on měl onu pravomoc určovat selekci údajných dezinformací nebo nenávistných projevů. Požadavek na zákaz zveřejňování dezinformací a nenávistných projevů je tedy požadavkem vytvořit totalitní režim. Všimněme si, kdo to hlásá! Že by to snad byli hlupáci, kteří nedovedou domyslet konkrétní situaci, která by nastala takovou cenzurou, se nedá předpokládat. Vědí, co chtějí. Chtějí cenzuru a totalitu. Doufám, že takové rozeznáme a nebudeme je volit,“ přeje si.