Inscenace Zpráva o zázraku sleduje Toufarův život od dětství přes kněžské působení až ke smrti. Reflektuje ale i události, které následovaly, tedy snahu o zpolitizování případu a pokusy vysvětlit to, co se 11. prosince 1949 skutečně stalo v Číhošti na Havlíčkobrodsku.

Dobová propaganda tvrdila, že křížem hýbal Toufar

Podle svědků se při mši opakovaně pohnul kříž na oltáři. Dobová propaganda uváděla, že jeho pohyb ovládal Toufar. Podle jiné teorie šlo o komplot Státní bezpečnosti s cílem diskreditovat církev. Uspokojivé vysvětlení zatím nikdo nenašel.

"Inscenace pracuje převážně s dokumentárními materiály, ať už jsou to výslechové protokoly, vzpomínky, pitevní zprávy či dopisy prezidentu Gottwaldovi. Úhly pohledu se mění, výchozí otázka zůstává: Jsme ochotni uvěřit v zázrak?" uvedla režisérka. Po repríze 10. ledna následuje kulatý stůl o tématu inscenace.

Tajní se snažili z Toufara vymoci přiznání, ten ale zemřel

StB zatkla Toufara 28. ledna 1950 a poté se ho snažila ve valdické věznici přinutit k přiznání, že pohyb kříže sám zinscenoval. Nakonec po krutém mučení přiznání podepsal. O dva dny později sedmačtyřicetiletý kněz zemřel na následky prasklého žaludečního vředu v nemocnici v Praze.

Loni 28. října dostal Toufar in memoriam od prezidenta medaili Za zásluhy I. stupně a 8. listopadu byly z hromadného hrobu v Ďáblicích vyzvednuty ostatky, které mohou Toufarovi patřit. Jejich exhumace byla nutná pro jeho možné blahořečení.

V roce 2004 připomněl takzvaný číhošťský zázrak a tragický osud tamního kněze také televizní film režiséra Jaromíra Polišenského s názvem In nomine patris. Toufarův život včetně okolností zázraku zdokumentoval v roce 2012 Miloš Doležal v úspěšné monografii Jako bychom dnes zemřít měli.