Havlík podle úvodu Tachecí patřil k zakladatelům nejvýraznější polistopadové strany – ODS. Řídil její volební kampaň v roce 1992, kdy se stala dominantní stranou na české pravici, a byl politickým poradcem Václava Klause. A pak? O pouhý rok později ODS opustil. Nelíbil se mu směr, jakým se strana začala ubírat, ani lidé, kteří do ní přicházeli. Do politiky se pokusil vstoupit znovu o léta později a ve volbách získal se svojí stranou minimum hlasů a politiku opustil. Podle svých slov definitivně. 

„Člověk si musí uvědomit pořadí priorit ve svém životě a mě to přimělo k tomu se zamyslet nad tím, jak vlastně u nás funguje politika a politická soutěž, a myslím, že to, co se v posledních několika letech zvýrazňuje ještě více než dříve, tak je to, že o tom, jak a kdo bude dělat politiku, rozhoduje byznysové pozadí. Voliči jsou vlastně konzumenti nějaké produkce. A je rozdíl, jestli v té volební kampani někdo použije pro svoji volební kampaň půl miliardy a někdo má třeba pět nebo deset milionů. Ten rozdíl se někde prostě projeví. A ono se to ukázalo v těch volbách v roce 2013, ukázalo se to i v těch posledních volbách a obávám se, že ten trend pokračuje, a myslím, že to deformuje vlastně hodnotový fundament politiky,“ uvedl Havlík ke svému rozhodnutí odejít z politiky. 

„Myslím, že politika má různé dimenze. Jedna věc je vydrápat se někam nahoru do parlamentu, do vlády, řídit stát, rozhodovat o všem, naplňovat nějaké svoje představy v reálné praxi; a pak existuje dimenze, která mně vyhovuje lépe, a to je být tím nezávislým glosátorem politiky a snažit se ji usměrňovat tímto způsobem. Se spoustou lidí, kteří jsou v reálné politice, mám nějaké osobní kontakty, osobní vazby, s mnoha lidmi různě komunikuji. A myslím si, že to je pro mě parketa,  která mi sedí daleko lépe,“ dodal.

Následně se rozhovořil o Václavu Klausovi starším, od kterého se následně odstřihl. „Václav Klaus byl vlastně takovým úkazem mezi těmi ostatními osobnostmi, které stály na počátku Občanského fóra. Ten náš vztah vznikl vlastně velmi prozaicky, já jsem ho takzvaně vyfasoval jako krajského volebního lídra a řídil jsem tu jeho kampaň v roce 1990. V té kampani se vlastně rozhodlo o tom, jestli Václav Klaus bude pokračovat v nějaké klíčové pozici, nebo ne. A on v té kampani uspěl natolik, že vlastně zůstal v té první polistopadové vládě, respektive v té druhé Čalfově. A vlastně začal posilovat svoji pozici, my jsme v té expanzi pokračovali dál, objížděli jsme tu republiku i po volbách. Václav Klaus se pak stal, a troufnu si říct i díky mně, předsedou Občanského fóra. A bylo našlápnuto na to, že tady prostě vedle Václava Havla roste někdo, kdo si říká o velký kus toho koláče,“ sdělil Havlík. Podle jeho slov bylo správné pokusit se z Občanského fóra vyselektovat názorově vyhraněné politické subjekty.

„Velmi spontánně jsem se přihlásil k tomu, že se pokusíme založit ne levicovou, silnou pravicovou stranu s konzervativními hodnotami, a Václav Klaus se tedy velmi otevřeně přihlásil k rodící se české pravici, ač ji nevymyslel a nestvořil, protože hodnotově tu pravici vlastně naformulovali zakladatelé Občanské demokratické aliance, ten křesťanský fundament tam přinesl Václav Benda, Křesťanská demokratická strana, a ten jakoby procesní fundament, manažerský, tak to taky vlastně Václav Klaus zkonzumoval v něčí produkci,“ dodal Havlík. „Nicméně, byl velmi dobře připravený, jazykově vybavený, líbilo se mu to. Pochopil, že politika je tak trošku i show, to znamená takové to předvádění se na veřejnosti mu nedělalo problém, naopak mu to imponovalo. A našel se v té roli. To je samozřejmě důležité a podstatné,“ dodal Havlík.

A důvod, proč se odstřihl? „Václav Klaus, který se tak jakoby spontánně a rád a, troufnu si říct, možná i pragmaticky přihlásil k pravici, která překvapivě získávala vlastně majoritní pozici v těch strukturách Občanského fóra, a to znamená, že se hlásil k Reaganovi, k Thatcherové... A mně to samozřejmě velmi imponovalo. Považoval jsem to za správnou cestu, protože vlastně, jaké byly alternativy? Jedna byla pokračování nějaké čistokrevné levice, další variantou byla takzvaná třetí cesta, nějaký hybrid mezi...“ sdělil Havlík s tím, že ODS vlastně žije z toho jeho fundamentu, protože vlastně byla založena velmi důkladně, fortelně a celoplošně. „Kolem Václava Klause se pak začali rojit lidé, s kterými já jsem si nedovedl představit, že bych měl patřit do stejného světa. Lidé, kteří měli kontakty do starých struktur, motaly se kolem něj osoby, o kterých jsem měl informace, že byly tak či onak zapojeny ve strukturách StB,“ zdůraznil Havlík. Podle svých slov Klause na to velmi důkladně upozorňoval. „Myslím si, že už mu to kazilo ten jeho obraz o té jeho triumfální cestě vzhůru. A pro mě to bylo ovšem nestravitelné, ve chvíli, kdy jsem tam začal objevovat lidi, kteří měli kontakty se situacemi, které byly na hraně zákona,“ podotkl Havlík.

Závěrem pak Havlík hovořil také o premiéru Andreji Babišovi (ANO). Podle něj ten chtěl staré struktury nahradit. Idea to podle Havlíka byla správná. „Ukázalo se, bohužel, že je názorným příkladem posttotalitního oligarchy a nemá právo vlastně někomu určovat, co je mravné a co je nemravné,“ dodal Havlík.

„Andrej Babiš měl vedle sebe paní, která mu pomáhala s tím vznikem toho jeho nějakého politického subjektu. A ona mě oslovila, že by se se mnou pan Babiš chtěl setkat. Já jsem ho tehdy vůbec neznal, ještě jsem neměl ten obraz o něm. Věděl jsem, že to je člověk... takový ten predátor českého byznysu, nebo československého byznysu, spíše. Sešel jsem se s ním v roce 2011 asi třikrát a při tom našem třetím setkání jsem mu položil jednu zásadní otázku. Zeptal jsem se ho sice: Z čeho to chcete financovat? Protože to, co mi tady vyprávíte, to bude stát několik stovek milionů korun. A on říkal: Do toho vám nic není, kdo platí, ten rozhoduje. A já jsem mu říkal:  Bez ohledu na vaši odpověď bychom se stejně rozešli, protože já s vámi nechci pokračovat vůbec v ničem. A pak mě to vlastně přimělo se podívat trochu hlouběji, nejen na příběh pana Babiše, ale na příběhy všech těch významných československých oligarchů,“ vyprávěl Havlík o tom, jak se nestal zakladatelem hnutí ANO a šéfem jeho politického kabinetu.