„Je mým údělem, abych nikdy nebyl oceněn. Ale tohle je prostě vrchol. Byl jsem naměkko,“ zahájil své vystoupení umělec. Cítil však nejistotu, protože prezident uděluje státní vyznamenání pouze za podmínek, že to potvrdí prezident nebo jiný člen vlády. „Doběhl jsem do cíle,“ shrnul své pocity host. Zvažuje proto, že odejde do důchodu, už nebude hrát, protože ho to už vzhledem k věku velmi zmáhá. Projevuje se to prý i na tom, že se při malování obrazu omylem napil barvy.

Jedna věc ale baviče opravdu vyděsila. „Já jsem trpěl jako pes, Miloš byl tak servanej. Potil se a bylo mu špatně. Já jsem myslel, že tu dlouhou řadu nemůže ujít... Namáhá se strašně, strašně,“ děsí se František Čech. „Já jsem si říkal, proboha, ať ten Miloš dojde ke mně, já ho potom chytím a pak mu dáme židli,“ pokračoval.

Za strašlivě smutný okamžik považoval ocenění tatínka hrdinsky zesnulého studenta Petra Vejvody. Všichni v sále prý cítili, že státní vyznamenání nemůže otci syna nahradit, ale vyznamenání si za hrdinský čin velmi zasloužil.

Čech si také popovídal s pány biskupy, vůbec poprvé viděl na vlastní oči církevní elitu.

V obecné rovině si ale posteskl, že v českém národě panuje hrozná závist. „Češi na sebe rádi kydají hnůj. Zlatý šváby nebo opice. Lidé se pánu Bohu nepovedli,“ poznamenal. Jedna věc to ale může změnit – invaze muslimů. Za rok na Václaváku bude 100 tisíc lidí. Sjednotí je vnitřní nepřítel, protože lidé se bojí. Teď ještě mají moc strach, že je označí za xenofoby,“ zaznělo také z úst hosta.

Uprchlíků se obává tolik, že uvažuje o návratu do politiky. Jako nezávislý kandidát, aby nebyl vázán stranickou disciplínou.