Čau lidi, kdo u vás doma rozhoduje, kam se pojede na dovolenou? No kdo asi? I u nás to jako vždycky určila moje paní. Takže vás zdravím z řeckého Mykonosu Já jsem Monice říkal už mockrát, že bych rád někdy zajel i do hor nebo poznával o dovolené památky. Být to na mě, tak klidně zůstanu i doma a odpočívám. Možná se mi jednou povede ji přesvědčit, abych to jednou mohl vybrat já. Ten čas ale teda ještě nepřišel.

Maily tady vyřizuju hodinu ráno. Tajně než se žena probudí, a pak hodinu večer, než se připraví na večeři. Aby mě neobviňovala, že jsem na těch mobilech závislej, což má teda trochu pravdu. Na druhou stranu ona s tím svým Instagramem taky nedá pokoj. Já se ale mobilů úplně nemůžu vzdát ani tady na dovolené. Novináři mají totální okurku a často mi píšou nějaké otázky po smskách. Kdybych neodpověděl, tak si odpoví sami respektive zveřejní nějakou nepravdu bez mojí reakce a ptají se až následně, když je kachna venku.

Lidi si automaticky myslí, že člověk jako já toho za život musel hrozně procestovat. Ale já když někam cestuju, tak je to v drtivé většině případů pracovně. Myslím, že co se týče dovolených, tak průměrný Čech byl na víc místech než já. Bylo by to asi jiné, kdybych neudělal tu hloupost a nevstoupil do politiky. S manželkou jsme plánovali, že budeme žít na jihu Francie, cestovat, poznávat svět. Místo toho jsem proseděl léto v kanclu jen s mobilní klimatizací, která teda ale moc nechladí. Takže si nemyslete, že jste jediní, kdo se potí v práci. Já a celý sekretariát jsme si tohle léto taky pořádně vyžrali.

Tady na Mykonosu není takový vedro jako doma. Máme 28 stupňů a fouká vítr. Každé ráno chodím hodinu po ostrově, potom se s rodinou nasnídáme a jdeme na pláž. Snažím se plavat aspoň dvakrát 30 minut. Po malém jídle se vracíme na hotel, já jdu cvičit, šlapu aspoň hodinku a pak už je večer a jdeme do města na večeři. Zatímco manželka s dcerou lítají po nákupech, já si radši sednu venku před obchod a pozoruju lidi.

Včera jsme úplně náhodou potkali ve vesnici přátele lucemburského premiéra Xaviera Bettela a pár dní předtím zase blízkého spolupracovníka italského premiéra Giuseppeho Conteho. Právě s ním se mám sejít koncem měsíce, takže se tady na schůzku připravuju. Čtu skvělou analýzu evropské migrační krize. Má jenom 37 stran, ale tak skvělý a komplexní materiál jsem snad ještě nečetl. Malá ochutnávka: při stávající populační explozi by mohl počet obyvatelů Afriky stoupnout do roku 2100 na 4 miliardy. To je osminásobek stávajícího počtu obyvatel Evropské unie. Za posledních 20 let vzrostl nejvíc počet obyvatel Nigérie. O 72 procent, Egypt stoupl o 55 procent. A teď pro srovnání Evropa: Itálie stoupla o 6 procent, Německo o 1 procento a Polsku ubyly 2 procenta. To jsou věci, které musíme vzít do úvahy, když se bavíme o nelegální migraci a způsobu, jak ji řešit.

Na dovolenou jsem odletěl až se začátkem vládních prázdnin, takže ve středu. Do té doby jsem se snažil toho odmakat co nejvíc.

V Hrzánském paláci jsem se potkal se zástupci klientů H-Systemu, kterým hrozilo, že se budou muset vystěhovat ze svých domovů v Horoměřicích, a taky s konkurzním správcem Josefem Monsportem. Na jejich žádost jsem se ujal role prostředníka ve vyjednávání. A abych byl co nejlíp v obraze, zajel jsem ještě den předtím do Horoměřic vyslechnout si podvedené lidi přímo. Sami mě pozvali. Jak už jsem vám psal v pondělí, povedlo se zatím, že se nebudou muset z domovů stěhovat a bude se hledat nový znalecký ústav, který má ocenit hodnotu domů. Každopádně je to komplikované. Přišli i další podvedení, kterých je ještě daleko víc než těch, kterým hrozilo vystěhování. A i oni se hlásí o svoje práva a mají jiný názor než Družstvo Svatopluk.

Někdo říká, že by měl ten průšvih za víc než dvě miliardy, který tehdy způsobil pan Smetka a spol, zaplatit stát. Tak fajn, a co by na to řekli lidi podvedení v ostatních kauzách? Třeba jen v Union bance uvízlo 75 tisíc věřitelů okradených o 17 miliard. A co kauza Trend, litoměřické fondy, Agrobanka, IPB, Harvardské fondy, CS fondy, Motoinvest, Futurum Aurum, kampeličky, Key Investments? Tunelářská epidemie, která začala ve zlatých ODSáckých 90. letech, zasáhla příliš mnoho lidí. Já se teď v téhle konkrétní kauze snažím pomoct, aby znepřátelené strany našly řešení a žádná rodina neskončila na dlažbě. Poslední slovo bude mít ale vždycky soud. Na to máme justici, aby v takových případech rozhodovala, ne politici.

Potkal jsem se taky se sestřičkami a zdravotníky v Lichtenštejnském paláci. Potom, co jsme ohlásili zvýšení příplatků pracovníkům ve směnném provozu, mi totiž začaly chodit maily od těch, kterých se zvýšení mezd nedotklo. Tak jsme je s ministrem Adamem Vojtěchem pozvali do Prahy a ukázali jim náš plán personální stabilizace zaměstnanců ve zdravotnictví.

Přijelo jich asi šedesát. Debata, co se pak strhla, byl docela masakr. Hlásili se jeden přes druhého, někdy ani nepočkali na mikrofon. Já je úplně chápal, protože někteří přijeli přes celou republiku vlakem hned po noční. Jiní si dokonce vzali dovolenou, aby mohli přijet. Překvapilo mě, kolik z nich dorazilo rovnou z noční nebo na ni ještě ten den nastupovalo. Zaslouží si náš obdiv a vděčnost.

Bylo těžké jim vysvětlit, že právě ve směnném provozu nám chybí personál nejvíc, proto tam navýšíme platy celkem o 4,7 miliardy korun. Dál jsme jim řekli, že pro příští rok budou mít všichni poskytovatelé zdravotní péče peníze na navýšení platů a mezd. Celkem půjde do zdravotnictví 20 miliard korun navíc.

Platy v soukromé sféře ale nemůžeme nařizovat. Sami zaměstnanci musí víc tlačit na vedení nemocnic a odbory. Případy, které mi tam někteří vyprávěli, jsou totiž fakt průšvih. Třeba mladý chlap, co jezdí se záchrankou, říkal, že za to bere 20 tisíc hrubého. Jeho žena je na mateřské a on si musí brát přesčasy a víkendové služby, aby rodinu uživil. Budeme navyšovat platy i v záchranné službě.

Co se týče státních sester a zdravotníků v denním provozu, určitě chceme dál přidávat i jim, včetně zavedení výsluh. Ale chtít po nás, abychom po sedmi měsících, co máme ministerstvo zdravotnictví, vyřešili to, čím se nikdo nezabýval spoustu let, je nereálné. My na to jdeme systematicky. A jen tak pro informaci, od roku 2012 stoupl průměrný plat všeobecných sester z 31.174 na 41.422 korun a u sanitářů z 19.485 na 24.470 korun.

Nakonec mě ještě pozvali do nemocnice ve Znojmě. Slíbil jsem, že v září přijedu.

Platy ve státní i soukromé sféře určitě porostou, když si vezmete, jak se naší ekonomice daří a firmy bojují o zaměstnance. Roste výběr daní a odvodů a přitom snižujeme zadlužení státních institucí. Všimla si toho i mezinárodní ratingová agentura Fitch Ratings a zvýšila nám hodnocení ze stupně A+ na AA-. Jsme na tom teď stejně jako třeba Izrael a rozhodně líp než Itálie nebo Španělsko.

Ještě než jsem odletěl na dovolenou, uvedl jsem do úřadu naši novou ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou. Přebírá resort, který ročně spolkne nejvíc peněz ze všech. Skoro 45 procent. A paní Maláčová má před sebou hodně náročné výzvy. Slíbili jsme v programovém prohlášení lidem, že spustíme důchodovou reformu, a taky že si posvítíme na zneužívání dávek na bydlení a v nezaměstnanosti. Zaměříme se i na neplatiče alimentů. Mě osobně třeba tahle konkrétní věc hrozně vytáčí. Znám ty příběhy osobně díky Nadaci Agrofert, která matkám samoživitelkám pomáhá, a kam od prvního dne posílám všechny příjmy z politiky.

Dovolená mi oficiálně začala ve středu odpoledne. V zahradě Strakovy akademie jsme se sešli se všemi zaměstnanci Úřadu vlády a dali si skleničku. Řekl jsem kolegům, že si jejich práce opravdu vážím a ať si co nejvíc během vládních prázdnin odpočinou. Bylo to moc fajn a neformální. Povídali jsme si hlavně o tom, jak se kdo vyrovnává s vedrem Někteří kolegové by měli rádi home office, což úplně nejde. Ale aspoň jsme jim zařídili pitný režim.

Rozhodně ho dodržujte i vy! Já se pokusím co nejvíc odpočinout. Dlouho mi totiž dovolená nepotrvá, čerpám osm pracovních dní. Za týden jsem zpátky.