„Znamenali jste a znamenáte velmi mnoho, nejen pro minulé století, kdy vás váš zakladatel Alexandr Alexandrov postavil jako živý štít proti násilí, hudbu jako projev víry ve vítězství nad těmi, kdo šíří nenávist a smrt,“ poznamenal úvodem Žantovský. Následně vzpomenul, jak Alexandrovci objížděli zákopy Velké vlastenecké války a tisícům odsouzených k velkým nesnázím vlívali trochu naděje do unavených duší. 

„Možná taky proto jste nezanikli, vážení Alexandrovci, s příchodem tzv. nových časů. Možná vás mnozí dlouho vnímali jen jako symbol historie, tradice, něco jako oživlé muzeum dávných vítězství a obětí. A popravdě, i kdyby to tak bylo, stálo by to za to. Protože vaše umění bylo obdivuhodné za všech časů,“ poukazuje Žantovský na profesionalitu, kázeň i disciplínu. 

„V době dnešní jste byli nepochybnou oporou dnešní ruské elity, která, když zdědila zemi po Borisi Jelcinovi, zmateném mašinfírovi s lahví samohonky místo mozku a svědomí, učinila donkichotský – a k překvapení mnohých úspěšný pokus vrátit Rusku sebevědomí a hrdost. Nic lepšího Putina nemohlo potkat, než právě vy, Alexandrovci, po vojensku sešikovaní hlasatelé té hrdosti, kterou Rusko nutně potřebovalo, aby se z něj nestal jednou provždy jeden velký McDonald´s,“ dodal Žantovský. 

Původní text ZDE.

„Stejně jako Putinova snaha postavit Rusko na pevné nohy, i vy jste byli poslední léta mnohem víc poslem budoucnosti, než panoptikem minulosti, jak vás popisovali ti, kteří neměli potřebu věcem porozumět, jen je ovládat. A takových je všude dost, i u nás,“ zmiňuje. A dodává, že si představuje i jistou novinářskou hyenu, která bude drtit nenávistná slůvka o tom, jak je dobře, že společně s Alexandrovci zahynul v moři symbol nenáviděného impéria.

„Jsem si ale jist, že to bude hlas osamělý, protože pořád ještě více lidí cítí pokoru před osudem, než aby se mu drze smáli do očí, respektují majestát smrti, vědomi si své vlastní konečnosti, místo aby tancovali na kostech, jimž nesahají ani po nehty. A také si jsem jist, že vás zmizelé zastoupí nemenší sbor nástupců, protože kde je silná myšlenka a vůle věřit, zástupy se už najdou samy. Jestli pro vás odešlé mohou ti zůstalí něco udělat, je konat vaši práci stejně dobře, jako jste to činili. A to nepochybně nastane,“ uzavřel Žantovský.