Chebský státní zástupce Viktor Böehm popohnal k soudu úředníky Mariánských Lázní pro zneužití pravomoci úřední osoby. Pokud vás zajímá, co ho k tomu vedlo, úředníci nechali pokácet čtyři stromy. Soudce Krajského soudu v Plzni Pravoslav Polák případ smetl ze stolu a osvobodil je. Krajská státní zástupkyně Anna Maříková zareagovala na pochybení svého podřízeného tak, jak mohla. Podala na něj k Nejvyššímu správnímu soudu kárnou žalobu.

Zkusíme to, a jestli to nevyjde, jedeme dál

„Závěry NSS učiněné v rámci Böehmovy kauzy jsou totiž stejně objevné jako děsivé. Snad nejstrašnější z nich je ten, že státní zástupce stíhá na základě něčeho, co NSS popisuje jako `vnitřní přesvědčení o trestném činu`. Takže už žádné důkazy podpírající podezření, žádné štráchy s trestním řádem. Prostě jsem vnitřně přesvědčen, že patříš do báně, tak se tě tam pokusím dostat. A hotovo. Za to by se pravda druhdy nemusel stydět ani známý bojovník za práva lidu, bolševický prokurátor Josef Urválek,“ míní autor.

Ihned ale přidává i vysvětlení Nejvyššího správního soudu. Kdyby se na práci státních zástupců pohlíželo jinak, byla by jejich práce velmi obtížná a prakticky by jim to vzalo chuť pustit se do komplikovanějších kauz. Autor si ale klade otázku, zda by jistá zdrženlivost státních zástupců, kterou by to vyvolalo, nebyla namístě. Nejvyšší správní soud totiž podle autora dal státním zástupcům volnou ruku k tomu, aby si obvinění „zkoušeli“, a když to nevyjde, nevadí, zkusíme to jinde.

„Na základě čeho `to zkusila` Bradáčová s Rathem a co chtěl Ištvan vlastně `zkusit` při slavném loňském zátahu, se asi ještě dlouho nedozvíme. Proč `to zkoušel` Viktor Böehm na úředníky radnice Františkových Lázní asi také ne. Je stejně tak možné, že šlo o nějaké vyřizování účtů, jako o snahu donutit prostřednictvím trestního stíhání úředníky `vyklopit` něco na neoblíbené vedení radnice,“ ptá se.

Autor zkrátka volá po tom, aby státní zástupci byli hnáni k zodpovědnosti stejně jako další občané.

• Celý text ČTĚTE ZDE