Na začátku října soudce víc než tři hodiny vyslýchal právě podnikatele Pavla Buráně, který detailně popsal dramatické události i spletité vztahy mezi bývalými společníky, které jsou nyní předmětem soudního sporu. Poté, co opustil soudní síň, naší redakci poskytl rozsáhlý rozhovor, ve kterém popal nejen své pocity, které vyvolávají vzpomínky na únos, ale také detaily aktuálního sporu se svým bývalým společníkem Novotným, který naopak na všechny nabídky redakce PL o rozhovor nikdy nereagoval.

Jaký to byl pocit, stát před soudcem a více než tři hodiny vypovídat o událostech, které vyústily ve váš únos a v nynější spor o více než 370 milionů korun?

Byl jsem hrozně nervózní … Pečlivě jsem se připravoval, vydržel jsem u té přípravy několikrát až do rána. Víte, jsem docela vytížený člověk, takže času moc nemám. Starostí ve firmách je pořád více než dost, a tak ještě ve spojitosti s tou nervozitou to bylo moc těžké, si to připomenout. Některé momenty jsem si vybavoval po těch letech trochu jinak, ale vše jsem si vybavil a vysvětlil sám pro sebe z podkladů z té doby před deseti lety. Dal jsem tomu všechno, připravil se. Prostě věděl jsem o čem mluvím a to v souvislostech. Všechny ty věci jsem si opět navnímal a byl jsem si jistý tím, co tvrdím. Není tam žádné bílé místo, jež by zůstalo bez odpovědi.

Takže potom u toho pultíku u soudu ze mě ta nervozita poté, co jsem začal mluvit, spadla. Není to příjemné vypovídat před soudcem, ale na druhou stranu, když nelžete… Pochopil jsem, proč Novotný nikdy u žádného soudu nevypovídal, vždy to odmítl. Každý by ty lži okamžitě prokoukl, a to rychle.

Co vás během hlavního líčení nejvíce překvapilo nebo bylo nejtěžší při popisování všech detailů příběhu, který se táhne už deset let?

Nerad pouštím cizí lidi do svého soukromí. A já jsem musel. Bez toho se ty věci nedají věrohodně vysvětlit. Tohle bylo pro mě nejtěžší, ty věci za posledních 10 let mně a mé rodině obrátily život naruby, samozřejmě k horšímu. A to jen kvůli darebné akademické rodině Novotných a jejich nenažranosti. Ti lidé jsou čisté zlo. Ti se do nebe určitě nedostanou. Ničeho se nebojí a rádi mají jen sebe. Měli skončit ve vězení, a udělám všechno pro to, aby spravedlnost zvítězila.

V jedné z pasáží vaší výpovědi jste vzpomínal na únos z roku 2014, který zní téměř jako scénář z akčního filmu. Můžete popsat, jaké emoce se vám při těchto vzpomínkách vracejí?

Je to těžké, na to vzpomínat, ale ještě horší je dívat se na ty, co zorganizovali můj únos, jak u toho samotného soudu fňukají a lžou. Paní Novotná například tvrdila, že jsem ji měl sexuálně obtěžovat, atd. Několikrát to bylo vyvráceno, že se to nemohlo stát tak, jak to popisuje, a že lže, ale stejně to vytáhne. Tohle ustát je moc těžké, musel jsem se velmi ovládat.

Soudní řízení, kde se nyní obhajujete, obrací původní roli oběti na žalovaného. Jak se na tuto nečekanou změnu díváte a co byste rád řekl těm, kdo váš případ sledují?

No, budete se divit, ale jako oběť jsem se nemohl bránit. To v případě, že jste oběť trestného činu, má totiž dělat státní zástupce. A třeba v mém případě to bylo k uzoufání. Prostě jako oběť trestného činu opravdu jen čučíte, co se to vlastně kolem vás děje, a někdy se nestačíte divit. Oni ti státní zástupci jsou vlastně úředníci, kteří vás mají hájit. Poškozený sám o sobě nemůže nic dělat. V mém případě únosu mi dokonce u Vrchního soudu v Olomouci připadalo, že se ten státní zástupce choval spíš jako by byl součástí týmu obhajoby Novotných, než že by se zabýval tím, kde je pravda.

Pravdu nehledal nikdo, ani soudci, ani státní zástupci. Nikdo z nich nechtěl, aby pravda vyšla najevo. Cíl byl jediný, Novotné pustit a zprostit obžaloby z mého únosu. Když jste v opačné roli, tedy obžalovaný, tak se můžete bránit, navrhovat různé věci, a tak dále. Prostě, není tam žádný státní úředník, u kterého nevíte, o co mu vlastně jde a kdo ho jak ovlivnil. A často těm „ouřadům“ o spravedlnost nejde. O tom jsem se po svém únosu mnohokrát přesvědčil na vlastní kůži.

Mohl byste podrobněji popsat okolnosti vašeho seznámení s Jaroslavem Novotným? Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl spolupracovat právě s ním?

On byl o 16 let starší, zkušenější, já k němu jezdil pro náhradní díly k automatům, které jsme oba provozovali ve svých firmách. Spojila nás nutnost složit dvoumilionovou kauci na provozování automatů. To bylo asi v roce 1998. Ze začátku jsem byl rád, že mám vedle sebe někoho, s kým jsem se mohl podělit o starosti.

Když se ohlédnete zpět, označil byste spojení s Jaroslavem Novotným za největší chybu své kariéry? Jaké byly konkrétní varovné signály, které jste tehdy možná přehlédl?

Jak jsem již řekl, byl jsem mladý. Ta euforie ze společné firmy mě ale přešla rychle, právě pro ty varovné signály, o kterých mluvíte. Ona se totiž brzy projevila povaha mého společníka, pana Novotného. Mohl bych detailně popsat všechny příběhy, ale řeknu jedinou věc. Kdybych znal minulost Novotného, nikdy bych se s takovým člověkem dohromady nedal. Rejstřík trestů měl sice čistý, ale jak jsem po mém únosu zjistil, tak jen proto, že mu byla jeho kriminální minulost z těch rejstříků vymazána.

S podnikáním jste začal v gastronomii, ale zatím největšího rozmachu jste dosáhl v okamžiku, kdy jste začal podnikat v loterijním průmyslu. Nebylo přeci jen riskantní právě do tohoto „drsného“ oboru přizvat společníka, o kterém jste toho věděl velmi málo?

Podnikání jsem začal v gastronomii, jak vznešeně popisujete, ale šlo o normální hospodu, ve které jsem po vyučení 15 let nosil pivo a vařil guláše. A vedle toho do poslední chvilky, co to jen šlo, provozoval hazard. Ten do hospod ale patřil a podlé mého pořád patří. Víte, hazard se z toho podnikání stal spolu s tím, jak se zvedala sázka. Hazard se dnes provozuje v telefonech a na internetu, jsou to ty samé hry a zůstala tam ta hrozná sázka. A nikomu to najednou nevadí. Loterijní průmysl je zábava, nebo lépe má být zábavou! Hazardem se stane v okamžiku, když regulátor, tedy stát, dovolí nepatřičně zvednout sázku. V době, kdy jsem se dal dohromady s Novotným, byla sázka 500krát menší než dnes.

A co se týká „drsného oboru“, je to právě ta sázka, která ruinovala hráče. Kvůli sázce se na ten obor nahlíží jako na něco špatného. Tehdy ani dnes to nevnímám jako něco špatného nebo drsného. Já jsem se po celou dobu, co jsem v tom oboru působil, snažil všem vysvětlovat, že sázka 1000 Kč je nesmysl. Společníka jsem potřeboval jen kvůli kauci, kterou jsem nebyl schopen sám složit.

V roce 2010 nastal v loterijním odvětví významný zlom. Jak jste zvládal finanční tlak a legislativní změny, které tehdy postihly celý obor? Jak se tato doba odrazila na vašem podnikání?

Těch zlomů a změn tam bylo několik. V roce 2005, 2007 a potom největší v roce 2012, kdy bylo jasné, že normální „forbesy“ se budou potírat a že se loterijní průmysl i s tou nesmyslnou sázkou schová na internet a do telefonů. Pro nás to znamenalo, buď znovu masivně investovat do internetových kasin, nebo prostě dělat jen to, co doposud, ale s tím, že bylo jasné, že se nám ten koláč, co jsou lidé ochotni každý rok prosázet, výrazně zmenší.

Vzpomínáte si na situace, kdy jste začal vážně zvažovat, že se z oboru hazardních her stáhnete? Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?

No právě ten rok 2012 a to, že se jako „potírá“ hazard. De facto se to celé mělo pouze přetransformovat do dnešní podoby, tedy na internet. Kromě toho se chtěl do společnosti vrátit tehdy už akademik Novotný, já jsem z toho chtěl odejít. Nechtěl jsem, aby si na mě ukazovali prstem jako na hazardního krále. Uráželo mě to, a vysvětlovat tehdy někomu, že je to výší sázky a že se to má dělat jinak, nemělo smysl. Chtěl jsem se zastavit… Opravdu jsem do té doby tomu dal ze sebe hodně energie. Vlastně od svého vyučení v roce 1988 jsem byl v jednom kole. A to jak fyzicky, tak mentálně. Chtěl jsem dělat něco jiného.

Před soudcem jste popsal, jak probíhalo vynucení vašeho podpisu na dokumentech, na základě kterých dnes čelíte žalobě o zaplacení více než 370 milionů korun. Jak tato zkušenost ovlivnila váš přístup k podnikání a k vnímání důvěry mezi obchodními partnery?

Víte, myslím si, že něco takového si dovolí málokdo. Opravdu to bylo těžce za hranou, jako ze špatného filmu. Únos „policisty“, vyhrožování zbraní, injekční stříkačkou, to vše jen abych podepsal připravené dokumenty. Novotný osobně mi vyhrožoval smrtí mých dětí, že si mně ti únosci odvedou k lesu, tam mě zastřelí a potom si zajedou pro mé děti, které čeká to samé. Je hrozné na to jen pomyslet, a to toho člověka dodnes potkávám.

Když člověk zažije něco takového, tak asi zásadním způsobem přehodnotí své priority. Byl to i váš případ? Vzal jste si z dramatických událostí roku 2014 nějaká ponaučení?

Ano, samozřejmě. Už ten začátek… Musel jsem děti poslat mimo Evropu, potom jsme byli několik let chráněné osoby, musel jsem hlásit každou cestu atd. Zabezpečil jsem si věci, aby nebylo tak jednoduché se ke mně dostat. Musel jsem! Nemůžu tady popisovat, co a jak, ale předtím jsem na bezpečnost vůbec nemyslel, prostě jsem si jezdil v nějakém normálním autě, abych nevyčníval a nedráždil. Po tom únosu jsem si ty priority i nahlížení na lidi kolem sebe přece jen pozměnil.

Často mluvíte o justiční mafii … Ale zůstaňme ještě chvíli na začátku celého případu. Můžete nám přiblížit to, jak jste vnímal práci Policie ČR, která se chopila vyšetřování vašeho únosu?

Podívejte se, bude to znít jako klišé, ale já tehdy v roce 2014 jsem byl podnikatel, jenž vlastnil firmy s obrovskými obraty a podnikal jsem v tom „drsném hazardu“. Ale nevěděl jsem, co to je trestní řízení, nebo třeba jak se podává trestní oznámení. Byl jsem unesen, tak jsem šel na policii a ta se dala do práce a případ vyřešila. Já jsem nic nevnímal, já jim byl jen nápomocen a řídil jsem se tím, co mi řekli. Třeba abych nechodil do spisu, že by se to mohlo otočit proti mé osobě. Nedělal jsem to a dnes můžu potvrdit, že ten vyšetřovatel měl pravdu. Samozřejmě policie udělala nějaké chyby, ale obecně, chtěli tu kauzu vyšetřit. Já na tyto policisty ze zlínské krajské kriminálky nebo na jejich nadřízené nemůžu říct nic zlého.

To zlo pochází z Olomouce. Zlínští tu kauzu vyšetřili a jako důkazně silnou ji předali soudu. A že to neměli jednoduché, jsem pochopil třeba z výpovědi toho pana vyšetřovatele, který u soudu prohlásil, že za svou třicetiletou praxi to bylo právě u vyšetřování mého únosu poprvé, co měl obavu o sebe i o svou rodinu. Ty tlaky, jak jinak než z Olomouce, byly enormní. Byl to elitní vyšetřovatel, co měl za sebou třeba lihovou kauzu.

Takže tím, kdo se podepsal nakonec pod tím, že soudy pravomocně rozhodly o tom, že žádný únos se nestal a všichni obžalovaní byli zproštěni viny, byli až soudci z odvolacího Vrchního soudu v Olomouci?

Ano, přesně tak. Právě v tomto ohledu mluvím o justiční mafii. Krajský nalézací soud dvakrát odsoudil Novotné k mnohaletému odnětí svobody, aby napotřetí podlehl nezákonnému tlaku a nařízení Vrchního soudu z Olomouce, který zcela skandálním způsobem nařídil zlínskému soudu Novotné zprostit. Krajský zlínský soud tedy zprostil prazvláštním rozsudkem, ve kterém píše, že obžalované zprošťuje na přání Vrchního soudu z Olomouce, ale že s tím svým verdiktem nesouhlasí! Vrchní olomoucký soud samozřejmě tenhle rozsudek stvrdil s tím, že Krajský soud pochválil za verdikt a pokáral za formu… No, není to vrchol alibismu a drzosti? A to vše za tichého nicnedělání Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.

Motivace těchto institucí je prazvláštní, protizákonná, a hlavně je proti lidské logice. Otočit takovým skandálním způsobem takhle jasnou kauzu, to je opravdu na pováženou. To samo o sobě hraničí s kriminální činností. Jediným problémem je, že tito lidé mají vyšetřovat sami sebe, a do toho se jim prostě nechce. To je ta justiční mafie, jak o ní mluvím.

Vy jste byl v případu únosu v roli poškozeného a ten, kdo se domáhal spravedlnosti, prokázání viny a potrestání viníků státním zástupcem. Proč se mu to podle vás nepodařilo? Chyběly důkazy? Nebo za vším vidíte něco jiného?

Prý za tím vidí pytel peněz, jak mi řekl jeden významný právník. Vrchní státní zástupce spolu s Vrchním soudem Olomouc prostě chtěli jediné. Za každou cenu Novotné pustit. Víte, Vrchní soud Olomouc nařídil Krajskému soudu zprostit Novotné, přestože Vrchní soud neprovedl jediný důkaz. Senát pana Šlapáka z olomouckého soudu jen přitakal lživým argumentům obhajoby Novotných. Státní zástupce mě měl bránit, on nedělal vůbec nic. Já jsem přesto jako poškozený na všechny údajné rozpory odpověděl, vysvětlil jsem všechny věci v souvislostech, nechal jsem vypracovat nové znalecké posudky, aby to nebylo jen mé tvrzení, ale aby se ty argumenty opřely o odborné posudky, a tyto mé argumenty jsem předložil Vrchnímu státnímu zástupci a Vrchnímu soudu s prosbou, abych měl možnost jim ty věci při mé svědecké výpovědi vysvětlit. Vrchní státní zástupce Frgál ty argumenty vůbec soudu nepředložil, a protože jsem tu samou argumentaci poslal i Vrchnímu soudu, tak ten jí přímo odmítl s vysvětlením, že jim to není třeba, že oni mají jasno a že mé dokazovaní je nadbytečné a bezpředmětné, protože dokazování není bezbřehé! Podobných formulací, které normálního člověka dohání k zoufalství, je v těch rozsudcích více.

Chápete tu drzost těch lidí v talárech? Ta bezmoc je nekonečná. Každému doporučuji si ty rozsudky na mých stránkách stáhnout a přečíst. Nejlepší je se přesvědčit na vlastní oči. Potom každý pochopí, co tím pytlem peněz ten právník myslel. Na každý pád, já se za tuhle justici stydím.

Když se ještě vrátím k aktuálnímu soudnímu sporu o zaplacení více než 370 milionů korun, tak pokud v něm uspějete, pomůže to podle vás otevřít také případ vašeho únosu?

Doufám, že ano. Sbírám důkazy i v mých jiných kauzách. Jsem trestně stíhán, Novotný mě udal a olomoucká policie se snaží. Já však udělám, co jen bude možné, abych se očistil a dosáhl nového soudu v případě mého únosu. Přál bych si, aby se někdo zabýval i tím zázračným zproštěním, protože to samo o sobě byla lumpárna nebývalá. Jak říkám, něco podobného se může stát každému, když ta naše justice nebude mít nastavené zrcadlo.

Víte termín justiční mafie, o tom jsem poprvé slyšel někdy v roce 2022 od jednoho pana soudce a potom od jednoho přísedícího od soudu. Oba mi popisovali praktiky od soudů, nechtěl jsem tomu věřit. Bohužel. Tento termín se týká hlavně špiček naší justice, a to jsou státní zástupci, soudci, advokáti a policisté. Jsou to hlavně špičky těchto profesí, protože to pokušení je veliké. Naštěstí většina lidí z justice je normální a je jich drtivá většina. Platí to hlavně u soudců … Horší je to u státních zástupců a policistů, přece jen tohle jsou vojensky řízené organizace z centra. Špičky naší justice jsou bez odpovědnosti a bez jakékoliv kontroly, a to se musí změnit.