„Jistě se shodneme, že vzdělání je důležitější než sazby DPH, proč je v něm ale sakra málo inovace?" ptá se v úvodu svého zamyšlení místopředseda Svobodných Tomáš Pajonk.

K tomu ho vedly kromě jiného výsledky průzkumu, který zjišťoval efektivitu vzdělávání ve venkovských oblastech Uttarpradéše. Ačkoli Indie investovala do školství velké množství peněz a vládní statistiky uvádějí, že průměrný počet hodin na dítě ve škole je srovnatelný se západními zeměmi, počet žáků na učitele je obdobný a ve školách jsou toalety a učebnice, skutečný stav vypadá jinak. Většina dětí v páté třídě neumí přečíst prostý příběh, jen několik dětí umí základní aritmetiku.

To vystihuje i postoj otce jednoho z žáků, jehož Pajonk cituje: „Zradili jste nás! Celý život jsem dřel jako hovado. Nemám školu a neumím toho více než osel. Ale vy jste nám říkali, že když pošlu svého syna do školy, jeho život bude jiný než můj. Pět let jsem ho místo na pole posílal do školy. Teď jsem zjistil, že je mu třináct let a nic neví. Nic neumí. Jeho život bude stejný, bude pracovat jako hovado v polích, stejně jako já!“

Celé vyjádření Tomáše Pajonka najdete ZDE.

Naše děti jsou na tom prý v jistém ohledu velmi podobně. „Jistě, číst, psát a počítat umí. Ale kolik žáků 9. tříd umí dostatečně anglicky? Kolik umí porozumět textu? Kolik absolventů středních škol umí samostatně myslet a analyzovat? Hledat si práci a zacházet s penězi? Umět se učit?" ptá se Pajonk.

Proč neumožnit podnikání i ve školství jako v jiných odvětvích

Ačkoli se většina odvětví lidské činnosti vyvíjí, děti se prý dodnes učí prakticky stejným systémem jako v 18. století, ačkoli se svět od této doby radikálně změnil. Ve škole přesto podle místopředsedy strany probíhají pouze kosmetické změny. Školství je podle něj v podstatě „direktivní, centralizované a socialistické".

Chybí nám moderní, dostupné, ale rozumně kvalitní vzdělání. „Potřebujeme soutěž metod. Soutěž přístupů. Možnost reálné volby. Možnost podnikat ve školství, tak jako v jiných odvětvích. Možnost nabízet něco jiného," je přesvědčen Tomáš Pajonk.

Svoje vyjádření uzavírá sadou otázek vedoucích k zamyšlení: „Všimněte si, že rozhodující metrika ve školství jsou dostudované roky. Znáte jinou státní instituci, pro kterou jsou roky takto důležité? Je to vězeňská správa. To nám stačí pocit, že si děti 9 let odseděly? Nebo chceme, aby školství a vzdělání bylo katapultem našich dětí k úspěchu?"