Právě se dramaticky zvyšujícími se počty nemocných černým kašlem nebo tuberkulózou začíná volat veřejnost po lepší evidenci, která je však vzhledem k bruselským nařízením jen velmi omezená. Po pravdě, starostové menších obcí a měst nemají k ruce takový aparát, jako má krajské město. Nemají vůbec představu, kdo je v jejich katastru. A u lidí, které zastupují pracovní agentury, které v poslední době rychle přesídlily třeba do Polska, to platí dvojnásob.

Bezpečnost!

„O bezpečnosti v Plzni si nedělejme opravdu žádné velké iluze! A rozhodně to není názor pouze můj, ale jak ukazují některé výzkumy, tak obdobný názor sdílí zhruba tři čtvrtiny obyvatel Plzně,“ konstatuje současný krajský a minulý městský zastupitel, bývalý poslanec za KSČM Jiří Valenta. „Je sice pravdou, že za současné politické garnitury na radnici jsou podnikány četnější a někdy i ráznější kroky, ale situace se bohužel ve srovnání s předchozími lety prakticky nelepší. V anketě jistého internetového serveru dokonce uvedlo 74 procent respondentů, že se bezpečnost v největším městě regionu naopak dramaticky zhoršila.“

Upozorňuje tak na kolosální problém, který se šíří nejen v krajské metropoli, ale po celé republice a začíná eskalovat. Tím jsou drogově závislí a jejich stále klesající věkový průměr.

„Existence sociálně vyloučených lokalit, kumulace problematických, potenciálně nebezpečných osob do organizovanějších skupin, často dokonce i se psy a pod vlivem alkoholu či drog, prohánějících se městem, zjevný nárůst počtu stále více agresivnějších bezdomovců a některé další aspekty úzce spjaté se současnou bezpečnostní situací ve městě, stejně jako narůstající obavy lidí o život, zdraví či majetek, určitě takovýto strach ospravedlňují,“ pokračuje dále pro ParlamentníListy.cz Jiří Valenta.

Auto, nebo obytný prostor?

Město líné není, jenže, ale…

„Netvrdím, že město se nesnaží, ale situace vyžaduje mnohem více, než je například technická přepážka na lavičkách určená k tomu, aby se na nich po celý den nevyvalovaly asociální osoby. Chápu také, že v dnešní době snad až patologické korektnosti se příslušníci státní či městské policie obávají z existenčních důvodů angažovat v situacích, kdy by to bylo z hlediska zdravého rozumu více než potřebné,“ upozorňuje na další problém Jiří Valenta. Snížení prahu benevolence u některých úředníků a neziskových organizací umožňuje těm, kteří „jsou více slyšet“, být přinejmenším omlouváni s tím, že ostatní majorita by měla chápat jejich konání.

„V Plzni se také často ignoruje alkoholismus v ulicích, kolem některých restaurací, stejně jako podzákonný věk těch, kteří hluk a některé další, související incidenty sociální patologie způsobují. Formální kontroly policejních orgánů, někdy dokonce v čele s regionálními politiky a za doprovodu novinářů, situaci rozhodně nezlepší,“ pokračuje dále Jiří Valenta.

„Co si také můžeme myslet o tom, že dle oficiálních statistik došlo v Plzni k nárůstu počtu vražd, mravnostních a násilných trestných činů? Například těch zmíněných vražd bylo vyšetřováno v loňském roce více případů, než za předchozí dva roky dohromady. Stejně tak nejen v Plzni, ale v celém regionu vzrostly meziročně škody způsobené trestnou činností. A to až o tři sta milionů, na více než tři čtvrtě miliardy korun. A co s tím? Rozhodně je nutno vyřešit podstavy u státní i městské policie, nekompromisně trvat na sankcích za porušování zákona bez rozdílu sociálního statusu pachatele, zamyslet se nad institutem možnosti vyhošťování z města, nebo začít iniciovat zákazy pobytu. Být trvale nekompromisní ve vyžadování zákonného chování ke všem, i k cizincům, tedy i Ukrajincům, kterých žije na území města několik desítek tisíc, a ne vždy je vídáme chovat se tak, jak by v cizí zemi, s ohledem na to, že jim poskytla útočiště, měli.“