Úvodem Drulák odpovídal na to, zda jsme se přiblížili nebo jsme se oddálili rozsáhlému konfliktu mezi Ruskem a NATO. Dá se mluvit o nějakých pomyslných hodinách ukazujících, jak daleko jsme od takového konfliktu? „Určitě jsme se přiblížili. To nebezpečí velkého velmocenského střetu je dnes opět vyšší, než bylo před několika měsíci. Je to také dáno tím, že Američané a další členské státy NATO dodávají Ukrajincům poměrně sofistikované zbraňové systémy, s nimiž se z Ukrajiny dá útočit na Rusko a Rusové, myslím, celkem racionálně poukazují na to, že tyto systémy sami Ukrajinci nemohou obsluhovat. To znamená, že to obsluhují západní vojáci a využívají ukrajinské teritorium k útokům na Rusko. Což je přece jenom trochu něco jiného, než když prostě sami Ukrajinci útočí na ruské území, což v rámci té války je samozřejmě legitimní. Nicméně v okamžiku, kdy západní vojenské systémy a západní vojáci útočí na ruské území, tak to samozřejmě Rusko může brát poměrně legitimně jako útok Západu, na který odpoví protiútokem. Zdá se, že tady z těchto systémů ještě Rusko tedy neutrpělo nějaký zásadní útok, který by ho ochromoval,“ podotkl Drulák.

„Je možné, že i ty západní státy, které se pustily touhle cestou, si dávají pozor, protože Rusové řekli, že v případě, že ten útok bude závažný, tak ta odveta se bude týkat jak těch západních vojáků, kteří jsou na Ukrajině, tak i mimo Ukrajinu. To znamená, že jim třeba potopí nějaké lodě, ponorky. To v podstatě Rusko celkem může udělat a samozřejmě v okamžiku, kdy dojde k takovému blízkému střetu, přímému střetu, tak se ta eskalační spirála ještě urychlí. Takže je to dáno tím, že Ukrajina samozřejmě prohrává. Je zřejmé od samého začátku, že nemůže vojensky vyhrát. A Západ na to reaguje další eskalací. Ale teď je to skutečně taková ta eskalace, kdy se Západ čím dál tím více začíná zapojovat. I u nás mluví vysocí političtí představitelé o tom, že bychom tam měli poslat naše vojáky jako instruktory. Slovo instruktor mě dojímá,“ dodal Drulák.

„Uvědomme si, že v šedesátých letech, když Američané začali svoje angažmá ve Vietnamu, tak to také začíná tisíci, pak desítky tisíc instruktorů. A pak už tam regulérně bojují, takže to je přesně ta cesta. Doufám, že to nebude trvat donekonečna, že přece jenom i těm Ukrajincům nakonec dojdou síly a trpělivost, protože Zelenského režim se teď snaží nahnat na frontu každého, koho má. Ukrajinci většinou samozřejmě bojovat nechtějí, pořádá hony na ně po celé Evropě, snaží se přivést ty Ukrajince, kteří pracují v Evropě, do ilegality tím, že jim neumožní prodloužit si doklady. Prodloužení dokladů podmiňuje cestou na Ukrajinu a samozřejmě cestou na frontu. Je také trochu na těch Ukrajincích, aby se začali bouřit, aby Zelenského režim nemohl dále tvrdit, že mluví za všechny Ukrajince, že je legitimní vládou. Dneska už mu vypršelo prezidentské období, oni našli nějaký ústavní fígl, že je dále prezidentem, ten fígl je pochybný, ústavnímu soudu to nepředložili,“ podotkl dále Drulák.

„Ukrajinský ústavní soud by samozřejmě tohle měl posoudit, to oni ale neudělali. Nejenže ten režim je zkorumpovaný, to byl vždycky. Zase se objevují nové a nové korupční kauzy, ale nyní už prostě ztratily ty poslední zbytky legitimity. To mu ovšem nebrání hnát mladé Ukrajince do těch jatek na východní Ukrajině. A západní systémy to mají kompenzovat. Nevím jak. Oni si myslí, že když budou na Rusy útočit, že se Rusové vzdají? To je přece absurdní. Já myslím, že lze očekávat nějaký eskalační krok ze strany Ruska, to znamená útok na ty západní jednotky, které na ně útočí z Ukrajiny. Takže ano, jsme mnohem blíže konfliktu, než jsme byli kdykoliv předtím. S těmi hodinami... Já mám dojem, že jsme byli za minutu 12 před půlrokem, tak nevím, co bych měl říct teď,“ dodal Drulák.

I když Rusko investovalo hlavně do rozvoje raketových systémů, je to pořád jaderná velmoc. Někteří představitelé se vyjádřili, že bude-li eskalace pokračovat, může dojít k lokálnímu jadernému útoku v Evropě. Je to jen nějaká hra nebo reálná hrozba?

„Já se teď zdráhám říct, čeho ti lidé, kteří dnes jsou na rozhodujících místech v USA, v Evropě, jsou schopni a čeho ne. Protože já jsem se vždycky v té analýze řídil nějakou základní racionalitou a tu oni už dávno opustili. A v téhle chvíli proto říkám, že je možné úplně všechno. Myslím si, že nějaká základní racionalita zůstává ve Spojených státech amerických, protože přece jenom pro ně to bojiště, které se tady rýsuje, je Evropa. To znamená, teď se bojuje ve východní Evropě a dokážu si představit, že některé skutečně nemocné mozky ve Washingtonu si dokážou představit, že to bojiště posunou o nějakých 1000 km ještě na Západ. To znamená už k nám. Pro ně to není tak velký rozdíl. Ukrajina, Polsko, Slovensko, Česko, to je v podstatě jeden region, a když se v části toho regionu bojuje, tak se může stát, že se ten konflikt přelije dál a oni si řeknou: No, tak aspoň to ty Rusy ještě víc zaměstná. Takže já si dokážu představit, že tohle uvažování je ve Washingtonu a co mě taky znepokojuje, že my vlastně nevíme, kdo vládne v Americe. My víme, kdo vládne v Rusku. My víme, kdo vládne v Číně. Myslím, že víme, víceméně, kdo vládne i v té Francii, ale v Americe, to my nevíme, kdo vládne... Jediné, co můžeme s jistotou říct, že to není Joe Biden. Ten člověk v podstatě potřebuje neustálýho opatrovníka. Když ho nemá, tak budí rozpaky. O to je to nebezpečnější, protože ti lidé jsou ve skrytu. Oni nemusejí nikde obhajovat svoje rozhodnutí. Když máte nějakou autoritu, ať už je to demokratická autorita nebo autokratická autorita jako Putin, tak i ten musí obhajovat určité věci. On je musí obhajovat před Rusy. Biden v podstatě dneska nemůže nic obhajovat a hlavně to nikdo od něj nečeká. Od něj očekávají, že prostě vystoupá po schůdcích na nějaké pódium, bude se tam chovat normálně a pak se zase vrátí. A tato očekávání jsou většinou zklamána,“ řekl.

„Americký systém pro mě ztratil jakoukoliv transparentnost a když jsem říkal, že ten ukrajinský systém není legitimní, tak já si nemyslím, že by americký systém byl legitimní. Je to prostě supervelmoc, je to nejsilnější stát světa, má ničivý potenciál a nemá legitimní politické vedení. V takové situaci dneska jsme, takže já vůbec nejsem schopen říct, čeho všeho jsou schopni a vlastně kdo jsou ti lidé. Co mě zaráží, je, že někteří Evropané, právě jako ten nešťastný prezident Macron, začali hrát tuhle hru, řekl bych, hlavně z důvodu svých osobních ambicí. On si myslí, že tím v podstatě nějak zmobilizuje Evropu, že se postaví do role nějakého Mesiáše evropského, nicméně ten člověk je přirozený hazardér, je nebezpečný, a dokud je nebezpečný sám sobě, tak je to v pořádku, dokud je nebezpečný Francii, což prokázal za těch posledních pár let, tak to úplně v pořádku není, ale je to jejich věc. Ale on začíná být nebezpečný Evropě a nám. Takže v téhle chvíli tahle patologická osobnost Emmanuela Macrona se stává hrozbou i pro nás,“ zmínil také Drulák.

Když se podíváme na armády Ruska a NATO, každý si může spočítat, že pro Rusko toto není výhodný konflikt. Rusko nemá na to vést nějakou expanzivní válku a mělo by mít větší chuť k míru než NATO. Proč se tahle rozvaha nebere v potaz třeba v médiích?

„Proč se na to nikdo v médiích neptá? Protože my nemáme média. To, co dneska představuje mediální mainstream, jsou prostě propagandistické reproduktory. Ti novináři neplní roli novinářů, oni plní roli propagandistů. Tohle platí u mainstreamu. A pak jsou samozřejmě novináři, kteří jsou mimo mainstream, ti se ptají, ti nabízejí nějaké odpovědi, ale ty pak můžete sledovat na YouTubu,“ poznamenal.

A co míní Drulák o míru?

„Rusko opakovaně řeklo, že je připraveno jednat o míru. Na Ukrajině mají, myslím, nějaký dokonce ústavní zákon, možná to není ústavní zákon, možná to jen běžný zákon, který zakazuje jednat o míru s Ruskem. Tam je dokonce zákonem zakázáno jednat s Ruskem. Každý, kdo by se o to pokusil, samozřejmě čelí vlastizradě a likvidaci. Takže taková je situace. Američanům zatím asi ten konflikt úplně nevadí, protože stále si říkají, no, tak to Rusko to přece jenom nějak vyčerpává. Myslím, že podceňují schopnost Ruska. Oni si vůbec neuvědomovali, že přes ty rozpory, které měli s Ruskem před třeba 10–15 lety, tak to Rusko se vlastně vůči nim chovalo velmi vstřícně v tom smyslu, že pokud Američané skutečně nešlápli přímo na ruský zájem v ruském bezprostředním okolí – na Kavkaze, ve Střední Asii, Bělorusku, Ukrajině, tak to Rusové vlastně neřešili, nechávali je na pokoji. Poprvé, kdy se Rusko teda trochu jako začalo angažovat mimo region, bylo v Sýrii, protože tam má Rusko svoji základnu a Američané za pomoci radikálních islamistických teroristů se pokoušeli syrský režim svrhnout,“ poznamenal Rusko.

„Rusové se postavili na správnou stranu. To nedělali kvůli tomu, že se chtěli postavit na správnou stranu, udělali to kvůli té základně. Oni měli dohodu s Asadovým režimem, ten režim byl legitimní, oni ho podpořili. Proti teroristům podporovaným Američany. Takže to bylo poprvé. Nicméně tenhle konflikt rozvinul mnohem, řekl bych, širší geopolitickou hru. My vidíme Rusy, kteří jsou mnohem angažovanější v Africe, to je především problém Francouzů, protože oni vytlačují Francouze z jejich mocenských pozic v Sahelu. Podívejme se na tu poslední Putinovu cestu do Severní Koreje. Myslím, že to je docela zásadní obrat, který Američany musí znepokojovat, protože Rusové v téhle chvíli říkají: Severní Korea je náš spojenec. Zaútočíte na Severní Koreu, útočíte na nás. To je docela důležitý moment, který hodně mění poměry na Korejském poloostrově, protože Rusové po více než 20 let, 25 let, vlastně hráli americkou hru Izolace Severní Koreje. My máme řadu rezolucí Rady bezpečnosti OSN, které vlastně ukládají sankce na Severní Koreu. Ty sankce podpořili Rusové, podpořili je i Číňani, kteří ztráceli trpělivost se Severní Koreou. To je všechno pryč. To samé s Íránem. Rusko a Írán nejsou nějací zvlášť přirození spojenci. Nicméně nyní Rusko samozřejmě bude dělat všechno pro to, aby Írán byl co nejsilnější, nejbezpečnější a aby mohl prostě zase dělat to, co je íránský zájem, a to, co je často v rozporu se západními zájmy. Rusko se bude více angažovat v Latinské Americe. To nebude jenom ta Kuba, jde taky o Venezuelu a jde o další. Já myslím, že ti Američané prostě rozpoutali něco a neuvědomují si, že se pustili do hry, na kterou už možná nemají. Rusko možná nemá ekonomicky na to, aby bylo globální velmoc, ale ekonomicky v tom pak může pomoct Čína. My tady máme spojení už několik let ruské ozbrojené síly, která je obrovská, a ekonomické síly Číny, která je také obrovská. A tohle nyní stojí proti Američanům. Američani udělali všechno pro to, aby je dali dohromady. Oni je oddali a tady ten pár vlastně neustále utvrzují,“ řekl Drulák.

„To, že byl Putin ve Vietnamu a dostalo se mu zase přijetí na té nejvyšší úrovni... Uvědomme si, že poslední desetiletí dělali Američané všechno pro to, aby měli co nejlepší vztahy s Vietnamem. Vietnam v podstatě se už stával americkým spojencem, protože Vietnamci nejsou úplně nadšení z toho, že mají takového obrovského čínského souseda. Američani celkem chytře toho využívali, říkali, podívejte se, s tou Čínou to nemáte jednoduché. Máte nás. A teď tam přicházejí Rusové. Já myslím, že Američané si stále myslí, že ta válka je pro ně výhodná a není výhodná pro Rusko, ono to tak úplně není. Rusko se stává globální velmocí díky Američanům. A Rusko jinak dává najevo, že je připraveno jednat o míru, Putin dokonce i řekl ty podmínky, řekl to poměrně jasně. Ty podmínky jsou takové, co můžeme tušit, to znamená, jsou tam čtyři oblasti, o nichž Putin říká, že je prostě ukrajinské síly musejí opustit. Nemluvil třeba o Oděse. Řekl bych, že Ukrajinci mají ještě šanci si tu Oděsu zachránit. No, jestli to bude pravda, po dalším roce heroických bojů, tím si nemůžeme být jisti. Samozřejmě, kdyby tam byla vůle jednat, tak myslím, že Rusko je připraveno,“ řekl Drulák. 

Domnívá se, že naše vláda je pak schopná nás zatáhnout do globálního konfliktu?

„Oni jsou schopni to udělat. Bohužel budou mít podporu části české společnosti, která si z rusofobie udělala své nejsvětější osobní přesvědčení, kterého se za nic na světě nikdy nevzdají. Takže je skutečně část občanů, kteří prostě věří, že musíme bojovat proti Rusku a že ho snad i porazíme,“ poznamenal dále Drulák.

„Vláda je samozřejmě naprosto dezorientovaná, zčásti jsou to lidé, kteří jsou skutečně nějakým způsobem zavázáni Spojeným státům, Bruselu. Zčásti jsou to pragmatici, pro něž je to jednoduše výhodné. V těch funkcích ztrácejí jakýkoliv kontakt s realitou a říkají si, ať to tady dopadne jakkoliv, oni se o mě postarají, ti západní sponzoři. Já si myslím, že by v tomto neměli být tak optimističtí a měli by se podívat, jak se daří americkým spojencům. Uvidíme, jak se bude dařit těm ukrajinským exponentům americké politiky, až to tam celé spadne,“ řekl Drulák.