Z krátkodobého hlediska – při pohledu dva až tři roky do budoucnosti – lze podle Pavla říci, že se ekonomice daří dobře. Ale už při pohledu na rok 2030 se ukazuje, že Česku může být zle, pokud politici neodvedou svou práci a nepřijmou nějaká opatření. Mohla by se nebezpečně zvýšit naše míra zadlužení.

Pavel však zdůraznil, že nepopisuje nevyhnutelnou budoucnost této země. Pokud politici provedou potřebné zásadní změny, možné temné scénáře se nenaplní.

Politici by se prý měli věnovat především důchodové reformě a hledáním cest, jak stabilizovat příjmy do státní kasy.

„Z mého pohledu je nutné, aby si politická reprezentace ujasnila, jestli chce ten problém řešit teď, což by znamenalo, že rozprostřeme s tím spojené náklady, nebo to teď řešit nebude, nechá to na rok 2030, případně až na rok 2047 a pak s tím spojené náklady naloží na v té době ekonomicky aktivní generaci,“ upozornil host.

Cest, jak stabilizovat důchodový systém, vidí několik. Jednak lze zvyšovat věk odchodů do důchodu, kromě toho lze zvyšovat daně a nakonec lze v některých resortech uspořit finanční prostředky a věnovat je na financování důchodů.

Pokud jde o zvyšování daní, jednou z možností je také zavedení sektorové daně. Pavel však není jejich stoupencem. Pokud už by se měly zvyšovat daně, nedělal by to sektorově, ale plošně.

Pokud jde o aktuální rozpočet, podle průběžných čísel daňové příjmy prý kopírují to, s čím kabinet počítal. Podle experta však nemůžeme počítat s tím, že rozpočet skončí v přebytku, jak se to stalo v minulých letech. Kabinet podle Pavla už nemá mnoho prostoru na další „finanční dárečky“ voličům. Platí to i u dalšího razantního zvýšení důchodů. „Pokud bude chtít vláda přidat na důchodech, musí říct i to B, kde chce ubrat,“ pravil pan profesor.