„Plán sociálních demokratů na zvýšení průměrného důchodu o 1200 korun měsíčně má jednu chybu. K realizaci tak odvážného plánu je třeba najít sto miliard,“ píše Holub. S blížícími se krajskými a senátními volbami o navyšování důchodů mluví i premiér a šéf koaličního hnutí ANO Andrej Babiš.

Politici to však říkají ve chvíli, kdy tuzemskou ekonomiku, státní rozpočet i jeho důchodový účet rozvrátila koronavirová krize, upozorňuje Holub.

Rychlý mzdový růst posledních dvou let prudce zvýšil penzijnímu systému příjmy z pojistného, a zajistil tak dvacetimiliardové přebytky. Teď však přišla zpráva, že systém jen za první pololetí se dostal do dvanáctimiliardové ztráty. To je ovšem podle Holuba pouze začátek. 

„Mzdy rostou pomaleji, než se čekalo, vláda od června odpouští menším firmám pojistné, a sociální správa tak měsíčně přichází proti předpokladu o čtyři miliardy. Pokud se na tom do konce roku nic nezmění, letošní schodek se propadne ke čtyřiceti miliardám. Tím ovšem varování nekončí, protože vyhlídky do roku 2021 jsou ještě temnější,“ pokračuje novinář.

Zmiňuje, že vláda bude v září zvyšovat důchody na příští rok a zákon vyžaduje, aby vyrostly nejméně o inflaci a polovinu reálného růstu platů v národní ekonomice. „Proto průměrná penze vyroste o zmíněných 840 korun a stát bude muset někde najít dalších potřebných čtyřicet miliard. Od poplatníků nemůže nic čekat, protože podle poslední prognózy Ministerstva financí jejich mzdy a tím ani pojistné napřesrok neporostou,“ přibližuje Holub.

Hamáčkův návrh na valorizaci o 1200 korun zvýší náklady systému přesně o tolik, aby v něm chybělo rovných sto miliard. Najít sto miliard je v této chvíli podle Holuba však nesplnitelný úkol.

„Při vyhlídkách stomiliardového schodku je zřejmé, že důchodový systém ztrácí stabilitu, kterou mu zajistila tzv. malá penzijní reforma Nečasovy vlády v roce 2011. Deset let stará strategie měla Česko připravit na stárnutí populace a jejím základem byl předpoklad, že se schodek na důchodovém účtu přiblíží k maximálně dvěma procentům HDP (v současné cenové úrovni 100 miliard korun),“ podotýká.

„Dojde k tomu v kritickém momentu koncem třicátých let, až aktivní kariéru ukončí generace Husákových dětí,“ uzavírá Holub s tím, že dvouprocentní schodek v časech, kdy je silná generace v plném zápřahu, znamená vymyslet něco jiného.