Bednář se ve svém komentáři na serveru Neviditelný pes zamýšlí nad tím, že Čechy kvůli své geografické poloze vždy v dějinách stály v centru velkých mocenských bojů a vždy záleželo, jak jsme dokázali konkrétní mocenské dějinné události pochopit, uchopit a ovlivnit. „Právě proto a podle toho jsou české dějiny tak vyhroceně dramatické, naplněné jak nespornými světovými vklady a přínosy, tak hanebnými pády do bezvýznamnosti. Takto osudovým dějinným výzvám a zkouškám jsme vystaveni i nyní,“ má jasno Bednář.

Současný svět je podle něj očividně silně polarizovaný. „V konkrétní politické poloze velmocenského rázu je dominantní stále se vyostřující konflikt na jedné straně totalitní komunistické Číny, přirozeně spjaté s ruskou postkomunistickou diktaturou, a na druhé straně stojí dosud stále ještě demokratické Spojené státy s jejich různorodými spojenci, kam patří i Česká republika,“ píše Bednář.

Hlavním dějištěm tohoto konfliktu je podle něj právě střední Evropa, která stojí mezi východními diktaturami a západními nemocnými demokraciemi. „Je to v Evropě právě pás národů a států mezi Německem a Ruskem, který v daném klíčovém geopolitickém směru sehrává rozhodující úlohu. Toho si je vědomo nejen Rusko a Čína, tak jako tradičně i Německo, ale naštěstí již i USA. V americkém Kongresu totiž svorně prosazují obě vyhroceně rivalizující stranická uskupení, tedy jak republikáni, tak demokraté, iniciativu Trojmoří, jež cílí právě na onu geopoliticky klíčovou evropskou oblast mezi Německem a Ruskem,“ vysvětluje Bednář.

Podle Bednáře je nejvyšší čas, aby se česká politika začala aktivně v tomto geopolitickém boji angažovat a ovlivňovat ho co nejvíce ke svému obrazu, protože nebezpečí hrozí z obou táborů. „Na západě probíhá zásadní vnitřní ohrožení samotné podstaty jak americké demokracie, tak i charakteristicky rozrůzněné demokratické civilizace Evropy. V USA zjevně vrcholí vlna militantního neomarxistického extrémismu zaměřeného na likvidaci svobody slova jako samotného jádra americké státní ideje. V obdobně vypjaté kritické situaci se nyní zmítá i Evropa kvůli výrazně stupňované dominanci Evropské unie, zacílené na postupnou likvidaci jednotlivých evropských demokracií ve prospěch demokraticky nelegitimního centralistického ovládání,“ varuje Bednář.

I v této oblasti se prý ukazuje důležitost prostoru střední Evropy, protože právě zde je veden zápas mezi hlavními aktéry sporu o fungování Evropské unie, mezi Německem na jedné straně a Polskem a Maďarskem na straně druhé. Zápas je veden podle Bednáře ve dvou základních oblastech.

„Je to jednak její vůdčí, federalisticky superstátní ideologie, nelegitimně hlásající a prosazující nadřazenost tzv. evropského práva nad právem a ústavami členských států. V případě Polska se tento principiální politický konflikt nyní otevřeně a propagandisticky okázale vyhrotil, přestože v zamrzlé, mlčky obcházené podobě existuje i u Německa. Takto nápadný rozdíl v přístupu prokazuje zjevnou existenci diskriminačního, politicky se projevujícího rasismu západní Evropy vůči postkomunistickým demokraciím evropského kontinentu,“ vysvětluje Bednář.

Druhou význačně nedemokratickou složkou hlavního politicko-ideologického proudu Evropské unie je podle něj nepřekvapivě Green Deal. „Je zacílený na výlučné direktivní zavedení obnovitelných zdrojů energie včetně zákazu automobilů na benzinový či naftový pohon bez ohledu na jeho drastické ekonomické dopady. A ty se týkají v první řadě středovýchodní Evropy. Uvedený zelený extremismus se nadto po nedávném vzniku nové německé vlády stal dominantní vládní politickou doktrínou a normou Německa, tedy mocensky zřetelně nejvlivnějšího a fakticky dominantního členského státu Evropské unie,“ shrnul problémy Evropského zápasu Bednář.

I vzhledem k výše napsanému se tak ve státech střední Evropy stále častěji skloňuje možnost vystoupení z Evropské unie. A to je podle Bednáře voda na mlýn čínsko-ruskému diktátorskému tandemu. „Množí se úvahy o možném vystoupení z Evropské unie, například poslední dobou v českém tisku. Jak americké, tak evropské, zevnitř působící význačné ohrožení demokratické civilizace oficiálně prosazovanou ideologií a politikou objektivně povzbuzují ke stále větší troufalosti čínsko-ruský velmocenský diktátorský tandem. Demokratický svět se jeho agresivnímu jednání zatím brání nepříliš důrazně. Obdobně jako ve třicátých letech a v počáteční fázi druhé světové války demokracie reagovaly na Hitlerovy provokativní kroky převážně politikou appeasementu, tedy bezvýchodného usmiřování agresivního totalitního protivníka,“ zvedá Bednář varovně prst a připomíná, že právě Československo na svoji neaktivitu výrazně doplatilo.

Proto Bednář apeluje, aby česká politická scéna dokázala pochopit současný geopolitický konflikt a jednala v nejlepším zájmu republiky. „Politická scéna dnešní České republiky probíhající vůdčí globální dějinný pohyb chápe v jeho podstatě jen pozvolna a povrchně, reaguje spíše mdle a tápavě, a proto zatím převážně není schopna odpovídajícím způsobem rázně, statečně a houževnatě reagovat. A to je i důvod, proč zatím vůbec není s to jej ve spolupráci s přirozenými geopolitickými spojenci ovlivnit. Možnost svobodné dějinné volby ale ještě stále existuje. Využijeme ji?“ ptá se Bednář.