Takový nefér výklad demonstruje Lukáš Kovanda na informaci, že v závěrečném čtvrtletí loňského roku zaznamenaly mzdy největší meziroční pokles nejen v rámci všech kvartálů roku 2013, ale dokonce za celých uplynulých deset let.  Na této informaci podložené čísly se prý hned svezli odboráři. Předseda největšího Odborového svazu KOVO Josef Středula míní, že pokles průměrné mzdy předznamenává další pokles ekonomiky.

Čerta na zeď podle Kovandy maluje i kandidát ČSSD do europarlamentu Jan Keller. Ten v souladu s levicí prý hořekuje nad ztrátou životní úrovně. Podle něj si prý domácnosti nyní půjčují na to, co ještě před nedávnem bylo samozřejmostí. Stav, kdy se nejbohatší již nedělí o své příjmy se zbytkem společnosti, trvá ve vyspělém světě, jak tvrdí Keller a spol., již od 70. let. Kovanda píše, že stagnující mzdy by tak mohly být další vodou pro tyto argumenty.

Naše ekonomika potřebuje optimismus

Jenže ekonom pak dokládá, že třeba právě tento argument je uchopen nesprávně. I sám Český statistický úřad prý v analýze k uvedeným číslům praví, že je „nemožné hodnotit vývoj průměrných mezd ve čtvrtém čtvrtletí 2013“. Data prý byla zkreslena předčasným vyplacením manažerských odměn už na sklonku roku 2012. Stalo se tak kvůli zavedení takzvané solidární daně.

Lukáš Kovanda v LN uvádí i další podrobnosti a vyvrací i argument levice, že klesá životní úroveň. Pokud totiž kvalita zboží a služeb roste rychleji než jejich cena, pak ani reálný pokles mezd nemusí znamenat nižší životní úroveň.

Kovanda píše, že nechce tvrdit, že rozevírání příjmových nůžek není problém. Jen se podle něj nejedná o tak rozšířené a systematické jevy, jak by se z věčně chmurných – a vlastně prý zavádějících - výroků lidí typu Středuly a Kellera mohlo zdát.

„Naše ekonomika potřebuje optimismus. Potřebuje zákazníky, kteří budou utrácet. Potřebuje neotřelé podnikatele, lidi Fordova typu, co dokážou na trhu uspět. A ne ty, co bez ustání malují čerta na zeď, přičemž ovšem skutečný trh znají toliko jen z teorie,“ uzavírá Kovanda svůj komentář.