Zdůraznil, že kritizovaná kuponová privatizace byla jen jednou ze zvolených metod a svým způsobem východiskem z nouze – domácí kapitál totiž v postkomunistické zemi chyběl.

Pochopit ekonomickou transformaci z počátku 90. let minulého století by se měl podle exprezidenta pokusit každý vysokoškolsky vzdělaný občan, protože bez pochopení této transformace plně nepochopíme ani to, co se děje dnes. Na konferenci v Brně také řekl, že tentokrát nebude operovat s daty. „I když mám data rád a jsem přesvědčen o tom, že data úspěch naší transformace dosvědčují,“ zdůraznil.

„Transformace 90. let ... byla o kvalitativní změně naší země,“ konstatoval druhý český prezident.

Zalitoval, že dnes znovu dochází k propojení ekonomiky a politiky. „Vracíme se zpět, vracíme se k nové verzi propojení politiky a ekonomiky. Vracíme se k propojení neméně neblahému a nežádoucímu, než jak tomu bylo v komunistické éře. Už zase začínají ve veřejném a mediálním prostoru dominovat ti, kteří chtějí ekonomiku podřídit neekonomickým pohledům,“ varoval.

„Diktát zelené ideologie, diktát klimatického alarmismu a zdánlivě nevinná tvářička oné švédské dívky promlouvající nedávno i v OSN, jsou cesty k nové verzi totálního ovládnutí ekonomiky politikou,“ nešetřil ostrými slovy.  

Nezůstal však je u klimatického alarmismu. Vedle zelené ideologie nás podle Klause dnes ničí falešná představa rovnosti.

„Podobné dopady a ničivé důsledky pro ekonomiku má dnešní apoteóza rovnosti, dalšího falešného ideálu, který popírá význam individuálního výkonu a zásluhy, na níž byla až dosud lidská společnost založena. Pouze komunismus se to pokoušel popřít,“ nebral si servítky exprezident.

Nejtěžším prvkem ekonomické transformace byla podle Klause privatizace. „Přetrvávají sny o tom, že by bývalo bylo možné existovat a jít dál bez rozsáhlé privatizace ekonomiky jako celku – to je fatální omyl,“ uvedl Klaus. Bylo podle něj nutné spěchat, aby se ekonomická transformace odehrávala souběžně s tou politickou.

Jako svůj vzor zmínil Klaus privatizaci v Británii v 80. letech za vlády Margaret Thatcherové. „Jenže ona privatizovala tři čtyři firmy za rok, my tři čtyři za hodinu. To vyžadovalo použití jiných privatizačních metod, jinou strukturu,“ řekl Klaus. Dnešní debata o privatizaci se podle něj chybně redukuje jen na tu kuponovou. Metod přitom bylo více – rozsáhlé restituce, takzvaná malá a velká privatizace, plus kuponová, přes kterou ale podle Klause neprošla ani čtvrtina privatizovaného majetku.

Kuponová privatizace byla podle Klause v podstatě východiskem z nouze, krokem vyvolaným nezbytností privatizovat i bez domácího kapitálu, který komunismus nevytvořil, i bez dostatečného zájmu vážných zahraničních investorů.

„Nepřátelé transformace“ podle Klause stále vnucují lidem nepravdivé hodnocení, že každý český podnikatel vzešlý z éry privatizace je zloděj a tunelář. Klaus zpětně kritizoval také idealizování zahraničního kapitálu. „Nechtěli jsme přeměnit většinu občanů v námezdní pracovníky zahraničních firem,“ řekl Klaus.

Mnozí kritici podle Klause nerozumí složitosti transformace. Bývalý prezident uvedl, že transformace nebyla šachovou partií s pasivními figurami. Lidé z masa a kostí měli své zájmy a cíle, vše se odehrávalo v podmínkách parlamentní demokracie, o vše se sváděly politické bitvy. Proces neřídil žádný „transformační demiurg či diktátor“. Mnoho věcí se tak odehrálo jinak, než si tvůrci transformace přáli. Klaus ale přesto označil transformaci za „formativní počátek našeho dneška“.