V roce 1989 bylo pozdějšímu guvernérovi ČNB Miroslavu Singerovi 21 let, studoval na Vysoké škole ekonomické a přiznává, že tehdy nesekal latinu. „Dělal jsem, lidově řečeno, bordel,“ přiznal otevřeně hned v úvodu rozhovoru. V pátek 17 listopadu prý odevzdal legitimaci Socialistického svazu mládeže a v pondělí 20. listopadu se přidal ke stávce.

Už jako student dělal asistenta pozdějšímu ministru Vladimíru Dlouhému, dnešnímu šéfovi Hospodářské komory ČR, a Václavu Klausovi, pozdějšímu prezidentovi. Už tehdy prý Klause vnímal jako „přirozeného vůdce“.

Kuponová privatizace, u které byl Václav Klaus jako jeden z hlavních autorů, podle Singera dopadla dobře. „Dopadla dobře. Mám přitom – na rozdíl od mnohých – tu výhodu, že jsem v Expandii, PricewaterhouseCoopers, ČNB i nyní v Generali měl možnost vidět, jak to vypadá v zahraničí. Že jsem měl srovnání s jinými zeměmi,“ zdůraznil.

„Zásadním a povedeným krokem, na nějž se zapomíná, byla malá privatizace – prodej obchodů a drobných provozoven reálným vlastníkům. Ti lidé do toho dali vlastní reálné peníze, práci, své jméno. A i když se to ne všude povedlo, mělo to velký význam. I třeba pro obnovu městské zástavby a infrastruktury. Vidět je to hlavně v Praze. Jsou tu opravené budovy, jedno jednoznačné hlavní městské centrum, což jsou věci, které velice pomáhají cestovnímu ruchu. Na rozdíl třeba od Budapešti, která je v centru stále dost rozbitá a neopravená, přijíždějí turisté do Prahy na delší dobu. Malá privatizace a restituce prostě přivedly zodpovědné hospodáře a lidé viděli, že odstátnění přináší novým majitelům peníze a že zkrátka nepřicházejí ani ostatní. Na trhu najednou bylo víc zboží i služeb. Tohle všechno lidé viděli a prožívali. Usnadnilo to realizaci reformy,“ pokračoval.

Zdůraznil, že kuponová privatizace v podstatě neměla alternativu. V Maďarsku šli cestou přímého prodeje podniků a došlo k tomu, že je jejich manažeři napřed nechali zkrachovat, aby si je mohli koupit lacino.

Důrazně odmítl, že by Česko bylo montovnou. Je to podle Singera jen „fake news“, protože v České republice vznikly stovky tisíc míst jak pro středoškoláky, tak pro vysokoškoláky. Pro lidi se základním vzděláním je prý páce především ve skladech.

Nakonec věnoval pozornost českým platům. Prohlásil, že máme nižší platy např. proto, že máme v porovnání s jinými zeměmi nízkou minimální mzdu. Češi se prý navíc bojí říct si o vyšší plat.

„Charakteristikou českých zaměstnanců ale také je, že má pro ně největší význam jistota zaměstnání. Proto si také dost neradi – ve srovnání se zahraničními kolegy méně často a méně důrazně – říkají o přidání a na kolektivní vyjednávání nechodí s tak velkými požadavky,“ vysvětlil Singer. Takže za nižší platy si podle jeho názoru mohou Češi i tak trochu sami.

Vedle toho jsme prý dnes nejprůmyslovější zemí EU a průmysl vyžaduje investice – do budov, do strojů, do inovací. Protože tyto investice dělají zahraniční vlastníci, dbají také o to, aby ze svého majetku měly také nějaké výnosy. Část peněz proto z Česka odchází a na platy zaměstnanců zůstává méně.