„Cynický a ironický pohled na právo,“ představila knihu zcela zaplněnému sálku o kapacitě téměř sto míst bývalá ministryně a dodala: „Zejména doufám, že se budou bavit právníci. Také jsem chtěla, aby hlavní role byla čestná, poctivá advokátka, která v potu tváře hájí své klienty. A tomu by nikdo kromě advokátů nevěřil…“

Na podlaze v karimatce

Kniha vypráví o třech ženách, které jsou zmítány různými těžkými osudy a vše se to odehrává v advokátní kanceláři. „Po ministerském období, za které jsem hrozně vděčná, jsem se vrátila do advokacie a otevřela jsem si advokátní kancelář v Praze vedle hlavního nádraží. Před ním je tam ten krásný vonící park s těmi optimistickými čistými obyvateli a na rohu parku a další budovy stál dům, kde od roku 1945 byla advokátní kancelář, advokátní poradna a kde bylo dvacet, čtyřicet advokátů. Tam jsem si otevřela kancelář a mnohdy jsem tam i spala. A tak jsem si říkala, co tak asi se v tom domě mohlo dít, když tam celá léta jsou advokáti, copak asi ty stěny, které viděly nářky, klienty, neštěstí nebo úspěchy, výhry, říkají. Jeden z mých kolegů tam nastoupil třiadvacetiletý po fakultě a je tam pořád. A tak jsem si řekla, že děj knihy zasadím zrovna tam. Je to úplně vážně míněný příběh,“ uvedla Kovářová ke své knize. 

„V kanceláři jsem trávila spoustu času i večer a nebylo praktické se vracet, tak než jsme koupili byt v Praze, spala jsem na karimatce mezi nohama stolu na koberci ve vytopené kanceláři přikrytá měkoučkou kožešinkou – bylo to docela příjemné…“

Nejen právníci ve frontě na autogram

Desítky lidí pak stály v dlouhé frontě na autogram do některé z několika knih, které si s sebou rodina Kovářů přivezla z nedalekých Štěnovic, kde bydlí. Nutno dodat, že podstatnou část auditoria tvořili místní právníci, státní zástupci, notáři a advokáti, kteří ji podarovávali nádhernými květinami. Nechyběl ani její bývalý poradce, plzeňský právník Marek Görges, který na Ministerstvu spravedlnosti působil v letech 2009 a 2010.

Chvála Válkové

Na otázku, zda by se Daniela Kovářová třeba i vrátila do ministerského křesla, uvedla pro ParlamentniListy.cz následující: „Moc neplánuji a současně říkám, nikdy už neříkej nikdy, ale v současné době jsem velmi spokojená, jsem svou vlastní paní, nikdo mne nebuzeruje, takže správná odpověď zní nevím, vidělo by se. Stávající paní ministryni velmi dobře znám, jsme kolegyně, občas se vídáme a držím jí palce, protože vím, že to není jednoduché.“

Justice funguje i přes nepřejícná média

Změnila se advokacie a justice od konce devadesátých let? „Mediální obraz justice a justice skutečná jsou dvě věci, které spolu vůbec nesouvisejí. Mediální obraz justice je mnohem horší, justice ve skutečnosti funguje a soudí a zpracovává všechny věci, které má, jenom se jí nedaří o sobě vytvářet mediální obraz. Takže je navenek mnohem horší, než jak reálně existuje. Já už nikdy nezapomenu, že jsem někdy seděla v tom křesle, a vždycky se už budu za justici bít, takže ode mne kritické slovo k justici neuslyšíte, protože já si myslím, že je ve skutečnosti dobrá a že jsou jenom malé drobné excesy, které dobře nefungují a ty se zveličují,“ bránila svůj bývalý rezort Kovářová.

A co říká ke své advokátní praxi, kterou vykonávala v Plzni i v Praze a kde mnohdy s problémy zastupovala obce či města? „Je to úplně něco jiného. Advokacie a ta práce, kterou jsem dělala předtím, je úplně něco jiného než ministerský svět. Chce to jiný jazyk, jiné chování, jinou mluvu… Musíte se stát jiným člověkem, je to úplně jiný život se vším. Je to, jako kdybych se narodila a musela se učit mluvit a chodit a vnímat. A vím, že první měsíce se mi to vůbec nedařilo, protože jsem tu řeč neuměla a nevěděla, jak ten svět existuje.“

Pikantérie nebude….

Máme se tedy dočkat pikantní publikace ze zákulisí politiky a rezortu spravedlnosti? Zdá se, že na to budeme muset zapomenout: „To si nejsem jistá, protože můj mozek má schopnost vytěsňovat všechno negativní, co se mi stalo. Já jsem veskrze šťastný a spokojený člověk a pamatuji si jenom to dobré, to znamená, nevedu si deník. A já bych to určitě nenapsala tak, jak to bylo, já mám dnes samé dobré vzpomínky na to období a na všechno, co jsem v životě udělala, takže nejsem správný člověk k mapování historie.“