Zarputilá matka je prý přesvědčena, že její pohled na výchovu dětí je jediný a správný a kamarádí se s podobně postiženými matkami, se kterými se ve své bublině vzájemně utvrzují. Tato zarputilost se ani léty prý nezmenšuje. „Naopak koncentruje, proto muži zarputilé matky opouštějí,“ podotkla s tím, že tím se pak rodinný problém přesouvá do advokátních kanceláří a před opatrovnický soud.

A v tu chvíli podle Kovářové nastává ten správný mazec. „Matka zarputilka je totiž přesvědčena, že jejím životním posláním je eliminovat negativní otcův vliv, a zuřivě odmítá střídavou péči či návrhy na styk. Když se dítě vrátí od otce, zahájí intenzivní převýchovu,“ uvedla advokátka.

Podle matky zarputilky prý nejspíše dítě vyžaduje každou vteřinu vyplněnou přípravou do školy, volnočasovou aktivitou nebo kontakty nabitými inspirací. Není pro ně nic horší než otcovo nicnedělání, televize, počítačové hry, volnost, svoboda, sport nebo chvíle bez programu.

„Zodpovědná matka dítě nepřetržitě pozoruje, vynáší do grafů, srovnává s dětmi ostatních zarputilých matek a výsledky pravidelně vyhodnocuje,“ dodává s tím, že drobnější zaváhání či zpoždění oproti jiným dětem vede ke konzultaci s odborníkem a vidí jako fakt, že otec děťátko nevratně poškozuje. „Humor a nadsázka jsou zločinné instrumenty, kterým je třeba se vyhnout,“ dodává ironicky Kovářová.

Z výše uvedeného je jasné, že s matkou zarputilkou se nedá mluvit, žít ani existovat. A kde se vlastně vzaly? Profesně prý bývají matky zarputilky učitelkami, protože jedině dobrý prospěch vede jejich dítě na lepší školu a následně zajistí lepší zaměstnání. „To je alfa a omega výchovy v přesvědčení matek, jimiž se v tomto pojednání zabýváme,“ dodává.

Některé matky ovšem prý natolik ztratí důvěru v české školství, že ve své zarputilosti trendují k alternativě a v menších městech zakládají Montessoriho nebo jinou lesní verzi škol. „Tento boj je pak jenom utvrdí v jejich zarputilosti,“ míní Kovářová.

Původní zdroj ZDE.

Od podobných žen se jen prchá v dál, což prý obvykle činí nejenom jejich milenci, manželé, ale i milá dítka, jakmile je to možné či proveditelné. „Úprk zarputilých žen naopak směřuje k orgánům sociálně-právní ochrany dětí, k opatrovnickým soudům a k rodinným advokátům v naivní víře, že na těchto místech jim přisvědčíme v jejich umanutosti a postižení,“ dodává advokátka.

Závěrem tak Kovářová upozorňuje všechny ženy a své klientky, aby si daly velký pozor, aby se z nich během výchovy neviňátek nestaly právě zarputilé matky. „Zarputilost vám nepřinese štěstí, odežene od vás vaše muže a potomky unaví a znechutí,“ uzavírá s tím, že ani u soudu jim žádná zarputilost nepomůže. Obvykle je prý v přímém rozporu se zájmem nezletilých dětí, jimiž se tolik ohánějí.