Stále více na mediálním, ale i na reálném významu nabývá problém zvaný koronavirus. Jak vnímáte celé to dění okolo a především samotné meritum věci vy sám?

Je podle mě dobré si uvědomit že ta epidemie toho viru je vlastně hrozně laskavá! De facto nikoho příliš neohrozila na životě (samozřejmě až na výjimky, ale to jsou většinou slabí, staří a nemocní lidé).

Já si myslím, že nám ta nemoc ukazuje ty slabé stránky civilizace. A podle mě to začne postihovat během dalších let některé segmenty ekonomiky. Začnou krachovat letecké společnosti, nastane problém s klesajícím cestovním ruchem, s nižším zájmem o hromadné kulturní nebo sportovní akce atd.

Ale když o tom člověk přemýšlí, je to v první řadě upozornění na zranitelnost této civilizace a samozřejmě na vše, co nějak souvisí s globalizací, že ta globalizace zase není tak báječná věc, ale že s sebou přináší taky rizika.

Takže vy se na koronavirus díváte primárně nikoliv jako na epidemii, ale spíše jako na sociální problém…

Ano, přesně tak. Je to sociální síla, která vlastně proměňuje a ještě bude proměňovat způsob, jak se my všichni díváme na svět.

Co říkáte na rušení a omezování např. sportovních akcí? Má to skutečný efekt, nebo spíše jen psychologický?

Víte, pro mě ten koronavirus je nácvik na nějakou horší situaci, která pravděpodobně nastane. Takže já si myslím, že to svůj význam má. Na druhé straně, pokud by to postihlo i olympiádu v Japonsku, pokud by byla zrušená, to by byl obrovský finanční deficit – a kdo by ho zaplatil – tak mi řekněte, kdo potom vůbec ještě půjde do toho rizika uspořádat další olympijské hry...?

Pane Cílku, z médií se nám dostalo několika zásadních rad, jak se před koronavirem chránit. Nesahat si do očí, dodržovat hygienické návyky, odložit návštěvu lékaře nebo upravovat tepelně maso a vejce. Až na toho lékaře mně to připadá, jako kdyby nám někdo říkal – milé děti, než půjdete spát, nezapomeňte si po večerníčku vyčistit zuby… Můžeme se reálně opravdu uchránit, nebo jsou to jen prázdná slova?

Těžko... Pokud by to byla skutečná epidemie nebo dokonce pandemie typu tzv. španělské chřipky, tak se můžeme uchránit opravdu těžko. Ale zase – je to vzkaz pro nás, abychom více pracovali na své imunitě. Platí, že v okamžiku krize mají vždycky největší cenu a efekt ty návyky, které vznikly ještě před jejím započetím. Z devadesáti procent už potom nemáte sílu, energii a prostředky, abyste se nějaké nové prvky snažili do toho svého portfolia návyků inkorporovat.