Když na počátku února, přesněji řečeno 6. února, uveřejnil video, na němž tři ženy převádějí skupinu dětí přes uzavřený přejezd, a patřičně ho okomentoval, dal jasně najevo, že počínání tří žen považuje za nezodpovědné, a zdůraznil, že budou-li za to dámy potrestány, nebude mu to líto, protože všichni musí vědět, že přes uzavřený přejezd se nesmí přejíždět ani přecházet.

„Je to čerstvé, je to negativní a je to nečekané, i když zároveň jaksi potvrzující lidovou skepsi vůči ženám v rolích učitelek a vychovatelek. Kdyby k nelegálnímu přeběhnutí přes přejezd vybízeli muži, možná by anonymní diskutující necítili tak velkou potřebu dát jim za to – naštěstí pouze virtuálních – pár facek. Dalo by se dokonce spekulovat o jakési úlevné agresivitě: na červenou občas přechází leckdo, ale na pranýři je tentokrát naštěstí jiný obětní beránek, takže je třeba hodit si po něm kamenem a potvrdit tím svou roli bezúhonného soudce druhých,“ zhodnotil situaci Miessler.

Jenže už v diskusích pod první vlnou článků se prý objevovaly informace, že to celé bylo trochu jinak. Svědci prozrazovali, že třem ženám signalizoval kdosi z nedaleko stojícího vlaku, aby přešly i s dětmi a pospíšily si, pokud chtějí vlak stihnout. A tato informace vyvolala další vlnu článků.

„Už v tomto okamžiku bylo možné minimálně zmínit, že starosta Novotný není žádný andílek. Jeho tvrdá vyjádření o ženách porušujících dopravní předpisy by totiž vyzněla úplně jinak, kdyby byla doprovázená informací, že sám Novotný před třemi lety srazil autem starší ženu a byl odsouzen za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a následně ho chytili, jak řídí bez řidičského průkazu. To by ovšem narušilo jednoznačnost příběhu o šílených vychovatelkách, ve kterém Novotný vystupoval v roli morální autority,“ pokračoval Miessler.

Případ železničního přejezdu v Řeporyjích podle jeho názoru ukázal, jak pracuje řada českých médií. Napřed vytvoří jeden článek – založený na informaci vytržené z kontextu – čímž jsou čtenáři nalákáni, a pak sepíše druhý článek, kde informace uvede na pravou míru. A udrží si pozornost čtenářů.

„Na celé kauze je především vidět rutinní postup mainstreamových médií, která často pouze lepí dohromady koláž ze snadno dostupných vyjádření ‚autorit‘. Video na internetu, tiskové zprávy státních orgánů, maximálně několik telefonátů – a jen minimum vlastního přínosu. To je ale hra na tichou poštu, a ne zpravodajství. Pokud novináři rutinně od svých zdrojů přebírají nejen samotné informace, ale také interpretaci toho, co tyto informace znamenají, čas od času se zkrátka stanou hlásnou troubou někoho, jako je kontroverzní řeporyjský starosta,“ udeřil na novináře Miessler.