V Saské Kamenici plyne čas jako všude jinde. Město nedaleko českých hranic je však přece jenom něčím zvláštní. Už třetí týden po sobě probíhají ve městě demonstrace, které byly vyvolány násilným činem. Dva žadatelé o azyl ubodali německého občana. Policie už dva pravděpodobné pachatele zadržela, ale občany města Chemnitz to neuklidnilo. Rozhodli se dát lokálním politikům, ale i německé kancléřce Angele Merkelelové, najevo, že už toho mají dost, že mají strach o svou bezpečnost.

Minulý týden v pátek proti sobě u sochy Karla Marxe, která je jedním ze symbolů někdejší východoněmecké Saské Kamenice, stály dva tábory. První čítal asi osm set hlav odpůrců migrace, mezi nimiž se pohybovali pravicoví radikálové. Ti však tvořili jen zlomek tohoto tábora, Asi deset procent. Proti tomuto táboru stáli odpůrci pravicových radikálů, mezi kterými se však pohybovali i levicoví radikálové. Tato skupina byla sice početně mnohem slabší, čítala asi tři sta hlav, ale i tak obě skupiny odděloval početný kordon policistů.

Dnes se situace změnila. Před šestou večer se u sochy Karla Marxe znovu začali scházet demonstranti. Odpůrců migrace bylo asi třicet a odpůrců pravicového radikalismu bylo pět. Na místě přesto od počátku hlídkovali policisté a legitimovali jim podezřelé osoby. A zatímco dav odpůrců migrace rostl, počet jejich odpůrců se v podstatě neměnil. Kdyby levicový myslitel Karel Marx mohl promluvit, po půl sedmé by do světa hlásil: „Dobrý večer, vážení přátelé. Přihlížím demonstraci a mohu vám říci, že skupina odpůrců migrace čítá asi tři stovky občanů.“

Podobně jako minulý týden platí i tento pátek, že se mezi odpůrci migrace pohybují pravicoví radikálové obutí v kanadách a v mikinách, které dokazovaly, že se hlásí k radikální kapele Bílí vlci. Spolkový úřad na ochranu ústavy označil tuto kapelu za krajně pravicovou už v roce 2003 a konstatoval, že se stává jedním ze symbolů krajně pravicové subkultury. Je však třeba ještě jednou zopakovat, že pravicoví radikálové tvořili jen zlomek účastníků demonstrace.

Napřed umírají obyčejní lidé, pak policisté a nakonec politici

Po sedmé hodině večer k demonstrantům  promluvil postarší pán. Oznámil jim, že většina jeho rodiny zemřela za druhé světové války v Osvětimi, on se odstěhoval do Izraele, jenže tam zažil tragédii. Při jednom z teroristických útoků zemřela jeho dcera. Doprovázel ji její snoubenec, který útok sice přežil, ale oslepl.

S tímto hrůzným zážitkem vypáleným v mysli se zařekl, že nikdy nepřestane bojovat proti terorismu a poukazovat na děs, který teroristické útoky provází. Právě proto přijel do Chemnitzu. „Vidím tady samé obyčejné lidi, žádné radikály,“ zvolal do davu. A právě v tu chvíli se ozval hromový potlesk.

Pán ho nechal odeznít a popsal, co se děje v zemích, kde začnou řádit teroristé. Napřed za to platí svými životy civilisté. V reakci na to bezpečnostní složky zesílí bezpečnostní opatření, a to bohužel vede k tomu, že začnou umírat i jejich příslušníci. Nakonec se pachatelé teroristických činů zaměří na politiky.

Postarší pán z Izraele naslouchajícímu davu prozradil, že v posledních letech byl v mnoha izraelských nemocnicích a díval se do očí lidem, které teroristé zranili. I kvůli nim se prý vydal do Saské Kamenice, aby o nich podal svědectví, aby se pokusil lidi varovat před tím, co může přijít. Demonstranti ho odměnili dalším hlasitým potleskem. V tu chvíli už mu tleskalo asi sedm set lidí.

Poté se účastníci akce začali řadit k pochodu městem. Stejně jako minulý týden. V řadícím se průvodu vlály německé vlajky a transparenty s nápisy „Merkel muss weg“ neboli „Merkelová musí pryč“. Nechyběl ani nápis „Wir sind das Volk“ neboli „My jsme národ“. Jde o heslo známé z demonstrací v bývalém komunistickém východním Německu. Lidé ho volali, aby dali komunistickým papalášům najevo, že už musí vzít v potaz, co si myslí občané. Po takřka třiceti letech je smysl hesla stále stejný, jen je adresované Angele Merkelové a jejím kolegům.

Stejně jako minulý týden doprovázeli demonstranty policisté a dohlíželi na to, aby vše probíhalo v klidu. Někteří účastníci mávali v průvodu pěstmi, ale celkově se celá akce obešla bez incidentů.

V jejím závěru demonstranti rozsvítili své mobily, čímž symbolicky uctili památku muže ubodaného v Saské Kamenici.