Zpočátku se kalkulace ruského prezidenta zdály správné: Západ spolkl anexi Krymu a Ukrajinci nekladli velký odpor ze strachu z velké války. V Rusku vybičoval vlastenectví a mohl si dělat nároky na absolutní moc i bez rozpoutání masových represí. Ale tím, že z Ruska udělal válčící stát, rozpoutal Putin procesy, které už sám nemůže zastavit. Stal se rukojmím vlastní sebevražedné politiky.

Nemůže jen tak vystoupit z rozpoutaného válečnictví, aniž by riskoval ztrátu moci. Nyní uzavírá dohody a tváří se jako mírotvůrce, ale nevyhnutelně se bude muset vrátit do své obležené tvrze. Dokáže vládnout jen za cenu podmanění si národa způsobem, který může ospravedlnit jedině válka. Rusové si brzy všimnou hospodářských problémů.

Kvůli Putinově agresi budou Ukrajinci vzhlížet k Západu

Putin rozbil uspořádání světa po studené válce, které mu umožňovalo hospodářsky spolupracovat se Západem, hlavně v ropě, a přitom nechat ruskou společnost uzavřenou před západními vlivy. Ale agrese vůči sousední zemi zajistila, že Ukrajinci vždy budou vzhlížet k Západu.

Putinův mírový plán se zaměřil na vyhlášení příměří, které má zajistit nový status quo. Kreml dal najevo, že alternativou by bylo další krveprolití. Nehodlá se vzdát okupovaných území a jeho nabídky na urovnání jsou podporovány temnými výhrůžkami země, která stále vlastní jeden z největších jaderných arzenálů na světě.