V blížícím se roce 2019 uplyne rovných třicet let od sametové revoluce. Vy jste se roku 1989 věnoval mimo jiné knize o Mělníku na starých fotografiích, které jsou z let 1970–1989: Kniha končí právě revolučními obrázky. Co na nich přesně je? 

Kniha vznikla především díky tomu, že mělnický patriot Karel Lojka pořídil v daném období tisíce různých fotografií Mělníku a má k tomu i popisy, o co se jedná. Včetně velmi podrobné datace. Tak by byla škoda tohoto „pokladu“ nevyužít, protože, ač se to může zdát divné, tak kvalitního materiálu, který dokumentuje sedmdesátá a osmdesátá léta, mnoho není.

Obrázků z listopadu 1989 je v knize šest a všechny ukazují náměstí Míru, zaplněné demonstranty. Podobně to tehdy vypadalo prakticky ve všech ostatních městech. 

Revoluční rok 1989 v Mělníku. Podobných fotografií je v knize více.

 „V této době zde došlo… ke značným proměnám tváře města v podobě bourání starého a budování nového,“ píšete v anotaci ke knize. Vidíte něco špatného na tom, když dochází k proměnám města v podobě bourání starého a budování nového?

To se nedá generalizovat. Záleží na tom, co se bourá a co se buduje. Někdy to může být i vysoce pozitivní změna k lepšímu.

Naplnila se očekávání lidí, jejichž činy či emoce vidíme na těch třicet let starých snímcích?

Já mohu mluvit pouze za sebe. Mně tehdy v listopadu 1989 chybělo jen několik málo týdnů do osmnáctých narozenin a v tom návalu radosti a euforie z konce vlády jedné strany jsem viděl řadu věcí růžovými brýlemi.

Úplně největší radost mi tehdy udělalo otevření hranic a možnost cestování, což byl můj velký sen a dodnes je to můj velký koníček. Jinak za těch skoro 30 let jsem již růžové brýle sundal a je jasné, že celá řada věcí mohla být lepší, než dnes ve skutečnosti je…

V roce 1989 byl zbořen například tento zámek v Debrníku v západních Čechách. Petr Prášil jej ve své publikaci označil za výstavný objekt s 210 lety historie v pohraničí. Snímek z roku 1915. (Publikováno v letos vydaném díle „Hrady, zámky a tvrze na starých pohlednicích – Západní Čechy“)

Zabýváte se historií, komunikujete s kronikáři. Nemáte pocit, že lidé příliš brzy zapomněli na nedávnou historii, když jim nevadí, že nám vládne bývalý agent StB?

Bohužel, paměť lidí bývá mnohdy krátkodobá. Když to odlehčím, tak jeden můj kamarád, ročník narození 1943, v nadsázce říká: „Nejlíp jsem se měl v době, když jsme si říkali soudruhu a soudružko a zdravili se Čest práci. To jsem byl mladý a zdravý.“ On takto jen vtipkuje, ale když se nad tím zamyslím, tak to vůbec není scestné.

Já také devadesátá léta budu vždy hodnotit jako úžasné roky, byť to asi historie jednou zhodnotí jako roky plné rozkrádání a pochybných privatizací.

A toho StBáka jsme si demokraticky zvolili, jinak by tam nebyl.