„Nedokážu posoudit, nakolik si obyčejní Francouzi, kteří se (ostatně podobně jako my, Češi) stále častěji dostávají ve vlastní zemi do pozice odstrkované menšiny, užívají aktuální dopady desetiletí neomezované imigrace, sociálního inženýrství zvaného multikulturalismus a cílené úřední ‚slepoty‘ vůči rostoucímu počtu kriminálně i nábožensky motivovaných trestných činů, páchaných muslimskými přistěhovalci a jejich potomky. Při posledních nepokojích je to stálo půl tisícovky zraněných policistů, přes tisícovku zničených a vyrabovaných obchodů, více než šest tisíc zničených převážně osobních vozidel, a také (zřejmě v rámci ‚kulturního obohacování‘) několik vypálených knihoven a vykradených muzeí,“ píše Štefec.

„Samotná smrt Nahela M., mladíka s alžírskými kořeny a pestrým trestním rejstříkem, který zemřel na předměstí Paříže po výstřelu policisty z bezprostřední blízkosti poté, co se pokusil ujet při dopravní kontrole, byla podle všeho jen vhodnou záminkou k cílevědomému ‚nastartování‘ násilných nepokojů, které se velmi rychle rozšířily po celém území Francie. Výzva k uklidnění situace, s níž se na běsnící skupiny násilníků obrátili Nahelovy rodiče, se logicky zcela minula účinkem a ke zklidnění situace pomohla až hrozba ostrého použití zbraní ze strany policie a nasazení armády,“ popisuje.

„Stovky francouzských občanů byly napadeny a zbity mladými útočníky, jejichž jedinou motivací bylo ničit, rabovat a probouzet strach. Byly také napadeny dvě desítky policejních služeben, z nichž rabující výtržníci (nikoliv ‚protestující aktivisté‘, jak je zpočátku nazývala naše ‚demokratická‘ média) ukradli zbraně, jimiž se později chlubili v ulicích. A tuto ‚zábavu‘ si neužívali jen Francouzi. Podobné problémy, signalizující postupnou ztrátu kontroly úřadů, se objevily i v Belgii a Švýcarsku. Paradoxně nejbojovnější jádro loupeživých tlup výtržníků, alespoň prozatím, netvoří ‚čerství‘ imigranti z Afriky či Středního východu, ale muslimští mladíci s francouzskými doklady, jejichž rodiny žijí v zemi galského kohouta už po několik generací. Stejně tak se může úředně jednat o Belgičany, Švýcary, Němce nebo dokonce Čechy, přestože jejich etnický původ bude zcela odlišný,“ zmiňuje.