Po křtu ulicí přichází křest ohněm. Zatímco poslední dny se zdály být na ulicích Paříže, ale i dalších francouzských měst doslova bojištěm, hlavní bitva ještě neskončila. A možná ještě teprve přijde. Nejde totiž jenom o zákon práce, jejž ministryně práce a sociálních věcí Myriam El Khomri předkládá od 3. května k diskusi v Národním shromáždění.

Ministryně El Khomri se ovšem zdá být silně odhodlaná. Týden začal registrací na 5000 doplňovacích návrhů, již se týkají 47 článků zákona přezdívaného po ní: zákon El Khomri. Jenom socialisté předložili 1402 dodatků. Dnem 3. května začal parlamentní boj, který paradoxně proti sobě staví levici... A levici. Tu reformní proti radikální.

Budou mít 17. května, kdy by měl být nový „reformní zákon“ schválen, socialisté dostatek hlasů, aby vůbec prošel? Podle předkladatele návrhu Christopha Siruguea chybí pro většinu nějakých 40 poslanců. Pravice je po prvních pochvalných vyhlášeních z poloviny února rezervovaná až odmítavá. Proč by také podporovala zákon, jenž prošel úpravami po ústupcích odborům a části studentů? Co je pro někoho ústupek, je pro jiného stále nepřijatelné.

Prefekt Paříže toho má dost: Zakázat noční shromažďování!

Po 62 dnech, kdy na náměstí Republiky vyrostlo hnutí Nuit debout (Noc vzhůru), pro něž byl protest proti zákonu východiskem, se nechal o víkendu pařížský prefekt Michel Cadot slyšet, že takhle to již dál nejde. „Otázka po svobodě shromažďování bude muset být nakonec vznesena,“ sdělil prefekt. Také první tajemník socialistů Jean-Christophe Cambadelis je znepokojen. „Poslední násilné střety nás zneklidňují,“ poznamenal.

Střety byly během oslav „svátku práce“ vskutku neobyčejně tvrdé. Policie nasadila dvojnásobný počet ozbrojenců, v rámci patnácti specializovamých jednotek bylo v plné zbroji na tisíc policistů CNRS. Obavy u nich vyvolávalo zejména těch 300–400 jedinců, kteří byli podle prefekta mimořádně násilní, tzv. rozbíječi, již mají zahalenou tvář a na hlavě přilbu a rozbíjejí výlohy, zapalují auta a ohrožují přímo policisty. Nejen výkřiky typu: „Všichni nenávidí policii!“

Obušky, slzný plyn – a používání tzv. flash-ball, světelných projektilů, vyvolalo ve městech při 1. máji dojem povstání. V Rennes právě tento projektil připravil jednoho studenta minulý čtvrtek o oko. Užívání projektilů je silně kritizováno. Náměstí Republiky v Paříži bylo ovšem před půlnocí 1. máje policií poprvé násilím vyklizeno.

Snaha sprovodit ze světa nepohodlné sociální hnutí Noc vzhůru je zjevná. Již nyní je zakázáno po 22. hodině pouštět nahlas hudbu. Dosavadní postup orgánů a chování demonstrantů tvrdě kritizuje pravice. Bývalý prezident a předseda republikánů Nicolas Sarkozy nejde pro svá slova odsudku daleko. Podle něj nemají manifestanti z tohoto hnutí „nic v mozku“.

Ministryně jako pokusný králík?

Nejmladší ministryně vlády Manuela Vallse působí velmi křehkým dojmem. Její postavení ale není zdaleka výsledkem ryzí náhody. Už jenom její jméno, jež připomíná marocký původ jejího otce, je přesnou kalkulací prezidenta Françoise Hollanda, jemuž se zalíbila nejen jako žena, ale i jako odhodlaná a pracovitá náměstkyně na pařížské radnici. Nepatří k žádnému historickému klanu, je jako čistý papír.

Ministryně, jež čelí velkému tlaku, ovšem ví, že bude muset i v následujících dnech vyhovět nejen premiérovi a prezidentovi, ale zvláště mnoha vrtochům socialistických ministrů, kteří do bitvy o tento zákon vkládají své ambice – v perspektivě prezidentské volby příštího roku. Odpor vůči zákonu dlouhodobě vede starostka Lille a bývalá první tajemnice strany Martine Aubryová. Právě „její“ poslanci budou největší zátěží pro osmatřicetiletou ministryni.

Když 17. února unikly do tisku první obrysy nového zákona, na němž nelze nevidět silný otisk inkoustového pera ministra financí Emmanuella Macrona, uvedla vzápětí, že je připravena i na situaci, kdy by se zákon schvaloval i podle ústavního paragrafu 49–3 (tedy bez potřebné většiny, tj. silově). V těchto dnech mluví ministryně již méně úsečně. Za jejím postojem již šťouralové našli fanfarónství premiéra Vallse.

Když nastoupila na počátku roku do obměněné Vallsovy vlády, jistě si nemyslela, že bude pro pány zázračným králíkem z klobouku. Pokusů kolem zákona již sama absolvovala mnoho. Dovede tento zákon 17. května až do konce?

***

Konec éry prezidenta Françoise Hollanda působí ve Francii jako předehra k velké změně. Prezidentovi nevyšla snaha po změně ústavy, země je stále v prodlouženém výjimečném stavu, jeho popularita je opět na historickém minimu 15 %... Většina Francouzů by nejraději ve vedoucích funkcích státu viděla nové tváře: jak na levici, tak na pravici. Ani Hollanda, ani Sarkozyho. K tomu patrně nebudou stačit pouze Noci vzhůru. Kdo se bude smát naposledy?