Nová francouzská utopie

Nadšení, potlesk, slzy v očích. Jejich manifestace jdou ale mnohem dál, než v odmítání reformy nového zákoníku práce, jak tomu bylo v polovině března; místy to dokonce vypadá, jako kdyby se ve Francii od konce března probouzela nová občanská společnost. Nevypadá to ale místy rozhodně na žádný „nový samet“. V sobotu 9. dubna se asi tři stovky manifestantů odhodlaly dojít si pro premiéra Manuela Vallse k němu domů („na aperitiv u Vallse“,VIDEO, FOTKY). Zastavila je až policie, která proti nim použila slzný plyn, jak informovala agentura AFP.

Může toto hnutí vyústit v novou francouzskou revoluci? Hnutí provází silné odhodlání, ale i násilnosti, především ale nekončící noční diskuse. Tvrdí, že nemají vůdce, tvoří je převážně „levice levice“, jež svými slogany připomíná dřevní doby „anarcho-komunismu“. Odmítají socialistickou vládu, ale i vůdce všech stran na pravici, ale i na levici – včetně té krajní. Touží po „nové utopii“ a chtějí „novou společnost“. Na jejich mítinky se „chodí učit“, jak přiznali, samotní vůdci z politických stran (převážně levice): ať už vůdce Levicové strany (PG) Jean-Luc Mélenchon nebo předseda Nové antikapitalistické strany (NPA) Olivier Besancenot.

Hnutí počítá svou existenci „revolučními číslovkami“. „Jsme ve dni 36. března!“ znělo o víkendu na Náměstí Republiky, kde šestým dnem toto hnutí vrcholilo. Čas se pro ně zastavil toho dne. Jaká bude budoucnost tohoto hnutí? Levicový list Libération informoval, že hnutí pomáhají jako dobrovolníci mnozí novináři a technici, kteří dokonce stojí za velmi efektivním šířením informací, ať už vlastního radia debout nebo TV debout, ale převážně obrazové podoby, přes Periscop a YouTube.

Na počátku této vlny protestů, je třeba zmínit, stál „satirický dokumentární film“ aktivistického novináře Françoise Ruffina s názvem: Merci patron (Děkuji, šéfe!), jenž popisuje obtížný život dvojice dělníků – Jocelyn a Serge Klurových, vyhozených v důsledku relokalizace z továrny Kenzo –, jimž se dokumentarista rozhodl osobně pomoci. Dosud jej zhlédlo od konce února do začátku dubna na 220 000 lidí, a jak připomíná večerník Le Monde, „chodí na něj nejen aktivisté, ale v neděli i rodiče s dětmi“.

Stmívání „generace bobo“

Všechno má ale svůj začátek – ale i konec. Počátkem tohoto týdne přijal představitele studentského hnutí UNEF premiér Manuel Valls, aby jim oznámil ústupky v řadě bodů zákona. Týká se zejména daňové a sociální podpory pro nejcitlivější část mladé populace, stižené nezaměstnaností. Na čtvrtek chystá, rovněž pod dojmem posledních nočních manifestací, svůj projev ve francouzské televizi také prezident François Hollande.

Odhodlání, zdá se, pokračuje. Objevují se ale i první odsuzující komentáře, které zpochybňují spontánnost hnutí, propojených sice některými asociativními vazbami, ale zároveň velmi úzkými zájmy, jež se netýkají zcela defavorizovaných pracujících – například na předměstích. „Jedná se o nové revoluční hnutí, nebo jen o přechodnou módu, která vyplňuje aktuality bez dopadu na skutečnost?“ ptá se Éric Verhaeghe, zakladatel start-up o odborovém životě, v konzervativním listu Le Figaro.

Podle něj jde naopak o ryzí projev „přístupu bobo“ (bohémských buržoustů), kteří rádi mluví a píší o diskriminaci a „prekaritě“ (neologismus označující „prekérní“ stav sociální nejistoty, bez pevného statutu a záruk – pozn. red.), ale nedávají žádný prostor „neviditelné menšině“, protože jsou spokojeni sami se sebou, a nevěnují ve skutečnosti žádnou skutečnou pozornost tématu, o němž tak rádi mluví. Jde podle něj ve skutečnosti o „stmívání generace bobo“.

Také filozof a bývalý ministr bývalé pravicové vlády Luc Ferry má pochybnosti. „Jde o velmi mediální hnutí, a jako takové bude velmi efemérní, protože je právě velmi mediální,“ prorokuje v rozhovoru pro rádio RMC a televizi BFMTV. Podle něho reforma zákoníku práce, jak ji navrhuje ministryně práce Myriam El Khormi jde správným směrem, když se snaží odstranit potíže pro zaměstnavatele při přijímání nových pracovníků.

Ti, kteří podle něho protestují proti této reformě, se snaží fakticky o „udržení nezaměstnanosti“. Hnutí Noci vzhůru přisuzuje charakter „transhumanismu“, v němž se v rámci tzv. třetí průmyslové revoluce řeší v zásadě neřešitelná témata jako: boj proti stárnutí a smrti.

Josef Brož