Podle zprávy loni počet chudinských lokalit rostl. Navíc se začaly proměňovat. Tato ghetta totiž už přestávala být hlavně ve městech, ale šířila se i do velkého množství venkovských míst. V odlehlejších obcích se ale dospělým ještě hůř hledá práce a děti mají dál do škol, chybějí sociální služby.

Přístup Romů k nájemnímu bydlení se loni podle zprávy zhoršil. „Narůstá počet romských domácností, které jsou odkázány z různých důvodů výhradně na ubytování v ubytovacích zařízeních, která nejsou vhodná pro dlouhodobé bydlení," uvádějí autoři. Podle nich se zlepšení nedá v příštích letech očekávat. Romské rodiny mají totiž prý mizivou šanci běžný byt získat a v ubytovnách vyrůstá už generace, která jiné bydlení nezná. „Výrazně to zvyšuje pravděpodobnost, že budou v dospělosti žít v sociálním vyloučení stejně jako jejich rodiče," uvedli autoři.

Chybějící sociální bydlení tak nahrazují svou nabídkou provozovatelé ubytoven

K běžnému bydlení se řada Romů nedostane kvůli tomu, že nemají peníze na zaplacení kauce, provize i tržního nájmu. Podle zprávy je „nepřekonatelnou překážkou" také to, že majitelé Romům bez ohledu na jejich finanční možnosti nejsou ochotni byty pronajímat. Podle loňského výzkumu zájemce s romským jménem musí odpovědět na dvojnásobek inzerátů, aby dostal pozvání na prohlídku bytu.

Chybějící sociální bydlení tak nahrazují svou nabídkou provozovatelé ubytoven, uvádějí autoři. Zmiňují se o ubytovacím byznysu. Podle zprávy je nárůst počtu obyvatel masivní. Autoři své tvrzení dokládají údaji o vyplácených dávkách, které z velké části míří právě do ubytoven. Loni do doplatku na bydlení putovalo přes 2,81 miliardy korun. Bylo to o 1,14 miliardy víc než v roce 2012. Průměrně loni úřady měsíčně vyplácely 65.100 doplatků, tedy o 21.500 víc než o rok dřív. Průměrná dávka činila 3610 korun.

Podle zprávy majitelé ubytoven začali nastavení dávek zneužívat a stanovili přemrštěné ceny. I když v zařízeních bývají nevyhovující podmínky, hygienici a stavební úřad nezasahují. Kvůli náhlému uzavření ubytovny by se totiž obyvatelé ocitli na ulici a obce nemají krizové plány a dost rezervních bytů, uvádí zpráva. V některých krajích přibylo i případů, kdy soukromníci pronajímali romským rodinám horší byty za výrazně vyšší než obvyklé nájemné. To se hradilo z dávek. Podle výsledků sčítání jen devět procent bytů v Česku patří obcím. Stát či obce vlastnily necelá tři procenta obydlených bytových domů.

Nezlepšilo se ani zařazování Romů do běžných škol

Romské rodiny se podle autorů stěhují po kraji i mimo region podle toho, jak ubytovny vznikají a zanikají. To komplikuje plánování a rozvoj sociálních služeb v jednotlivých místech i integraci.

Podle zprávy se nezlepšilo ani zařazování Romů do běžných škol. Romské děti tvoří 28 procent žáků speciálních škol pro lehce mentálně postižené. V Ústeckém kraji je to dokonce téměř 42 procent a v Moravskoslezském 36 procent.

Dokument uvádí, že se nedaří zlepšit pozici Romů na trhu práce. Nejvíc romských domácností v tísni žije v regionech s vysokou nezaměstnaností, v ghettech je bez práce 70 až sto procent dospělých. Řada ale pracuje načerno. Někteří kvůli velkým dluhům oficiálně ani pracovat nechtějí, protože by o mzdu přišli v exekuci, uvádí zpráva.

Romové mívají také v průměru horší zdraví než ostatní obyvatelé. Trpívají víc chronickými nemocemi. Podle zjištění k lékaři lidé z ghett chodívají až při náhlém zhoršení zdravotního stavu, ne na preventivní prohlídky. Autoři jako jeden z důvodů vidí i to, že někteří doktoři nechtějí Romy zaregistrovat. Celkem 44 procent dotázaných Romů uvedlo, že si v posledním roce nemohlo dovolit koupit předepsaný lék.